Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 2 > Z domova > Václav Žák: Hlasy nad Janem Šimsou

Václav Žák

Hlasy nad Janem Šimsou

ohlasy na článek Jana Šimsy Anti anti - Past antikomunismu a čekající otázky

Myslím, že otázka pana faráře Šimsy je poněkud zavádějící. Ptá-li se "kam s komunisty", vypadá to, jako bychom to mohli zařídit. Obávám se, že to tak jednoduché nebude.

KSČM se po několika neúspěšných pokusech o manévr směřující k nějaké variantě "strany demokratické levice" pohodlně zabydlela jako protestní strana. Šlo jí to o to lépe, že její původní politika byla skutečně v ostrém protikladu k základnímu směřování Československa a pak ČR po roce 1989. KSČM se tak celkem přirozeně mohla etablovat jako strana stojící proti integračním snahám, ať se jedná o NATO nebo o EU. Může to dělat s o to větším klidem, protože dobře ví, že její postoj věci neovlivní. Pokud by měla vládní odpovědnost, stěží by prosazovala politiku, kterou hlásá. Dvě a dvě jsou čtyři i pro KSČM, a při současném zapojení české ekonomiky do EU nezbývá žádné vládě prostor pro experimenty, nechce-li skutečně dramaticky zhoršit ekonomickou situaci těch, o jejichž hlasy se uchází.

Jde tedy o politickou hru. Z ní nevybočuje ani volba Václava Klause prezidentem. Má-li Jan Šimsa za to, že KSČM měla volit raději Jana Sokola než Klause, obávám se, že komunistům málo rozumí. Jan Sokol ztělesňuje hodnoty, které jsou s jejich v příkrém rozporu: je to liberální katolík, sebevědomý Evropan, který prosazoval smíření se sudetskými Němci. V postojích k válce v Kosovu nebo v Iráku zdůrazňoval důležitost udržení transatlantické vazby, je výrazným stoupencem vstupu ČR do EU.

To všechno jsou body, ve kterých byl Klaus komunistům politicky bližší než Sokol. Voliči KSČM se nechali překvapivě snadno přesvědčit, že shoda v postoji k Německu, EU a americké politice je důležitější než hříchy transformace. Konec konců, transformace je minulost. Hrozba, že se dostaneme do područí "Mnichova, Vídně a Vatikánu", kterou někteří komunisté strašili veřejnost, vykonala divy: zvolením Klause svoje voliče nerozčílili. Na preference KSČM to mělo malý vliv.

Jaký zákulisní handl volbu doprovázel, zatím jen tušíme. Nepochybně v něm hraje roli podpora Vladimíra Železného - od chvíle, kdy na tuto hru přistoupila, je zástupce KSČM prakticky každý týden na obrazovce buď Novy nebo Primy. Další ujednání určitě vyplavou na povrch po čase. Nezdá se mi však, že by se na politice KSČM něco měnilo. Zůstává typickou protestní stranou. Používá tvrdší a sebevědomější rétoriku, to je pravda. Ale příprava na převzetí vládní odpovědnosti? Na rozdíl od Jana Šimsy ji nevidím. Tvrdá opoziční rétorika zleva podrývá kredit sociálních demokratů, kteří nemohou, jsouce vázáni vládní odpovědností, kritizovat zahraniční politiku USA. ODS zase tvrdou kritikou zprava kope hrob Unii svobody a oslabuje lidovce. Vládní koalice se propadá středem, jak tomu bývá všude, kde politické strany užívají k získání voličských preferencí nezodpovědně mobilizační techniky.

Pokud by ČSSD dokázala této politice čelit skutky, nemusela by se o výsledek voleb zas až tak bát. KSČM má malou šanci přesvědčit většinu voličů, že vystoupení z NATO a z EU může zlepšit ekonomickou situaci země. Tomu uvěří jen zklamaní a rozčarovaní, k tomu pár radikálů. Nezapomeňme, že těch téměř dvacet procent hlasů, které KSČM získala ve volbách 2002, je optickou iluzí: kdyby se voleb účastnil stejný počet lidí jako v roce 1998, měla by KSČM o necelé procento víc než tehdy.

Co se však stane po volbách, ať předčasných, nebo řádných? Zatím se zdá, že je vyhraje ODS. Vezme si snad do koalice KSČM? To je představa z jiného světa. Mnohem spíš si vybere za partnera oslabenou ČSSD, kterou nejspíš povede Stanislav Gross. Struktury, které se naučily úzce spolupracovat za Miloše Zemana, se budou rukou společnou a nerozdílnou podílet na privatizačním paběrkování a přidělování státních zakázek.

Budoucí vývoj lze těžko odhadovat dlouho dopředu, protože je v něm celá řada neznámých. Vstup do EU může přinést další investice a zlepšení ekonomické situace, stejně tak může neschopnost vlády reformovat veřejné finance vést k tvrdým opatřením nařízeným Mezinárodním měnovým fondem. Je zřejmé, že KSČM se bude dařit jenom tehdy, půjde-li to s republikou z kopce.

KSČM není aktivní stranou, která by stanovovala agendu pro budoucnost. Žije z chyb stran, které drží moc. Čím víc chyb budou dělat, tím větší prostor KSČM otevřou. Tak to v politice má být. Pokud se k moci dostanou, veřejnost možná s údivem zjistí, že se nic strašného nestane. KSČM totiž vůbec nebude plnit program, který jí milostivé opoziční lavice dovolují hlásat.

O autorovi - Obsah čísla 2/2003


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.