Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 1 > Texty > Marek Hrubec: Loučení s nejvlivnějším politickým myslitelem současnosti

Marek Hrubec

Loučení s nejvlivnějším politickým myslitelem současnosti

Profesor Harvadské univerzity John Rawls je obecně považován za nejvlivnější osobnost politického myšlení přinejmenším druhé poloviny 20. století. Jeho životní úsilí bylo završeno 24. listopadu 2002, kdy ve věku 81 let zemřel na srdeční selhání.

Rawlsovo pojetí spravedlnosti je v Americe spojováno s myšlenkami sociálního liberalismu a v Evropě především s ideály sociální demokracie. Toto pojetí probudilo z dlouhodobého spánku celý obor politické filosofie a ovlivnilo morální a sociální filosofii, politologii, sociologii, právní vědu a další vědní obory. Mělo však také nemalý vliv na politickou praxi. Rawlsovy knihy se již delší dobu ocitají na seznamech literatury v programech amerických a evropských politických stran a jsou předmětem debat v prostoru občanské společnosti a politické veřejnosti.

Podle Thomase Scanlona, vedoucího katedry filosofie na Harvardu, je Rawls "uznáván jako největší politický filosof dvacátého století. Jeho dílo oživilo a reformulovalo celý vědní obor a jeho zásadní vliv na způsob, jak je dnes vnímána a zdůvodňována spravedlnost, bude dlouhodobý." Lawrence H. Summers, prezident Harvardské univerzity, se domnívá, že v porovnání s Rawlsem mělo "jen málo moderních filosofů, pokud vůbec nějací, tak silný vliv na to, jak nahlížíme na spravedlnost. Vědci z mnoha různých oborů jím budou ovlivněni po generace."

Rawlsovi kolegové a studenti navíc dosvědčují, že Rawls byl mimořádná osobnost také z lidského hlediska. On sám tvrdí, že jeho život a přístup k okolnímu světu byl silně formován dvěma událostmi, jednou soukromou a druhou veřejnou, které jím zásadním způsobem otřásly. První z nich byla skutečnost, že v dětství infekčně onemocněl a smrtelně nakazil své dva sourozence. Druhou událostí, jež na něj mocně zapůsobila, byla druhá světová válka. Rawls považoval za nutné odsoudit nejen agresi nacistického Německa a jeho spojenců, ale také svržení atomové bomby na Hirošimu, které zažil jako americký voják v jižním Tichomoří. Tehdy, stejně jako ve svém článku, který napsal o padesát let později, tuto atomovou událost odmítl jako nepřijatelný zásah proti lidským bytostem.

Teorie spravedlnosti

V občansky protestním období během Vietnamské války a bojů za rasovou rovnoprávnost Rawls poprvé soustavně formuloval svoji teorii ve své první knize Teorie spravedlnosti (1971 v originále, český překlad 1995). Tato práce, jejíž součástí je také definice, ospravedlnění a role občanské neposlušnosti, vyvolala velkou diskusi. Jen v USA se jí prodalo přes 300 000 kusů. Rawlsova teorie však získala značný vliv také za americkými hranicemi, což dokládá rovněž skutečnost, že byla doposud přeložena do 27 jazyků.

Teorii spravedlnosti je pojetím spravedlnosti jakožto férovosti. Jedná se o verzi společenské smlouvy, v níž si občané za férových podmínek volby vybírají férové principy společenského uspořádání, tedy základní normy a strukturu budoucí společnosti. Toto uspořádání je založeno na obraně základních individuálních svobod a odstraňování sociálních nerovností.

Pojetí spravedlnosti vychází z následující úvahy. Každý člověk v tzv. původní situaci vystupuje jako racionálně uvažující, svobodný a rovnoprávný jedinec, který sleduje své vlastní zájmy a hypoteticky uzavírá s ostatními lidmi společenskou smlouvu. Její uzavření se odehrává za tzv. závojem nevědomosti, za nímž lidé férově odhlížejí od svého společenského postavení, příjmu, majetku, talentu, základu sebeúcty apod. Neznají tedy své individuální dispozice a nezávisle na svých zájmech se rozhodují, jaká pravidla by ve společnosti měla platit pro všechny její členy. Jelikož lidé nevědí, jak dobré či špatné místo ve společnosti po své volbě zaujmou, budou se rozhodovat ve jménu svobody, ale poměrně rovnostářsky. Rawls se domnívá, že v takovémto ústavodárném shromáždění by se lidé jednomyslně - fakticky jako jeden člověk - rozhodli především pro dvě hodnoty. Za prvé by požadovali základní politické a občanské svobody a za druhé by zohlednili, že by se mohli ve společnosti ocitnout v nejhorším sociálním a ekonomickém postavení, a proto by si zvolili principy, jež by sice nerovnosti mezi lidmi neodstranily, ale určitým způsobem by je omezovaly.

