Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 4 > Viktor Tichák: Detektiv příběh o koruny

Jazyk

Viktor Tichák

Detektiv příběh o koruny

Nevím, jestli je to náhoda. Poprvé to člověk chápe jako vtip. Podruhé si řekne, asi to bude nějaký specificky prodavačský vtip. Potřetí už v tom vidí nějakou zvláštní pravidelnost. Nyní už jsem po několika desítkách osobních zkušeností přesvědčený, že se mimo mou sociální bublinu, jak se dnes říká lidem, s nimiž člověk přijde do styku, šíří tendence neskloňovat českou měnu. Takže to bude čtyřicet dva koruny. Sedmnáct koruny. Sto osmdesát šest koruny, prosím. Pokud se to někomu ze čtenářů těchto slov také stalo či pokud někdo tento zvláštní jev sám používá, nechť se mi ozve. Ovlivněn dovolenkovým čtením detektivní literatury, rozhodl jsem se postupovat jazykově-kriminalisticky, abych se pokusil najít odpověď na otázku: proč? Jinými slovy, pachatele známe, ale jaký měli motiv?

Čeština je jazyk závislý na skloňování, snad dokonce deklinací posedlý. Jakkoli jí nevadí různé výjimky, v otázkách skloňování je nekompromisní. Pravidelně nesklonná jsou např. ženská jména končící na souhlásku jako Ester či Dagmar. Byli jsme včera na večírku s Dagmar, ale občas také s Dagmarou, protože Dagmara se lépe skloňuje. O velké většině Dagmar se stejně mluví jako o Dášách, Dájách, Dádách. Esterka je velmi často zdrobnělá a jsem přesvědčený o tom, že se tak děje především díky tomu, že je sklonná. Jedné havířovské Miriam se prý říkalo Mirmena. I o psech jako Jessie, Betty atd. se nezřídka mluví jako o Džesinách a Betynách. Proč tedy ta opačná tendence? Tři sta osmdesát koruny…

Napadlo mě prověřit si původ pachatelů. Hotentotština přeci slova neohýbá, a to ani ta pravá africká hotentotština (jinak též khoe-khoe nebo namaština), která je jedním z oficiálních jazyků v Namibii, ani ta naše česká, která se řídí mottem: proč my něco dělat s podstatné jméno nebo sloveso, když tomu všichni stejně bez problém rozumět? U manikéra, na jehož salónu stojí „ne poškozený Váš nehet“, by člověka nesklonné koruny nepřekvapily. Pak se mi to stalo znovu. Hornbach, postřik proti mšicím, dvě stě třicet devět koruny. Okamžitě reaguji: „Mohu se směle zeptat, odkud pocházíte? Provádím takový malý jazykový průzkum…“ Paní je původem z Vyškova. Může se tedy jednat o tendenci čistě moravskou? V tisku jsem objevil jeden doklad, který může být tiskovou chybou, ale i důkazem: „Minulý týden jsem byl kupovat vejce a jedno mě vyšlo na pět koruny. Když to manželka zjistila, hned mi přikázala spravit plot na zahradě, abychom mohli postavit kurník a začít chovat slepice,“ vylíčil Pavel Mráček Regionálnímu týdeníku dne 7. března 2012. Jiné doklady ale pocházejí z Čech: „Průměrná výše nároku na podporu v nezaměstnanosti byla pět tisíc dvacet šest koruny,“ poznamenal Jan Dudek (Deníky Bohemia, 13. června 2008). Již v článku o plzeňském prazdroji v MF Dnes dne 19. června 1996 se psalo, že „o sedm koruny méně za něj zaplatí zákazník v Kmartu“.

Přesto mě tato linka vyšetřování přivedla na první teorii. V Praze ve Štěpánské ulici mě zaujalo systematické používání podstatných jmen místo přídavných: smažené ryba kousky, smažené nudle s kachna masem atd. Napadlo mě totiž, že to mohlbýt překlad z angličtiny – duckmeat (doslova kachna maso), fishpieces (ryba kousky). Angličtina je jazyk neohebný a má v dnešní době největší vliv v podstatě na všechny živé jazyky. Tuto skutečnost lze zkombinovat s faktem, že skloňování českých podstatných jmen po číslovkách je jedno z nejkomplikovanějších: 1 koruna (1. pád jednotného čísla), 2, 3, 4 koruny (1. pád množného čísla), 5 a více korun (2. pád množného čísla), ale např. jedné koruně (3. pád jednotného čísla), dvěma, třem, čtyřem, ale i pěti, šesti korunám (3. pád množného čísla). Tendence tento systém zjednodušit je pochopitelná. 2 crowns, 350 crowns, 22 crowns. Prosté a pravděpodobné.

Po diskusi s externími konzultanty se objevila zajímavá alternativní teorie: Co když už jsou Češi tak bohatí, že náš jazyk začíná vnímat koruny jako podstatné jméno látkové, tedy nepočitatelné? V takovém případě by slovo „koruny“ bylo ve 2. pádě, tedy čtrnáct čeho? Čtrnáct koruny jako litr mléka. Můžeme se tedy brzy dočkat toho, že budeme koruny počítat na kilogramy?

Viktor Tichák

Obsah Listů 4/2019
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.