Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2020 > Číslo 1 > Korupce v Číně

Korupce v Číně

aneb souboj zájmových kruhů jako účinný systém vládnutí

Na serveru quora.com mohou klást otázky lidé z celého světa, a kdokoli ze čtenářů chce, odpoví. Vzhledem k tomu, že mezi respondenty jsou lidé s různou zkušeností, lze se z jejich odpovědí leccos zajímavého dovědět. Přeložili jsme odpověď na otázku Jak rozšířená je v ČLR korupce? Jak se liší na různých úrovních státní správy a jaká je její historie?, jejímž autorem je Janus Dongye Qimeng.

V Číně skutečně existuje systémová korupce. Představuje vážný problém. Zároveň je mírná korupce tajným klíčem k vysoké účinnosti čínské vlády. Jak to? Ukažme si to na příkladu.

Řekněme, že Jiayi Liu je vůdcem Komunistické strany Číny v provincii Šan-tung. Má na starosti provincii s 99,47 milionu lidí a HDP 1,2 bilionu dolarů. Pro porovnání: je to podobné, jako kdyby řídil Mexiko. (V Číně je 34 jednotek první – provinční úrovně, 333 jednotek druhé – prefekturní úrovně, 2858 celků podřízených jednotkám druhé úrovně, z toho 1464 okresů, 852 městských obvodů atd.)

Chce-li vládnout provincii se 100 miliony lidí, musí se o někoho opřít. Nemám na mysli podporu zaměstnanců, kteří prostě dělají svou práci, nebo falešnou podporu od někoho, kdo mu chce vrazit nůž do zad. Opřít se může jenom o někoho, kdo s ním pluje na stejné lodi na bázi přímého nebo nepřímého spojení zájmů. Musí sestavit partu lidí, kteří ho podpoří, protože mají stejný zájem a cíle. Aby někdo chtěl do lodě nastoupit, musí mu něco slíbit, ať to je lukrativní postavení, povýšení nebo udělení megaprojektu v hodnotě miliard dolarů. I když ví, že všichni nepatří do stejné frakce (čili vlastně substrany v rámci KSČ). musí svého parťáka používat moudře pomocí cukru a biče.

Například když byl Tyrion – Ošklivý, ale vysoce inteligentní trpaslík-intrikán – ve Hře o trůny poprvé jmenován pravou rukou krále, musel zjistit, kterého z královských rádců může „použít“ a kterého se musí zbavit. Liu je na tom podobně. Někdo může pomoci, jiný být špiónem soupeřů. Co má dělat? Stojí za to se podívat na Hru o trůny, jak Tyrion lidi dobře využívá. Třeba když slíbil Malíčkovi postavení Pána na Riverrunu, aby ho dostal na loď. V reálné čínské politice se podobné scénáře uskutečňují denně, ale v mnohem větším měřítku. Nejvyšší vůdce Šan-tungu čelí stočlenné radě, kterou přímo řídí. Ta zahrnuje 17 starostů – členů KS Číny a 17 občanských starostů ze všech 17 prefekturních měst v Šan-tungu. Zahrnuje také několik provinčních náměstků KS Číny a občanských vůdců. Ti mají na starosti resorty vývoje, výroby, zdravotnictví, školství a armády.

Každý člen rady je sám o sobě velmi silný. Jsou mezi nimi špičkoví vůdci prefekturního města s volebním obvodem přibližně 5 milionů lidí. A také mají ve svém městě vlastní „kruhy“ nebo kabinety s 5–10 vůdci na úrovni okresů. Pokud je sečtete, má Šan-tung 139 jednotek třetí úrovně. To znamená, že Liu má také nepřímo na starosti 139 stranických vůdců na úrovni okresu plus 139 těch občanských. Pojďme dále, každý vůdce na úrovni okresu má na starosti 5–20 stranických vůdců na úrovni města. Celkem je v Šan-tungu 1931 měst. Každé město má přibližně 50 tisíc obyvatel. Každé město má 10–50 okresů a vesnic atd. Tyto vůdce Liu prakticky kontrolovat nemůže, protože nelze řídit 5000 stranických vůdců. Jediné, co může udělat, je komunikovat s kabinetem s méně než stovkou vysoce postavených představitelů.

