Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2020 > Číslo 3 > Ivan Pros: Příběh hladového prasátka

Ivan Pros

Příběh hladového prasátka

V dobách největšího dramatického vzepětí národa, ve chvílích, kdy se rozhoduje o jeho existenci, se odehrávají ještě jakási postranní epizodní dramata, která svým často vypjatým příběhem drama odehrávající se na hlavní scéně nejen doplňují a dokreslují, ne snad hrdinským bojovým étosem jako děj hlavní, ale jakousi polidštěnou drobnohlednou kresbou, kterou hlavní drama postrádá, podbarvují.

V době, kdy naše intelektuální elity na Hradě, ve Strakově akademii, na Genštábu nebo přímo v Edenu řešily úkoly, na které bychom my normální lidé nestačili, jsme se chopili jehel a nití a stali se dělníky revoluce. V operačním velení boje proti pandemii se vystřídali ministři zdravotnictví, obrany, vnitra, financí, odborné i laické expertní týmy. Nejslibněji vypadala válečná strategie ministra obrany, který navrhl zatočit s pandemií pěkně po vojensku, a protože by to tedy byla válka, potřeboval hned nová auta, tanky, flinty, radary, rakety, miliardy, hned teď, urááá. Hotový maršál Rusworm. Luftjarda, sinolog a odborník na aeronautiku by jistě doplnil chřadnoucí flotilu společnosti Smartwings několika Antonovy a my budeme vždycky ty švadlenky, psí vojáci, jak to má být zde na zemi.

Jedno takové epizodní drama, o kterých je řeč, se odehrálo tady u nás v jedné vesnici na Moravě, uprostřed Chřibské a Kyjovské pahorkatiny, a jen zázrakem se stalo, že neuniklo pozornosti prezidenta republiky a neskončilo malou tragédii.

Tamní prasátko trpělo jakousi nevolností a bylo odsouzené k jisté eutanázii, když státník zasáhl do děje v pravý čas. Určit novou diagnózu nebylo pro bystrého pozorovatele nijak složité: prase nebylo nemocné, bylo hladové. Umřelo by hlady, řekl prezident. Bylo to překvapivé, ale státnické. Někomu možná mohlo přijít podivné, že se Hrad, v době, kdy létají stotunové aeroplány přes celý svět do Číny a zpátky, nedokázal postarat o jedno hladovějící prase, ale bylo to tak: přestože premiér hned některé své restrikce uvolnil a do prasečích korýtek začaly opět proudit okousané knedlíky z restaurací, bylo už pozdě. V této zjitřené době se i lepší michelinské restaurace hemžily vyhublými prasaty umírajícími hlady.

Podle naší vesnické logiky mají hladové prase tam, kde líný hospodář nedá prasatům nažrat. U nás, když mají prasata třikrát denně hlad, dáme jim, co jim patří: uvaří se brambory, přidá se píce, spařené kopřivy, kukuřice nebo obilný odpad, hodí se to do šroťáku... Mohli zavolat, vypomohli bychom si navzájem, jako vždycky: my vás volíme, vy nám dejte pokoj...

Mělo hlad, řekl tento nesmiřitelný bojovník za pravdu. Stal se tím pravým pravdy klasikem, a kdyby se naše sochařské umění nevybíjelo ve zbytečných osobních šarvátkách a malicherných třenicích, mohl třeba na Staroměstském náměstí místo podivné repliky Mariánského sloupu jednoduchou dostavbou vzniknout dvojportrét velikánů Jan Hus / inženýr Miloš Zeman. Vešel by se tam i s kamarády z Hradu a Lán jak do betléma. Turisti z Číny a Ruské federace by se jen hrnuli.

Drama dospělo ke katarzi, stoly se zabíjačkovou hostinou se prohýbaly, hosté vyměnili mnoho rozkousaných, promaštěných roušek za nové, nově dovezené, někdy i předražené, hodně popili, hrála hudba, tančilo se a mnogo veselí bylo. Krušnou chvilku prožila naše armáda: ve ztraceném atomovém kufříku prezidenta, který se celý den a noc hledal, byly naštěstí jen jitrnice a šiška tlačenky.

Ivan Pros

Obsah Listů 3/2020
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.