První princip, tzv. princip svobody, hovoří o souboru rovných základních politických a občanských svobod pro každého člena společnosti, tj. svobodách, jakými jsou např. svoboda svědomí, shromažďování, slova či hlasování. Druhý princip, který spočívá zejména v tzv. principu diference, se týká možné diference neboli možných sociálních a ekonomických, tržně vytvářených nerovností mezi lidmi, které jsou ospravedlnitelné pouze za podmínek, za nichž toto nerovné uspořádání slouží co možná nejvíce k profitu nejhůře postavených občanů. Druhý princip navíc vyžaduje podmínky férové rovnosti příležitostí v oblasti přístupu k úřadům a dalším společenským a politickým pozicím. Stručně řečeno, zatímco první princip je garantem svobod, druhý je zárukou určité ekonomické rovnosti. Tak je zajištěna jak demokracie, tak i sociální stát. Jelikož ale omezování individuálního práva na svobodu není podle Rawlse ekonomicky nahraditelné, musejí být principy uspořádány takovým způsobem, že první princip má vždy přednost před druhým - přestože oba jsou nutnou základní součástí spravedlivé společnosti.

Politický liberalismus

Po napsání Teorie spravedlnosti Rawls plánoval, že bude pracovat na nových tématech, ale úspěch knihy ho vedl k hlubšímu promýšlení jeho politické teorie. Ve své druhé knize Politický liberalismus (1993) se Rawls zaměřil na otázky, které dříve zůstaly stranou jeho hlavní pozornosti. Zatímco první kniha pojednává především o spravedlnosti, druhá se zaměřuje zejména na politickou legitimitu. Politický liberalismus je podle Rawlse hlediskem, jež umožňuje ospravedlnění politického režimu v pluralitní společnosti, přesněji řečeno, v dobře uspořádané západní společnosti liberálně demokratického typu.

Z hlediska svých všeobsažných filosofických a náboženských učení mohou mít občané různé názory na povahu veřejného ospravedlnění uspořádání společnosti. Jako základ ospravedlnění však podle Rawlse může sloužit pouze politická liberální koncepce přijatelná pro všechny občany. Vhodnost liberálně politické teorie je poměřována tím, jak je přijatelná z hlediska domluvy mezi různými rozumnými pojetími života občanů.

Z hlediska principů spravedlnosti vymezených v Teorii spravedlnosti je podle Rawlse částí, která je společná také ostatním pojetím spravedlnosti, princip svobody. Z tohoto důvodu Rawls ve své obecné politicko-liberální koncepci počítá více méně jen s tímto, a nikoli s druhým, principem. Zatímco princip svobody je podmínkou nejen spravedlnosti, ale také legitimity, princip diference je v zásadě vyžadován jen jako základ spravedlnosti. Politický liberalismus, i když není zcela prost určitého sociálního prvku, totiž sociální spravedlnost definovanou principem diference nevyžaduje. V Politickém liberalismu se princip diference stává pouze jedním z možných témat, o nichž lze diskutovat.

Zákon národů

Nicméně otázky spravedlnosti a legitimity v rámci národního státu nevyčerpávají Rawlsovy rozbory. Mezi jeho důležité úvahy patří neméně jeho práce o mezinárodní spravedlnosti Zákon národů (1999). Zatímco Rawlsovy knihy Teorie spravedlnosti a Politický liberalismus pojednávají o nejrozumnější legitimní koncepci spravedlnosti pro liberálně demokratickou společnost v rámci národního státu, úkolem jeho Zákona národů je rozšířit tyto myšlenky za účelem návrhu zásadních linií jednak pro zahraniční politiku tohoto druhu politického režimu a jednak pro obecnější účel, jímž je možnost světové společnosti národů.

Rawls formuluje dva hlavní motivy, které stojí v pozadí jeho představy mezinárodních vztahů. První je myšlenka, že největší problémy a katastrofy v dějinách lidstva byly způsobeny politickou nespravedlností. Masové vraždy, genocida, chudoba, náboženské perzekuce nebo nespravedlivé války byly zapříčiněny především tímto druhem nespravedlnosti. Druhým motivem je idea, že nejvíce problematické a katastrofické události mohou vymizet, pokud politickou nespravedlnost odstraníme prostřednictvím zavedení spravedlivých základních institucí a následováním spravedlivých sociálních opatření.

