Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 3 > Tomáš Tichák: Hora hor

Tomáš Tichák

Hora hor

„Teprve ze Santa Ursuly odbočovala silnice do údolí Orotavy, které prohlásil cestovatel Alexander von Humboldt nejkrásnějším údolím světa. Skutečně bylo velmi těžké si představit souladnější obraz. Na pravé straně širá hladina moře, na levé seskupení divokých, černých pahorků, posledních výběžků vulkánu, v lidovém rčení jeho synů, zatímco otec, Teyde sám, se majestátně vypínal za svými dětmi. Mezi obojí velkolepou hranicí se táhlo údolí Orotavy, hýřící nejbujnější zelení.“

Tak líčil scenérii na ostrově, zvaném v jazyce praobyvatel Guančů Bílá hora, Jules Verne v jedné epizodě dobrodružných Trampot páně Thompsonových. Nyní je údolí poseto domy, ale Humboldtovi by se myslím pořád líbilo. Konce strmých uliček starobylé Orotavy se ztrácejí v oblacích snášejících se z hory hor, ve Španělsku nejvyšší. Ulice lemují portréty muže a ženy. Kandidáti do parlamentních voleb, Héctor Gómez ze socialistické PSOE a Ana Oramasová z místní Kanárské koalice, působí sympaticky. Trávníky, zahrady a parčíky září barvami. Jaký rozdíl proti vyprahlému jihu, kam Hora vpouští vláhu jen sporadicky.

Na Tenerife jsme se o Velikonocích ocitli vlastně náhodou. To když si naše nakladatelství vybral pan Pavel Pažout k vydání své knihy Vzpomínání na terase. Popsal uskutečnění jednoho (středo)českého snu – mít domek s výhledem na moře. A hrdina knihy si vybral Tenerife. Možná proto, říkám si, že největší z Kanárských ostrovů je vlastně úpatím obřího vulkánu a výhled na oceán je odevšad. Po vydání knihy mne autor pozval na návštěvu a já se domníval, že do svého polabského bydliště. Mýlil jsem se. Knihu nebudu chválit, ocitl bych se ve střetu zájmů, ale musím říct, že dům je zrekonstruován skvěle a na terase pod vysokou palmou se prodlévá moc příjemně.

Seznamuji se zde s místem, na němž jsme se tak nečekaně ocitli. Od poznatků základních, jako třeba že ostrovy se nejmenují podle kanárků – ti z nich pouze pocházejí –, ale po mýtických psech (latinsky canis), kteří je střežili, až po informace speciálnější. Třeba že stupňovité pyramidy v Güímaru, jež pokládal Thor Heyerdahl za důkaz kontaktů Guančů s Mayi či Aztéky, jsou dle nových zjištění až z 19. století a postaveny byly kvůli melioraci. Průvodce to taktně zamlčuje.

Nad šedomodrou stuhu Atlantiku vzlétaly boeingy z letiště Královny Sofie. A z pokoje dolehl na terasu rozčílený hlas českého premiéra. Anténu pro příjem španělské televize strhla totiž dle pana domácího nedávná vichřice. Zbyl pouze satelitní příjem televize české. Pak děti naštěstí přepnuly na Simpsonovy, takže jsem se mohl v klidu dočíst, že Tenerife stálo u zrodu španělské diktatury. Franco sem byl začátkem roku 1936 odsunut jako vojenský velitel. Nedaleko La Esperanzy se tajně sešel s vojenskými spiklenci. Obelisk na místě setkání byl zbořen po velkých sporech před čtyřmi lety, 40 let po diktátorově smrti. Památník, dle průvodce – blíže neurčeného – vítězství, v metropoli Santa Cruz však zůstává. Jeli jsme kolem něj k pohoří Anaga na snad nejmalebnějším cípu ostrova.

Zatímco dopisuji tyto řádky, na internetu se dočítám, že soud pozastavil exhumaci Francisca Franka z památníku u Madridu. V pozadí skanduje na Václavském náměstí 120 000 lidí, obávajících se o demokracii. Zbytečně? Nikdo přece nestřílí ani nehrozí terorem. Jenže diktaturu si lze přivodit i svobodnými volbami, anebo, jak se nyní jeví, se dá zakoupit.

Těžko se soustředit, ale zpět na Tenerife. Startujeme, pobřeží se zmenšuje a před námi... Vytahuji verneovku a čtu: „Pravidelný kužel, obrovský stín Teydu, se prodlužoval k západu, až k ostrovu Gomeře. Ještě dál a k jihu přes svou vzdálenost sto padesáti kilometrů se ostře rýsovaly Hierro a Palma, kdežto na východě se zvedal ,Veliký Kanár‘ a skvěl se v nádheře probuzeného dne.“

P. S. Héctor Gómez i Ana Oramasová byli zvoleni. Postfrankistický Vox získal méně, než se čekalo.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 3/2019
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.