Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 6 > Viktor Tichák: Jak obdělat nudný text

Jazyk

Viktor Tichák

Jak obdělat nudný text

Rozhodl jsem se, že poslední jazykové okénko ve 49. ročníku Listů věnuji zemědělství. Zemědělství je totiž v popisu jazykových aktualizací pole nezorané. Abych tak řekl, ideální půdou pro zasetí a pěstování výrazů z oblasti zemědělství není jen oblast zemědělství samotná. Výraz pole nezorané najdeme v oblasti sportu, v umění i v politice. Pomalu (ale jistě) nahra-zuje latinský pojem tabula rasa, asi aby lidé latiny neznalí rozuměli a nemysleli si, že je řeč o rasových tabulích. To nám nedávno potvrdil jeden nejmenovaný politik, který si výraz tabula rasa spletl s persona non grata. Taková neznalost může logicky způsobit velké foyer, tedy faux pas, zkrátka pozdvižení. Pole nezorané může být bez problému i člověk: „Pro mě je Čechov naprosto pole nezorané.“ (Deníky Moravia, 27. března 2007) Možná čeká označení persona non grata také brzy nahrazení slovem plevel?

Především v žurnalistice se užívají slova a výrazy z různých okruhů témat v kontextech, kam prvotně nepatří, jako např. bankovnictví ve sportu (inkasovat branku, Rosický má na svém kontě už mnoho gólů). Podobně je to i se zemědělskými obraty, které jsou takto infiltrovány nejprve do jazyka médií a posléze i do běžné řeči. „Zkrátka ideální půda pro vypěstování herecké kariéry ze semínka talentu,“ používá základní pěstitelskou metaforu časopis Sedmička v č. 38 z roku 2016 o Jaroslavě Kretschmerové. Ideální půdou se rozumějí předpoklady a rodinné zázemí, semínkem talentu její umělecké geny.

Nejprve tedy zasejeme semeno (investujeme) a připravíme půdu (podmínky), jak říká Robert Musil v knize Muž bez vlastností: „Idea se zrodila! Semeno je zaseto. Půda je připravena.“ Zaséváme semínka, semena, sémě pochybnosti, nepořádku, ale i severokorejské kontrarevoluce nebo sémě velkého problému vztahu církve a státu. Samozřejmě se autor leckdy do metafor zamotá: „Odtržením šesti severních hrabství, jež zůstaly v politickém svazku s britskou korunou, bylo zaseto jablko sváru.“ (Hospodářské noviny, 15. února 1996) Kdyby byla bohyně sváru Eris mezi tři bohyně Héru, Afroditu a Athénu ono mýtické jablko opravdu zasela, možná by čekáním na sklizeň ani nebylo došlo na Trojskou válku. Sklizeň je totiž samozřejmě nejdůležitější součástí celé zemědělské metafory. „Ostatně, politici částečně sklízejí hořké plody, na něž bylo zaseto roku 2008.“ (Profit, č. 28/2012)

Pozitivním extrémem sklizně jsou pak žně. A jakékoli slovo, které má pozitivní konotaci, lze využít pro marketing. Proto najdeme návštěvnické žně, sázkařské žně, filmové žně ve Zlíně, žně elektroniky. Představuji si, jak přes všechny nabízené notebooky a tablety přejíždí kombajn. Velmi progresivní je dnes především všelijaké braní podle vzoru vinobraní. Trnkobraní, klasobraní a medobraní nás nepřekvapí. Obec Heřmanov na Vysočině získala díky svým akcím dokonce titul Vesnice roku 2017: „K tradičním událostem, jako je pouť či únorový ostatkový průvod, jehož účastníci chodí ve vlastnoručně zhotovených maskách, je pořádáno klobásobraní, zelňačkobraní, štrúdlobraní, řízkobraní, gulášobraní a kdovíjaké ještě braní,“ říká starostka Pavla Chadimová. A výrazů jako buchtobraní, burčákobraní, kaštanobraní nebo podzimní kaprobraní jsou stovky – z metafory sklizně už nám zbyl jen význam, že je něčeho hodně, tak si lidé berou. Nebo možná jen, že je něčeho hodně, nebo že jde prostě o nějakou super akci – jen tak lze pochopit Čertobraní, které se i letos koná v městské části Praha 6. Člověka by už nemělo nic překvapit, přesto mi ale pokaždé přeběhne mráz po zádech, když jedu autem a Radiožurnál spustí reklamu na letošní terasobraní.

Sklizeň Řepky už sice asi nebude gólová, i když bude bývalý obránce propuštěn, půjde o sklizeň plodiny s malým ř. Přesto musí být člověk připraven na mlácení prázdné slámy, které je v dnešních povinných stovkách článků denně i v době okurkové sezóny nemálo. Pak přijde titulek o návštěvnosti nejvyšší hory světa: „Everest je dojná kráva.“ (Magazín Víkend DNES, č. 18/2016) Kdykoli dnes někdo něco pohnojí, začnou mediální žně, to dává smysl – jenže článkobraní přijde, i když někdo něco zvorá. Co se má pak sklízet, toť otázka.

Viktor Tichák

Obsah Listů 6/2019
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.