Aby efektivně realizoval svůj cíl rozvoje Šan-tungu, Liu začal stavět svůj „kruh“ zájmů, tedy posádku lodě. Mezi sto lidmi v radě musí některým slíbit lukrativní pozice, aby pro něj konali „efektivně“. Jinak by ti, kteří na lodi nejsou, byli líní a dělali věci pomalu.

Jak tedy rozumně používat lidi?

První pravidlo, soutěž a vyvažování. Jmenuje jednoho starostu, který se mu líbí, a pak nominuje jeho soupeře do podobné pozice, aby ho kontroloval a vyvažoval. Pokud soupeře porazí, stačí jmenovat jiného soupeře, který ho bude neustále vyvažovat.

Druhé pravidlo, konspirace. Řekne jim, že oficiálně má nulovou toleranci vůči jakékoli formě korupce, ale že zavře oči, když skutečně zjistí, že se korupce dopustili.

Třetí pravidlo, vyhrožování. Tajně shromažďuje důkazy o všech svých podřízených, aby to mohl použít jako důkaz proti nim, pokud by někdo chtěl opustit loď nebo se proti němu postavil.

Čtvrté pravidlo, rozbíjet kruhy. Jakmile Liu zjistí, že někdo tajně buduje své vlastní „kruhy“ přátelství, musí je vždy po několika letech rozbít. Jedním z účinných způsobů je rotace pozic. Například vymění starosty města Qingdao a Jinan, pokud zjistí, že oba tvoří svoje vlastní kruhy.

Jakmile slíbí něco, co není fér, ouha, dopustil se sám korupce. Musí si toho být plně vědom, aby mohl pomocí několika klamavých triků nebo implicitních pravidel předstírat, že jmenuje lidi čistě na základě jejich zásluh. Ale za scénou jsou jejich zásluhy pouze jednou z věcí, kterou bere v úvahu. Musí zvážit, do jaké frakce patří. Samozřejmě může propagovat pouze někoho, kdo je v jeho lodi. V USA je „slib“ a „politické lobování“ legalizováno, ale musí se dodržovat pravidla. V Číně je to podobné, Liu musí dodržovat pravidla, aby byl silný a přežil.

Není však jediným hráčem ve hře. Jeho šéf, Xi Jin ping, je také mistrem v používání lidí. Je si plně vědom, že Liu ve své provincii formuje své vlastní kruhy. Jmenoval tedy jiného provinčního vůdce se stejnou hodností, aby zkontroloval a vyvážil jeho moc. Xi Jin ping jmenoval Gong Zhenga občanským vůdcem provincie Šan-tung. Je to jeho soupeř. Bude ho pozorovat a vystoupí proti němu, pokud nebude opatrný. A také ví, že Gong Zheng je manželem sestry Liu He. Kdo je Liu He? Je to Xi Jin pingův popravčí. Vede jednání o obchodní válce s USA.

Gong Zheng rovněž buduje své vlastní kruhy. Rada se v zásadě rozdělí na dva kruhy, které si navzájem konkurují. Aby byl povýšen nebo přežil, musí usilovněji pracovat a udělat více věcí než jeho soupeř. Proto Liu navrhl několik megaprojektů na rozvoj Šan-tungu. Tyto projekty neslouží jen k jeho sebepropagaci, ale také pro získání dalších lidí do jeho kruhů. Například v Šan-tungu postaví tři vysokorychlostní železnice. Přiláká víc zahraničních investic do Šan-tungu a podpoří výrobu a prodej produkce Šan-tungu do ostatních provincií a do zámoří. Také věnuje zvláštní pozornost chudým lidem v Šan-tungu a poradí jim, jak vydělat peníze. S cílem zvýšit výkon také požádal každého vůdce provinčního sektoru v oblasti zemědělství, školství, financí, armády, výroby atd., aby navrhli svoje vlastní plány.

Všiml si, že i soupeř navrhl své vlastní plány nebo že bude spolupracovat na stejném projektu s rizikem, že se ho bude snažit podrazit. Liu ho musí překonat ve všech směrech. Aby mohl své plány provést efektivněji, musí do čela postavit schopnější lidi ze svého kruhu a slíbit jim „obrovské výhody“, pokud je splní. Schopní lidé pro něj budou pracovat, pouze pokud mohou získat obrovské výhody. Proč jsou schopní? Umí taky řídit lidi. Umí dělit výhody a odpovědnost do svých vlastních kruhů.

