Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 4 > Martin Burian: Rakouská „volná hra sil“

Martin Burian

Rakouská „volná hra sil“

aneb Tento způsob letního vládnutí zdá se mi značně efektivním

Zveřejnění kompromitujícího videa ze španělského ostrova Ibiza vyvolalo v Rakousku politické zemětřesení. (Více podrobností naleznete v předchozím čísle Listů.) Na veřejnost pronikla tato nahrávka díky německým médiím v pátek 17. května odpoledne a zanedlouho obletěla celý svět. I z těchto důvodů nemohl být skandál smeten ze stolu a stal se důvodem rozpadu vlády. Lidovecký kancléř Sebastian Kurz se snažil vládu ještě zachránit. Jeho podmínkou setrvání v koalici se stranou Svobodných bylo odstoupení tehdejšího ministra vnitra Kickla, o jehož ochotě spolehlivě prošetřit aféru stranického kolegy Stracheho pochyboval. Nicméně velepravicoví Svobodní nebyli ochotni hlavního ideologa strany oželet. Vidět na televizní obrazovce či na jiném monitoru značně ležérního – z dnešního pohledu již bývalého – šéfa Svobodných, jak si domlouvá „černé kšeftíky“ s údajnou ruskou milionářkou nenechalo nikoho chladným.

Dosud není zcela jasné, kdo byl iniciátorem celé akce, ani co bylo opravdovým cílem organizátorů. Zajímavé je i to, že video nebylo zveřejněno bezprostředně po natočení, tedy v roce 2017 před tehdejšími rakouskými parlamentními volbami. Zcela nepochybné je, že ono setkání nebylo pro Stracheho žádné šokující překvapení. Dá se tedy předpokládat, že podobné schůzky proběhly již dříve. Značně nepravděpodobně zní tvrzení jeho stranických kolegů, že vůbec o ničem nevěděli. Jejich dobré vztahy s vládnoucí třídou v Rusku nejsou žádným tajemstvím. Úzké kontakty Svobodných a Putinových sympatizantů jsou snadno doložitelné. Strana Jednotné Rusko již před časem podepsala družební smlouvu se Svobodnými.

V této souvislosti zmiňme názory Andreje Navalného, nejhlasitějšího Putinova oponenta, které zazněly v nedávném rozhovoru pro rakouský týdeník Profil: „Všichni vědí, že zkorumpovaní gauneři rádi investují v Rakousku. Jsou to ukradené peníze, které jsou bez jakýchkoliv otázek přijaty v jedné evropské zemi. Víme bohužel, že mnoho rakouských politiků pěstuje velmi přátelské kontakty s politiky ruskými.“ Navalnyj požaduje vysvětlení od rakouských bank. Rád by věděl, jak mohou Putinovi spolupracovníci zcela bezproblémově nakupovat hotely například ve Vídni či v Tyrolsku. V rozhovoru Navalnyj utrousil i tuto hořkou poznámku: „Žijí u vás, lyžují v Tyrolsku a jedí báječný bramborový salát. V Rusku pak vyprávějí, jak stará kouzelná Evropa upadá a jak my Rusi musíme proti tomu bojovat.“

Volební perpektivy

Aféra „Ibizagate“ propukla těsně před posledními volbami do evropského parlamentu. Tato drobná lapálie však pevné a neohrožené jádro Svobodných nezviklala. Strache obdržel od svých věrných čtyřicet čtyři tisíc preferenčních hlasů a mohl by se odstěhovat do Bruselu. Svého mandátu se Heinz-Christian Strache zřekl, nicméně až poté, když už bylo zcela jisté, že rodinné jméno nezmizí z politické scény. Jeho manželka Philippa obdržela jedno z předních – tudíž volitelných – míst na kandidátce do předčasných zářijových voleb do rakouského parlamentu. Domnívám se, že komentovat tento výměnný obchod není třeba. Bude zajímavé sledovat, jaké množství preferenčních hlasů nástupkyně obdrží.

