Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2020 > Číslo 2 > Antonín Rašek: Vzkřísit přírodu lze jen s rozumem

Antonín Rašek

Vzkřísit přírodu lze jen s rozumem

Letošní padesátý Davos jako kdyby zprvu patřil jen Donaldu Trumpovi a Gretě. Trump ekonomického fóra 2020 využil jako součásti předvolební prezidentské kampaně, Greta k šíření své ekologické apokalypsy. My smrtelníci se díváme na proměny přírody, jak ji pamatujeme z dětství.

Malířka Zdenka Braunerová ve svém románu Na křídlech větrného mlýna vzpomíná, jak na konci předminulého století chodili na borůvky do Roztok u Prahy. My po druhé světové válce na hřiby do lesíka u kralupského letiště, kde je teď chemička. Honili se tu otakárci fenykloví, kteří u nás už vyhynuli.

Na konci 80. let se na naší chalupě sešel tým Martina Potůčka, který se ve Státním plánu ekonomického rozvoje zabýval problematikou lidského činitele. Ve chvilce volna jsem šel s Josefem Vavrouškem, pozdějším ministrem životního prostředí, z osady Loubí pod vrch Vlhošť. Místní si tam tu cestu spletli se skládkou, a Viki, jak jsme mu říkali, mi líčil, za jak dlouho si s tím odpadem příroda poradí: s něčím za pár dní, měsíc, rok a s něčím si neporadí ani za tisíc let. Nedalo se zatajit, že příroda kolem nás odcházela. Znepokojovaly nás v tu dobu studie Římského klubu. Po pár desítkách let se ukázalo, že sice v mnohém přeháněly, věda má své limity, ale zejména voda mementem zůstala.

Zrovna ke mně doputovalo video, kde v jakémsi indickém městě přijíždí k řece jedno nákladní auto za druhým a svůj náklad vrhá do vln. Ve stejné chvíli se dozvídám, že se americkým vědcům podařilo vypěstovat korály. Ekologické informace musíme i po vlastních zkušenostech brát vážně. Stejně tak se nenechat zastrašit drastickými z dílny těch s puncem ekoterorismu. I když příroda nás prostě začíná opouštět. Alespoň proto jednou týdně bychom si měli pustit nějaké video, co nám ještě z těch krás přírodních zůstává. K ekologickým hrozbám bychom se stejně jako k těm bezpečnostním měli chovat přinejmenším s předběžnou opatrností.

Antonín Rašek, Praha

Obsah Listů 2/2020
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.