Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 2 > Pavel P. Kopecký: Obchod s „Hitlerem“ – motivace pro celý svět

Pavel P. Kopecký

Obchod s „Hitlerem“ – motivace pro celý svět

Naši éru významně formují (globální) média, o tom asi není sporu. Objevují se také nové formy sdělovacích prostředků, kvůli nimž se mimo jiné poněkud rozostřil dříve jasný obsah pojmů novinář a solidní informace. Veřejně dostupných dat je i kvůli tomu obrovské množství a málokdo se v nich vyzná. Zmatku je dokonce tolik, až nám moderní příručky žurnalistiky připomínají, že pozornost agentur ve stále provázanějším světě si dnes nezíská zpráva o pokousání muže psem, nýbrž o pokousání psa mužem. Nedávno se tudíž do hledáčku světových médií „musel“ dostat muž, jenž pokousal krokodýla…

Jakýmsi soudobým mediálním krokodýlem je mezi světovými politiky americký prezident Donald Trump. Mistr agenda-settingu, jenž umně využívá hrubostí a nevybíravých útoků, aby na sebe strhl pozornost. Není ale zdaleka jediný, kdo takto pracuje. V roce Trumpova zvolení do čela USA se stal jeho filipínským kolegou Rodrigo Duterte. Věkem Američanův vrstevník, který vlasti pravidelně získává mimořádné množství zájmu světové veřejnosti. A to třeba včetně českých zemí, co jinak už bohužel dávno zapomněly, že právě v jejich prostředí byly položeny základy vědního oboru zaměřeného na systematické studium Filipín.

Čím to, že se prezident poměrně chudého souostroví dokáže držet na hladině dnešní mediální tsunami? Rodrigo Duterte je totiž exot. Obdobně jako pán Bílého domu nejde daleko pro neomalenosti nebo excentrické chování před kamerami. Z jeho úst tak třeba zazněly machistické vtipy o tom, že dokud budou existovat hezké ženy, budou i znásilnění, což ale zvláště v regionu bohatém na tento druh násilných činů nevyznívá nijak dobře.

Ještě o třídu hůř zapůsobilo jeho víceméně hrdé přirovnání se k Adolfu Hitlerovi. Tak jako on skoncoval s miliony židů, chtěl by prý Duterte naložit s miliony místních narkomanů. Pravda, po kritice skandálního výlevu couvl, jenže marná sláva, nikdo mu už svévolné hledání podobností s vražedným monstrem neodpáře. Mimo jiné proto, že nepřátele si vyrábí takřka na velkokapacitní lince – nemá problém častovat nejhrubšími slovy amerického prezidenta, papeže nebo funkcionáře Organizace spojených ná­rodů…

Kontroverzní hlava orientálního státu, kterou jistý představitel OSN vyzval k návštěvě odborného lékaře, byla každopádně svobodně zvolena. A to za Filipínskou demokratickou stranu-Lidovou moc. Do čela neklidné země, kde se i v tomto roce projevil nábožensky laděný terorismus (přihlásil se k němu Islámský stát), a vůbec pokračovalo napětí mezi křesťany a muslimy, pronikla v polovině roku 2016. Nyní je již nad ostré filipínské slunce jasné, že víc než demokratickým principům či presumpci neviny fandí bezohledným opatřením ve prospěch „veřejného pořádku“. Odtud též patrně ona Duterteho inspirace Vůdcem.

De facto však pouze nastoluje, co slíbil ve volební kampani. Když byl ještě místním politikem (starostou velkého města Davao), vyřkl při mítinku následující pamětihodnost: „Zapomeňte na zákony o lidských právech. Pokud se stanu prezidentem, budu dělat to, co jsem dělal jako starosta. Obchodníci s drogami, zloději a flákači, raději odejděte. Protože já vás zabiju.“

Nyní je dva a půl roku v úřadu a neobyčejně rázně potírá drogovou kriminalitu, jež je v převážně katolické, jižně od Japonska ležící zemi obecně považována za velký problém. Krom otevřených opatření státního aparátu se netají četnými „mimosoudními rozsudky“, k jejichž nechtěným obětem se mimochodem počítají také mnozí náhodní kolemjdoucí. Tudíž se Filipíny extrémně rychle propadají v žebříčcích lidských práv. Svým způsobem ostře pikantní v téhle souvislosti je, že si Duterte zajistil dodávky moderních izraelských pěchotních zbraní a Státu Izrael za ně poskytuje diplomatickou podporu…

Oligarchická demokracie, za niž bývá Filipínská republika považována, se ale nejspíše ocitá ve víru hlubších změn. Mnoha lidem agresivní styl hlavy státu vyhovuje, takže uzavírají ošemetný obchod s ďáblem. „Podepisují“ společenskou smlouvu, co tak trochu evokuje právě počátek Třetí říše. Svobodu vyměňují za svou bezpečnost. Což je bohužel fenomén, jejž znovu pozorujeme i v životě řady vyspělých států s údajně rozvinutou formou lidovlády. Na samém počátku filipínské kampaně proti omamným jedům pronesla významná Duterteho kritička, dnes oběť politického pronásledování, skoro prorocká slova: „Ano, pane prezidente, opravdu máme bojovat proti drogám. Ale musí tu být jiná cesta! Musí existovat jiný způsob řešení problému než metody, které celou naši společnost vedou k beztrestnosti, strachu a nakonec do úplného odlidštění.“

Takzvaná „válka proti drogám“, ve které je mimochodem dáván značný prostor i obyčejné sousedské mstě, kráčí ruku v ruce se změnou geopolitické orientace souostroví. Někdejší faktická kolonie USA se stále více orientuje na Čínskou lidovou republiku, přičemž jisté územní spory „překrylo“ Duterteho prohlášení, že kdyby byla Čína ženou, dvořil by se jí. Jeho vláda se zřejmě jezdí do Pekingu učit – řečeno s odkazem na obdivný výrok českého prezidenta Miloše Zemana o ČLR –, jak se stabilizuje společnost. Snad. Vláda více než sta milionů Filipínců každopádně zvyšuje nátlak na nezávislá média nebo politickou opozici. Co je však na filipínském vývoji nejzajímavější? Začíná se stávat oslavovaným vzorem. Duterteho krvavé metody boje se zločinem jsou v Asii brány za oficiální inspiraci. Takový srílanský prezident je ovšem hodnotí ještě daleko výš: „Válka proti zločinu a drogám, kterou vedete, představuje vzor pro celý svět…“

Text je rozšířením komentáře publikovaného ve slovenském tisku.

Pavel P. Kopecký (1979) je politolog a publicista.

Obsah Listů 2/2019
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.