Vezměme si jako příklad vysokorychlostní železnici: musí být postavena co nejrychleji a ve vysoké kvalitě. Tak se stane „zásluhou“ v Liuově řízení provincie, a on může povýšit do ústřední vlády.

Chce-li povzbudit své lidi, aby práci dělali efektivně, umožní členům rady, aby část fondů nebo budoucích akcií převzali pro své vlastní zájmy. Liuův poradce rozděluje výhody do jejich kruhů, aby mohli vykonat práci co nejrychleji. Vysokorychlostní železnice znamená stavby nových nemovitostí, komunikací, elektráren, logistiky a distribucí daní napříč několika městy. Tito starostové by samozřejmě měli na starosti stavbu staničních komplexů, výběrová řízení mezi dodavateli nebo jiné rozdělení výhod. To znamená, že se mohou umazat v každé etapě v každém kruhu.

Nad vším se nedají zavřít oči. Liu si musí být plně vědom, že má plnou odpovědnost, pokud se s vysokorychlostní železnicí něco stane. Jeho možná kariéra v ústřední vládě by padla, kdyby došlo k havárii. Dojde-li k ohrožení bezpečnosti, může ho ústřední vláda propustit nebo už nebude uvažovat o jeho povýšení.

Politický život ho vede k tomu, aby přijal veškeré prostředky, jimiž zajistí, že železnice musí být postavena včas a kvalitně. Může také určit specializovanou skupinu lidí a média, které budou dohlížet na projekt, aby nedošlo k masivním skandálům nebo problémům s kvalitou. Umožní určitou toleranci korupce na každé úrovni správy, pokud si budou brát jen nepatrný zlomek výhod, který zajistí splnění úkolů. Každý na každé úrovni si je plně vědom, že problémy s kvalitou znamenají ztrátu zaměstnání. Takže kvalita je více či méně zaručena.

Korupce je lubrikant a katalyzátor, který dává týmům dynamiku. Příliš mnoho korupce by způsobilo zhroucení celého systému. Při příliš malé korupci by se lidi bránili dělat věci rychle. Postupně se tak Liu naučil vůdcovskému umění vyvažovat korupci, riziko a efektivitu.

Po pěti letech jeho termín vůdce Šan-tungu konečně vyprší. Ústřední vláda poté během Národního lidového kongresu zkontroluje jeho výkon a úspěchy. Za normálních okolností rozhodují nejvyšší členové Ústředního výboru KS Číny během dovolené v Bei Daihe.

Pro Liuovo povýšení jsou jeho zásluhy pouze jedním parametrem. Záleží také na tom, do jaké frakce v ústřední vládě patří. Existuje dalších 34 hlavních provinčních vůdců, kteří také touží po povýšení. Ústřední vláda není tak jednotná, jak si mnoho lidí myslí. To znamená, že se musí připojit k jedné z frakcí. Pokud to neudělá, nikdy nebude povýšen. Pokud se připojí ke špatné, ohrozí svou existenci. Tyto frakce jsou vlastně substranami uvnitř Komunistické strany Číny.

Před Xi Jin pingem existovaly tři frakce, které dominovaly čínské ústřední vládě. Jedna z nejvlivnějších frakcí se nazývá Tuanpai. Tito představitelé KSČ pocházejí z normálních čínských rodin – tedy nejsou potomky zakladatelských generací KSČ. Byli povýšeni na základě svých schopností, nikoli rodinného zázemí.

Druhá frakce se nazývá Jiangxi, což je skupina vůdců podporovaná Jiang Zeminem, bývalým vůdcem KSČ. Vůdci v Jiangxi jsou obvykle povýšeni ze Šanghaje, a jsou většinou protržně orientovaní.

Třetí frakce se nazývá Xi Jin pingova armáda. To je skupina lidí, kterou podporoval Xi Jin ping. Ve skutečnosti se Xi velmi dlouho držel zpátky a tajně získával lidi do svých kruhů. Postavil si tak vlastní armádu: své vlastní kruhy. Jak to udělal? Použitím stejných pravidel, o kterých jsme se zmínili výše.

Pak úspěšně porazil svého soupeře: Bo Xilaie a jeho kruhy, než se úspěšně dostal na vrchol. To byli velcí tygři, které se Xiovi podařilo porazit obviněním z korupce. Korupce byla samozřejmě hlavní zbraní Xia, kterou bojoval proti svým soupeřům. I když někdo není zkorumpovaný, vždy na něj můžete něco najít, nebo jen tvrdit, že se na korupci podílel.

