Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 4 > Svět v pohybu > Roman Ludva: Trochu jiný trumpeťák

Roman Ludva

Trochu jiný trumpeťák

Co většinu z nás napadne, když někde zahlédneme nápis složený ze dvou verzálek - L. A.? Ještě před takovými patnácti lety bychom možná znejistěli a jen ti světáčtější by ucedili něco o tom, že to je přece jasný, Los Angeles, město andělů, že, zvěčnělé stříbrem Hollywoodu, a ten bílý nápis na kopci a tak dál. Dnes už jsme světáci všichni, takže je to jasné tím tuplem. Taky proto, že jazzových fandů je málo a poněvadž poslouchat jazz přece jen vyžaduje jistou inteligenci, která by fajnšmekrovi vynalézavých harmonií okamžitě napověděla, že určitě nepůjde o iniciály Louise Armstronga, i když ten černošský valibuk ověšený zlatem tisíckrát povýšil trubku na katedrálu a drzý chraplák na božský hlas cherubínův. Ale ještě jedna možnost tu je! Lance Armstrong, trumpeťákův jmenovec, který ač váží sotva šedesát kilo, má plíce taky jako měchy a na kole jezdí jako ďas.

Před pár týdny jsem to sledoval s očima vyvalenýma vzrušením sportovního fandy. Letošní Tour de France byla jednou z nejnapínavějších vůbec a skončila nejtěsnějším rozdílem mezi vítězem a druhým v pořadí ve své stoleté historii. No a protože až do závěrečné časovky nebylo rozhodnuto, tím spíš se ustavičně rozebíraly sportovní a hlavně životní peripetie famózního Američana, který útočil na páté vítězství v nejtěžším cyklistickém závodě světa v řadě za sebou. Hlavně v pyrenejských kopcích mu to šlo náramně, a tak jako ostrý kontrapunkt zněla komentátorova slova, který s chladnou věcností líčil, jak sotva před pár lety Armstrong onemocněl rakovinou varlat, měl metastázy v mozku, a nejen že se z rakoviny v tomhle stádiu, kdy by si většina z nás lehla do postele a čekala na smrt, dostal, ale navíc usiluje o páté vítězství v závodě, který čítá přes tři tisíce děsivých kilometrů.

No ano, taky v posledních letech, a čím dál častěji, kroutím hlavou nad stavem vrcholového sportu a nad jeho pozicí v současném světě. Mám na mysli svět, který už je v jednadvacátém století, tedy Evropu a Severní Ameriku. Paralela se starořímskými gladiátory je hlasitá až příliš. Sláva, nekřesťanské peníze, společenská prestiž, jež dělá ze špičkových sportovců celebrity nejzářivější. Navíc době, kdy byl sportovec samozřejmě a jasně spojen se svou zemí, už taky odzvonilo. V padesátých letech minulého století se křičelo, že Zátopek je Čech, dnes se sice ví, že Lance Armstrong je Američan, ale jaksi pod čarou, navíc žije hlavně v Evropě, takže co. Na prvním místě je jeho jméno, pak stáj, za kterou jezdí a která nese jméno sponzora, co do ní sype peníze, národnost sportovce se pak jen špitne jako douška. Bylo tomu ve starém Římě jinak? Země, odkud gladiátoři pocházeli, nikoho nezajímaly. A že jich bylo. Ta pestrost odpovídala pádnosti boty vojáka římských legií při dobývání nových území. Ovšem gladiátorství dnešního sportu, to není zdaleka celá podobnost se starým Římem a jeho úpadkem. A nekončí ani u podivuhodné nenažranosti mocných a bohatých našeho světa, jak bychom možná rádi slyšeli. Ti, co jsou takříkajíc dole, si taky rádi přijdou na své a tuze ochotně odhazují lidskou důstojnost. Vždyť kdo řval nadšením z tribun kolosea, když si gladiátoři řezali krky, hm? Chléb a hry! Kdo si nedočkavě šlape po hlavách, a to doslova, když se otevírá nový supermarket a kuře stojí polovinu, co jinde? Mocní a bohatí to nejsou. Povězme si to rovnou, výlučná pozice dnešních sportovních gladiátorů, nad níž se rozčiluje nejeden z těch, kdo vydělávají za celý měsíc tolik, co věhlasný sportovec řekněme za minutu, je pouze jedním z projevů a důsledků našeho životního stylu. Nic víc, nic míň.

A abych nezapomněl. Když v závěru klíčové etapy letošní Tour s cílem na vrcholu jednoho z hrozivých pyrenejských stoupání byl spolu s Lancem Armstrongem v úniku i jeho největší rival a o pár vteřin druhý v pořadí Němec Ulrich, amerického cyklistu srazil z kola neopatrný divák, zcela podlehnuvší fandovské euforii. Němec, který mohl získat rozhodující náskok, svěsil nohy a počkal, až Armstrong znovu nasedne. To se mi líbilo. Tím spíš, že tohle rytířství Ulricha nejspíš stálo celkové vítězství, jež pro sebe tedy popáté v řadě utrhnul ocelový Američan. Nepsané cyklistické pravidlo, které velí se v podobných případech právě takto zachovat, na mém pocitu mnoho nemění.

Nicméně, když uvidíme někde nápis L. A., jako první nás napadne Los Angeles. A kdo by se divil. Svět, v němž Evropané a Severoameričané dnes žijí, sice není místem andělů, zato se velmi podobá instituci zábavy, jejíž jméno bíle září nad hollywoodskými kopci.

O autorovi - Obsah čísla 4/2003


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.