Po dvou pokusech Sebastiana Kurze sestavit po „Ibizagate“ novou vládu vyslovil parlament kancléři nedůvěru. Současná úřednická vláda, chcete-li vláda odborníků, sestavená prezidentem Alexandrem Van der Bellenem, byla přijata v podstatě bez problémů. Poprvé v historii se stala kancléřem, tedy kancléřkou žena, a to zkušená právnička s dlouholetou praxí i ve významných státních funkcích Brigitte Bierleinová. Pokud by, i když je tato varianta nepravděpodobná, vyhráli předčasné parlamentní volby Socialisté, stala by se jejich šéfová Pamela Rendi-Wagnerová první zvolenou kancléřkou.

Předčasné volby do rakouského parlamentu se budou konat poslední zářijovou neděli. Výběr témat i atmosféru volebního boje video z Ibizy silně ovlivnilo. Probíhající debata o tom, jak kontrolovat či regulovat financování politických stran, nepůsobí příliš upřímně a přesvědčivě. Na rozdíl od malých stran mají ty tři největší, jmenovitě Lidovci, Socialisté a Svobodní, máslo na hlavě. Možnost, že by právě tyto strany zcela zprůhlednily způsob svého financování, mi připadá značně nepravděpodobná. Volební předpovědi vyznívají jednoznačně ve prospěch Lidovců. Očekává se, že získají přibližně čtyřicet procent hlasů. Pokud se Rendi-Wagnerové podaří stranu vnitřně spojit, měli by si Socialisté udržet minimálně druhou pozici před Svobodnými. Rendi-Wagnerová, vzdělaná lékařka a epidemioložka, by mohla využít ve volebním boji své neokoukané tváře a marketingově neohoblovaného osobního projevu. Svobodní musí počítat se ztrátou mnohých takzvaných protestních voličů. Kam jejich hlasy doputují, je těžko předvídatelné. Ortodoxní voliče této strany záběry z Ibizy jak známo neodradí.

Zelení se pravděpodobně do rakouského parlamentu vrátí, v evropském parlamentu byli a opět jsou. Nahrává tomu současná politická atmosféra, a to nejenom v Rakousku. Můžeme konstatovat, že volební programy stran zezelenaly. Náhlé, značně opožděné přibarvování volebních programů na zeleno mi připomnělo neochotu zabývat se problémy s ilegální migrací. Problémy, které Itálie a Řecko řeší již řadu let, zbytek Evropy nezajímaly. Dokud nemáme „krizi“ před vlastním prahem, politici svého voliče vzdálenými problémy neobtěžují. A to se týká i životního prostředí.

Pracovití poslanci

Po rozpadu vlády došlo v rakouském parlamentu k takzvané volné hře sil, a tudíž i k prudkému zvýšení produktivity práce. Na začátku prázdnin během krátké doby bylo najednou možno odhlasovat velké množství již dlouho projednávaných zákonů. Některé z nich byly schváleny všemi hlasy, u jiných se vytvořily dříve nemyslitelné krátkodobé koalice. Jeden z přijatých zákonů zakazuje privatizaci vodních zdrojů. S výjimkou jednoho jediného hlasu bylo toto nové pravidlo schváleno všemi poslanci. Pro zákaz kouření v gastronomii zvedli ruku téměř všichni. Svobodní hlasovali proti, největším nepřítelem tohoto zákona byl bývalý vicekancléř a ministr sportu H. C. Strache. Zákaz používání glyfosátu prosadili Socialisté a Svobodní. Jednohlasně byly odsouhlaseny zákon o zvýšení pečovatelského příspěvku, zákaz prodeje igelitových nákupních tašek a taktéž zákon o peněžní náhradě pro zaměstnavatele, kteří uvolní své zaměstnance, vykonávající dobrovolnou činnost například při požárech a jiných katastrofách. A najednou to jde, chce se mi nutkavě poznamenat. A ještě bych měl na skladě zlepšovací návrh: uzákonit pravidelné vládní prázdniny.

Martin Burian (1960) je výtvarník, spoluvydavatel Listů. Žije v Rakousku.

Obsah Listů 4/2019
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.