Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 4 > Olga Hostovská: Má to smysl! s otazníkem

Olga Hostovská

Má to smysl! s otazníkem

Někdy na podzim roku 2016 mě požádala kamarádka Marie Zábranová, jestli bych jí nepomohla s překladem rozhovorů Václava Havla, otištěných v italském tisku. V roce 2016 se slavily Havlovy nedožité osmdesátiny a Knihovna V. H. tehdy vydávala k tomuto výročí řadu publikací. Připravovaná kniha, jak jsem to pochopila, měla být souborem rozhovorů, které Václav Havel v letech 1964–1989 poskytl zahraničním novinám. Překládalo se samozřejmě i z dalších jazyků a překladatelů bylo celkem deset. Za českého předchůdce připravované knihy jsem mylně považovala titul Náš Václav Havel. Teprve mnohem později jsem zjistila, že v tomto případě se naopak jedná o rozhovory sedmadvaceti víceméně českých pánů – i dam –, známých i méně známých, kteří vyprávějí o tom, jak oni osobně poznali našeho prvního polistopadového prezidenta.

Havlových rozhovorů otištěných v Itálii bylo šest. Tak jsme se s Marií rozdělily. Texty, většinou oxeroxované z novin, nám dodala Knihovna V. H. Já jsem nejdřív dostala dva rozhovory: ten nejstarší, Václav Havel a české divadlo, vznikl někdy na přelomu let 60. a 70., snad při zájezdu divadla Na Zábradlí do Itálie, a s českým dramatikem zde rozmlouval italský docent slavistiky Gianlorenzo Pacini. Přestože Pacini učil, tuším, v Sieně, byl v Itálii poměrně známý. V roce 1968 udržoval nadstandardní kontakty s Československem a kromě ruských klasiků překládal rovněž některé hry Václava Havla, za což byl dodatečně patřičně potrestán. Paciniho česká manželka nedostala vízum k návštěvě Československa a její manžel následně před Čs. velvyslanectvím v Římě držel protestní hladovku.

Druhý rozhovor byl z roku 1984. Italský katolický novinář Luigi Geninazzi přijel z Polska do Prahy, a když nezastihl Václava Havla v jeho bytě, složitě si obstaral adresu Havlova letního sídla a vypravil se za ním na Hrádeček. Rozhovor měl název Václav Havel, další Solženicyn. V Itálii tehdy právě vyšel překlad Solženicynovy knihy Oktjabr a byl tu velice populární autorův citát: I jediný člověk dokáže změnit historii. S boží pomocí.

Třetí překlad byl nejproblematičtější. Rozhovor, který vyšel v italském deníku L‘Unitá 12. října 1989 pt. Nezůstaneme brežněvovským ostrovem, pořídil Havlův kolega disident Jan Urban, ale český originál se ztratil, takže bylo nutno překládat zpátky do češtiny. Když jsem překlad dokončila a opravila všechny chyby, které se vloudily do italské verze, dala jsem ho Janu Urbanovi k schválení. Dodatečně mi napsal: Text rozhovoru je bez chyb. Přiznám se, že jsem na něj zcela zapomněl. Je dnes už historickou ilustrací naší hluboké nepřipravenosti na převzetí zodpovědnosti za stát – vždyť to bylo necelých šest týdnů předtím, než jsme sestavovali vládu. Ach, jo...

Když jsem odevzdávala první dva překlady, dostala jsem okamžitě honorář. V tom se Knihovna V. H. výrazně lišila od jakéhokoli nakladatelství, které po odevzdání překladu vyplácí nanejvýš zálohu. K honoráři jsem ke svému překvapení místo nakladatelské smlouvy dostala dohodu o provedení práce, jako by se jednalo o něco jednorázového, například tlumočení. Připadalo mi to divné, ale vzhledem k tomu, že nikdo z ostatních překladatelů zřejmě neprotestoval, usoudila jsem, že knihovna asi nemůže uzavírat nakladatelské smlouvy. Ovšem je pozoruhodné, že vydávat knihy může. Za poslední překlad mi nebyla vystavena ani ta smlouva, obdržela jsem jen výdajový pokladní doklad. Důsledky mi došly až dodatečně. Knihovna tak s překlady získala i veškerá práva, takže překladatel už prakticky neměl možnost do něčeho mluvit. Je to škoda a nejen z hlediska překladatele, který nemá nárok ani na autorský výtisk, ale prodělává na tom i knihovna. Připravuje se tím o spolupráci, jaká je běžná v nakladatelství a která spočívá v tom, že „více očí více vidí“. Překladatel má samozřejmě zájem na tom, aby to, co bude předloženo čtenáři, bylo bezchybné.

Původně jsem se domnívala, že kniha Havlových rozhovorů vyjde do konce roku 2017. Nevyšla. Prý nebyly peníze. Když se blížil konec roku 2018, obrátila jsem se přímo na editorku připravované knihy Annu Freimanovou a zaslala jsem jí i informace o rozhovorech, které jsem překládala. V mailu z 13. 11. 2018 mi napsala: ... rozhovory do databáze stále ještě doplňujeme, a jak se ukázalo, Vámi přeložený rozhovor Jana Urbana nám v ní dosud chyběl. Současně mi ovšem sdělila, že tento rozhovor nebude v připravované publikaci otištěn, protože v roce 1989 vzniklo velké množství interview (...), která se obsahově překrývají, a připravovaná publikace je pouze výborem z celé množiny textů obsažených v této databázi. Totéž Anna Freimanová celkem logicky vysvětlila v předmluvě k výboru rozhovorů z let 1964–1989, do něhož se editorky snažily vybrat pochopitelně to nejlepší. Když jsem si konečně knihu Má to smysl! (Knihovna V. H., 2019) obstarala, zjistila jsem, že z mých tří překladů je v ní otištěn jen jediný: rozhovor novináře Geninazziho z r. 1984, patřičně zkrácený o úvodní líčení složité cesty za Havlem a se změněným titulem. Celkový obraz všech rozhovorů s Václavem Havlem měla poskytnout bibliografie (str. 399–455), opatřená ediční poznámkou Terezy Johanidesové (str. 395–399). A tady je kámen úrazu. Nebylo těžké zjistit, že ze šesti rozhovorů poskytnutých italskému tisku obsahuje bibliografie jen pět. Navíc počtu otištěných rozhovorů (52) neodpovídá v bibliografii ani počet položek označených hvězdičkou (49). Zkrátka tak význačná a nepochybně záslužná publikace by si byla zasloužila, aby byla připravena za účasti více odborníků. Také bych byla uvítala jmenný rejstřík, který by nepochybně zjednodušil čtení jedinci chtivému informací. A konečně zde mohlo být věnováno více pozornosti autorům rozhovorů, a to zvláště těm, kteří se kontaktem s Václavem Havlem patrně nijak zvlášť nechtěli zviditelnit, ale naopak ve své době dosti riskovali. Leckteré informace mohli nepochybně poskytnout překladatelé, ale to by nesměli fungovat v roli mouřenína, který vykonal svou práci a může jít.

Václav Havel: Má to smysl! Výbor z rozhovorů 1964–1989. Sestavily Anna Freimanová

a Tereza Johanidesová, Knihovna Václava Havla 2019.

Olga Hostovská (1936) je literární historička, překladatelka a editorka.

Obsah Listů 4/2019
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.