Rawls využívá svoji, výše zmiňovanou, myšlenku společenské smlouvy a přenáší ji z prostoru jednoho liberálního demokratického národa do oblasti společnosti více liberálních demokratických národů. Dále ji přesouvá za hranice západní společnosti do prostoru společnosti sice neliberálních, ale stále dobře uspořádaných, tzv. slušných národů. Uzavření těchto společenských smluv je východiskem pro utváření principů spravedlivého soužití nejen mezi liberálními, ale také mezi liberálními a neliberálními národy. Rawls tedy pracuje se třemi základními druhy společnosti. Hovoří za prvé o rozumných liberálních demokratických národech západního typu; za druhé o slušných neliberálních národech, přičemž oba tyto druhy národů považuje za dobře uspořádané společnosti; a za třetí o národech, které dobře uspořádány nejsou.

V Rawlsově pojetí je na jedné straně od jednotlivých národů vyžadováno striktnější dodržování lidských práv, které je na vzestupu od druhé světové války. Na straně druhé jsou tato lidská práva pojímána v multikulturní podobě, která se pokouší zbavit nánosů etnocentrismu a respektovat odlišnosti dobře uspořádaných národů, jež však nemají liberálně demokratický charakter. Tím jsou dány možnosti mírového soužití dobře uspořádaných společností, tj. západních společností a hierarchicky uspořádaných společností, které se sice nevyznačují sociálně liberálním demokratickým zřízením, ale dodržují lidská práva a občanům umožňují participaci na vládě prostřednictvím konzultační hierarchie, jež je založena na určitých společně sdílených hodnotách v dané společnosti. Doplňujícím prvkem soužití dobře uspořádaných společností je vztah těchto společností sdružených pod Zákonem národů ke společnostem, jež dobře uspořádány nejsou a které jsou zdrojem mezinárodní nestability.

Rawls v kontextu

Rawlsova teorie zapustila do jisté míry kořeny také v českém prostředí. Přestože na politickou praxi měla zatím jen malý vliv, její přijetí v mnoha akademických i veřejných diskusích má již dobrou tradici. Za symbolické rozloučení s Rawlsovým odkazem v českém kontextu může být považován rawlsovský seminář, který se uskutečnil v rámci pražské konference Filosofie a sociální vědy shodou okolností tři dny po Rawlsově smrti. Většina Rawlsových příznivců se dozvěděla o Rawlsově úmrtí právě tam.

Na závěr bych rád učinil ještě krátkou biografickou poznámku. John Rawls se narodil v právnické rodině v Baltimore, v americkém státě Maryland. Jeho matka, která byla známa např. svými snahami o prosazování volebních práv žen, se podílela na politických aktivitách místní Demokratické strany. Rawlsův otec, ačkoli nevystudoval právnickou fakultu, se v právní praxi postupně vypracoval na úspěšného a společensky uznávaného daňového a ústavního právníka, mezi jehož blízké přátele patřil např. guvernér státu Maryland za Demokratickou stranu Albert Ritchie.

Jak rádi připomínají životopisci, přestože Rawls trávil svůj čas v dětství nejraději v přírodě, kupř. horolezectvím, byl také zdatným studentem. Absolvoval univerzitu v Princetonu a poté přednášel na několika prestižních univerzitách, zejména v Harvardu. Druhá světová válka ho mezitím přiměla k tomu, aby sloužil u pěšího pluku na Nové Guineji a Filipínách. V posledních letech života utrpěl řadu srdečních selhání, která mu ve stále větší míře znemožňovala další práci a kterým nakonec doma, v massachusettském Lexingtonu, podlehl. Na závěr snad lze říci, že již dnes je zřejmé, že Rawlsův sociální liberalismus bude dlouhodobě významnou součástí politického myšlenkového dědictví. Přestože si lze představit také pojetí sociálně spravedlivější, česká praktická politika by byla bezpochyby mnohem přitažlivější, kdyby se Rawlsovou prací nechala ovlivnit.

Marek Hrubec (1968) vede oddělení politické filosofie ve Filosofickém ústavu AV ČR a přednáší politickou filosofii na Filosofické fakultě UK. V současné době se zabývá reformulací demokracie v procesech europeizace a globalizace.

Obsah čísla 1/2003


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.