Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2020 > Číslo 3 > Jan Matys: Medvědi nevědí

Jan Matys

Medvědi nevědí

(K Listům č. 2/20202)

Olga Hostovská se ve svém dopise zamýšlí nad vývojem spisovné češtiny a výukou pravopisu. Hlavně se soustřeďuje na tvar 3. osoby množného čísla sloves 4. třídy. Podle současného úzu by se spíše psalo Medvědi neví... Na podobné téma jsem napsal nedávno také dopis redakci Listů, nevím, zda jej autorka četla. Nejsem „jazykář“, studoval jsem fyziku, zabývám se ovšem překladem z (nebo „do“) angličtiny a němčiny, popř. ruštiny. Pokud jde o angličtinu, neexistuje v ní, pokud vím, žádná závazná norma, žádný „Ústav pro jazyk anglický“; v britské angličtině se slova píší historickým pravopisem a určitá pravidelnost je tu jen u tvarů sloves, případně u slovosledu ve větě. Jinak je angličtina založena především na souslovích (idiomech). Jednotlivé -významy mnohoznačných slov jsou uváděny (ve slovnících) statisticky. Jazyk plyne jako hudba – je nutno pravidelně číst a poslouchat, aby člověk psal či mluvil v „duchu jazyka“.

Pokud člověk poslouchá Český rozhlas, málokterý mluvčí (včetně hlasatelů) mluví důsledně podle jazykové normy – většina střídá spisovné tvary s tvary obecné češtiny. Obecně je možno pozorovat trend ke zjednodušování gramatiky (a to nejen v češtině). Mizí takové tvary jako dvojné číslo (oběma rukama), minulý kondicionál (byl bych to nedělal) se nahrazuje kondicionálem přítomným (to platí i pro angličtinu). Nedodržují se správné koncovky u středního rodu (auta jela/jely stovkou). Současný vývoj jazyků je zřejmě ovlivněn technologiemi a stavem společnosti – lidé žijí více izolovaně, chybí živý lidský kontakt, méně se čte a píše. Místo toho si lidé posílají textovky (SMS) a e-maily. Současný jazyk není tak tvárný a melodický jako naše „klasická“ čeština. O to více je třeba ocenit práci těch, kteří se snaží jazyk rozvíjet a kultivovat.

Zpěvem svým ji šlechtit chceme

po všech vlasti končinách,

ať se novým krášlí květem

v palácích i pustinách

(B. Smetana: Věno)

Ing. Jan Matys, Sloup-Davle

Obsah Listů 3/2020
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.