Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 1 > Tomáš Tichák: Tam pod Signal Hillem

Tomáš Tichák

Tam pod Signal Hillem

Původně jsem o té lapálii ani nechtěl psát, ale dvakrát se mi nedávno sama připomněla. Poprvé po svátcích, když byl náš dům zachvácen chřipkou. Potil jsem se pod tlustou peřinou, a jak už to při horečce bývá, bylo mi tam dobře. Ještě příjemnější bylo, když jsem si uvědomil, že díky chytrému telefonu nikam nemusím, protože se z něj mohu dovědět, jaké je počasí v Pavlovičkách i na Tenerife, jak se vyvíjí stav bankovního konta i tenisové finále v Melbourne. A že hledám-li básničku Roberta Gravese, princip Wankelova motoru či venezuelskou hymnu, stačí párkrát kliknout. A ani kvůli zatmění Měsíce že není nutno vstávat k oknu, protože celý vesmír je na displeji jako na dlani. Pak, když uslyším na obloze hučení, ťuknu na Flight radar, a hned vím, že to je Airbus A380-861 ve výšce 12 191 metrů s rychlostí 846 kilometrů v hodině. Míří na jih.

Bylo to tehdy jako v divném snu. Jedno ráno vyjdeme z domu v pražské Bubenči, a druhé odpoledne ve foyeru hotelu Fritz s dvěma hochy v uniformách krkolomně sestavujeme policejní protokol. Na opačné polokouli. Mladí policisté mluvili s těžkým kojkojským přízvukem, vyznačujícím se takzvanými mlaskavkami. (Kojkojové, holandskými osadníky posměšně zvaní Hotentoti, stejně jako Xhosové a Sanové, čili Křováci, používají tónový jazyk, takže význam slov určuje i výška tónu, s nímž jsou pronesena.) A my jsme se jim snažili naší hotentotskou angličtinou popsat, co se přihodilo.

Než jsme se vydali na cestu, zhlédli jsme filmový thriller Nepřítel pod ochranou, v němž hrdina prchá kolem Stolové hory před neznámými profesionálními zabijáky, a jak praví anotace, „tahle hra se hraje v jednom z nejnebezpečnějších míst na planetě, kde můžete koupit kulku stejně snadno jako zmrzlinu“. Ukonejšil nás výpravný bedekr, lákající na pohodu a nádherné výhledy na přírodní scenérie i na Kapské Město ze všech jeho strmých vrchů. Hned po příletu jsme tedy zvolili Signal Hill, kopec nejnižší, z jehož vrcholu se každý den výstřelem ohlašuje poledne. Než jsme ovšem stačili dosáhnout palebného postavení kanónu, zjevili se jako duchové dva mladíci, bez uniforem, zato s noži, a my jsme se vraceli do hotelu ochuzeni o vše, co si lze představit: od dokladů, bankovních karet a peněženek, přístrojů a cenností přes oblečení a batohy až po ten krásný bedekr.

Kojkojští policisté konečně ručně dopsali protokol a odešli; byli to zřejmě začátečníci, o čemž svědčí, že si v recepci zapomněli vysílačky. Mezitím jsme se telefonicky spojili s českým velvyslanectvím, které leží v 1500 kilometrů vzdálené Pretorii. Vlídně nám sdělili, že v Kapském Městě byl konzulát z úsporných důvodů zrušen, sídlí zde však honorární konzul slovenský, který by nám mohl náhradní doklady nutné k návratu domů vystavit.

Slovenský konzulát, přízemní dřevěný domek s malým slovenským státním znakem, se nachází ve čtvrti Tokaj v Tokajské ulici. Konzul pan Ashmead slovenštinu neovládá, je ale milý a nemlaská. Doklady nám vlastnoručně vypsal – pod portrétem Andreje Kisky. Odměnil jsem se mu (kromě správního poplatku) nejnovějším číslem Listů s vysvětlením, že jsme časopis česko-slovenský. Byl potěšen.

Přes tu neblahou událost byl dojem z Jižní Afriky pozitivní; o tom už jsem jednou psal, ale teď se mi zdá důležité to připomenout. Pokaždé, když znovu čtu, i od autorů Listů, že bychom neměli jiným kulturám vnucovat demokracii, humanismus a jiné evropské výmysly, a měli bychom jim nechat jejich dobrotivé tyranie, vidím v duchu ulice Kapského Města plné mladíků v oranžových vestách, kteří se očividně učí prospěšným pracím. A stále klidnější politickou situaci, které dosahuje nikoli diktatura, ale zabydlující se demokracie, kterou jim vnucuje pouze a jenom Africký národní kongres, který si zvolili.

Ale ještě vlastně ta druhá věc, proč jsem si vzpomněl na Signal Hill: chytrý mobilní telefon, který tam nedobrovolně změnil majitele, byl značky Huawei.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 1/2019
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.