I když v současné situaci je v Ústřední vládě jenom frakce Xi, stále existují subfrakce a utváří se mnoho malých kruhů. Je to přesně stejná situace jako ve školní třídě, v podniku, ve společnosti. Někteří lidé spolu vycházejí a jiní ne. Politika existuje všude.

I když Xi je nyní na vrcholu své absolutní moci, staré kruhy Deng Xiao pinga a Jiang Zemina jsou stále tajně proti Xi. Tito lidé hledají každou příležitost, jak porazit nebo jen oslabit Xiho kruh. Jako obranu Xi navrhl „kampaň na podporu mládeže“, čímž legalizoval prostředky, jimiž může na svou stranu získat mladé lidi.

Ale po desetiletích zkušeností s používáním lidí víte, co máte dělat a ke které frakci se připojit. Aby se Liu mohl připojit k Xiově frakci a přiblížil se ke Xiovi, musí si vést opravdu dobře, což koreluje s Xiovou vizí.

Pokud při vedení provincie Šan-tung dosáhl opravdu dobrých výsledků, v příštích pěti letech může být jmenován vůdcem Tibetu. Musí se snažit zlepšit tamní život a omezit srážky mezi Číňany a Tibeťany. Pokud si po-vede dobře i v Tibetu, bude jmenován vedoucím Fujiana. Ve Fujianu se naučí rozumět tomu, co se děje v tajwanském průlivu, a bude mít zkušenosti s řešením tajwanských problémů. Po Fujianu může být jmenován starostou Šanghaje, aby měl zkušenosti s řízením globálního finančního centra. Pokud bude mít opravdu štěstí, bude považován za kandidáta na předsedu Komunistické strany Číny.

Pro pochopení měřítka udělám analogii. Evropské země mají podobnou velikost a HDP jako provincie v Číně. Představte si, že premiérka Německa Angela Merkelová je na pět let jmenována vůdcem Řecka. Využije svého talentu a zkušeností z Německa k reformě a rozvoji řecké ekonomiky. Pokud se jí v Řecku bude dobře dařit, jmenují ji pak vůdkyní Srbska, aby dokonale pochopila kosovský problém. Po pěti letech bude starostkou Londýna, aby se seznámila s finančními a obchodními záležitostmi. Nakonec se po pěti nebo šesti střídáních může konečně stát vůdkyní Evropy, protože rozumí každé její části a v každé zemi má kruhy svých příznivců.

*

Tak funguje korupce v Číně. Prolíná se s uměním používání správných lidí a s filozofií utváření kruhů společných zájmů. Kdo ji používá dobře, zvyšuje svou efektivitu. Ale nese odpovědnost, pokud se mu korupce vymkne zpod kontroly. A to je v Číně nebezpečné. Komu se to stane, skončí na dlouhá léta ve vězení, popřípadě může za těžkou korupci dostat trest smrti.

Ve srovnání s korupcí v demokratických zemích, jako je Indie, je to jiné. V Indii, kde je zkorumpovaný každý a každý chce získat podíl, nikdo nic nedělá a nikdo nenese odpovědnost. Zkorumpovaným úředníkům stačí rezignovat. Voliči nesou odpovědnost za to, že hlasovali pro špatné lidi. V Číně je také zkorumpovaný každý a každý chce získat podíl, ale nejvyšší úředník přebírá odpovědnost, jinak by byl odsouzen k smrti, takže se ujistí, že se věci dělají efektivně a každý se podílí na výhodách jistým podílem.

Ti, kteří se dostali na špici, jsou mistry v používání lidí a mají vysokou emoční inteligenci, kterou užívají při budování svých vlastních kruhů.

V demokratickém Tajwanu je to přesně naopak, dobrý řečník se může rychle stát z manažera trhu starostou Gaoshiungu a poté se za pouhé čtyři měsíce stát prezidentem. Vše, co má, je pouze podpora voličů. Má taky inteligenci na vybudování svých kruhů a aliancí, aby dosáhl lepší správy své země? Zatím jsem to nezaznamenal.

S asistencí Google translate přeložil Václav Žák.

Obsah Listů 1/2020
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.