Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 4 > Téma > Jan Novotný: Poutnické příhody

Jan Novotný

Poutnické příhody

Můj tatínek rád chodíval pěšky. Probrázdil širé okolí každého svého působiště a v létě se vydával dále do světa. Vyprávěl mi několik krátkých, až gnómických příběhů, které ho na cestách potkaly. Tatínek už nežije a já jsem možná poslední, kdo je nosí v hlavě. Chci jim dát příležitost, aby neodešly ze světa se mnou a vytištěny na papíře třeba ještě po letech někoho upoutaly.

Úcta k hymně

Tatínek vystoupil na Hoverlu, která byla tenkrát na polsko-československé hranici, právě ve chvíli, kdy tam dorazila skupinka Čechů. Obdobná skupinka Poláků, která tam už stála, se rozhodla je uvítat hymnou Kde domov můj. (Rád bych věděl, odkud ji znali, ale to mi tatínek povědět neuměl.) Brzy je však přerušil pohoršený Čech (představuji si, že měl pumpky a hůl posázenou odznaky) a poučil je, že zpívat naši hymnu se sluší pouze při slavnostních příležitostech v pozoru. Mluvčí Poláků se omlouval, že to oni nevěděli, a aby si Čechy usmířil, zdvořile se zeptal: "A kdo tu vaši hymnu napsal?"

"No přece Petr Bezruč," zněla hrdá odpověď.

Dokonalá informace

Na hřebenech slovenských hor tatínek v mlze úplně ztratil směr. Po svahu se dostal k potoku, ale neměl tušení, kam podle něho dojde, a byl rád, když mu šel vstříc nějaký pocestný.

"Mohl byste mi povědět, kde to jsem?"

"Nuž tu je dolina a tady teče voda."

Moravský ovčák

O prázdninách pozval tatínek na Moravu dva kolegy z pražských studií. (Později se vzali a stali se známými jazykovědci, byli to milí a moudří lidé.) Ukázal jim svou rodnou vesnici Lužnou poblíž slovenských hranic. Vydali se pak na cestu po kopcích, a jak to bylo při tatínkově vedení běžné, zabloudili. Naštěstí potkali ovčáka, který jim poradil, jak se ještě do setmění dostat k vlaku.

"Jak nám to pěkně vysvětlil," pochvalovala si Pražanka. "Takový inteligentní člověk. Jako by ani nebyl odtud, jako by byl z Čech."

Nevýhoda gramotnosti

Na Sázavě se tatínek potřeboval dostat na nádraží. Dalo se tam dojít po viaduktu, ale vstupu na něj bránila cedule s velkým nápisem, že přecházení po mostě je přísně zakázáno. Naštěstí se pod náspem objevil domorodec. Tatínek k němu slezl a zeptal se, jak se co nejrychleji dostane na nádraží.

"Jedině po mostě," řekl otázaný.

"Ale tam je napsáno, že se po něm nesmí chodit."

"A musíte to číst?"

O autorovi - Obsah čísla 4/2003


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.