Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 4 > Ohlasy a glosy > Claude Monnier: George W. Bush odsoudil G8 tvrději než odpůrce globalizace!

Claude Monnier, Tribune de Genéve

George W. Bush odsoudil G8 tvrději než odpůrce globalizace!

Amerika vládne. Multilaterální uspořádání je zrušeno. G8 je pouze zašlý klub.

George W. Bush opustil povýšeně zasedání G8 ještě před kávou a dal tak najevo lépe než kdokoliv jiný, co je vhodné si myslet o podobných schůzkách: nic, neboť nestojí ani za fajfku tabáku. Kdyby odpůrci globalizace neoživili zájem o tento raut vyšlý z módy, je možné se vsadit, že by se ocitl se vším všudy až na posledních stránkách novin.

Od založení Společnosti národů ve dvacátých letech právě v Ženevě svět postupně přivykl představě, že vztahy mezi státy budou napříště ve své podstatě multilaterální. Že si žádný stát, i daleko silnější než všechny ostatní, nebude moci výlučně přisvojovat přednostní právo omezovat ambice jiných států a rozsuzovat jejich spory. Svět si zkrátka přivykl na myšlenku, že stará vertikální hierarchie, provozovaná kdysi Španělskem, Anglií či Rakousko-Uherskem, by měla být napříště vystřídána horizontálním předběžným dohadováním mezi státy, navzájem výslovně svrchovanými - přirozeně se zachováním některých ochranných, jako je právo veta.

Aby takový rovnostářský systém mohl trvat, musel zároveň splňovat jednu hlavní podmínku: velké státy se musely navzájem udržovat v rovnováze. Tak tomu bylo v čase studené války, kdy mezinárodní systém zůstával formálně rovnovážný, neboť sovětskou supervelmoc tu vyvažovala, vlastně držela na uzdě, supervelmoc americká a naopak. Řekněme to tedy bez obalu: všechny ty G3, G7 a další G8 patří do tohoto času poměrné rovnosti. Je vskutku naprosto přirozené, aby mocnosti téže formální, ne-li reálné váhy vytvářely vlastní debatní kroužky, ba aby uzavíraly podílnické dohody.

Avšak od konce studené války není americká supervelmoc ničím vyvážena. Vládne sama. Tím se vysvětluje, proč je ve své podstatě rovnostářský mnohostranný systém - ať se nám to líbí nebo ne a ať se tomu bráníme či ne - zavržen.

Bush-otec, který to dobře pochopil, navrhl nový světový ekonomický pořádek pod yankeeským vedením. Avšak státy jen pozvolna přivykají novým geopolitickým skutečnostem a stále nechtějí opravdu uvěřit tomu, co se jim přihází. Takže ještě na začátku roku 2003 nepochopily - řekněme spíše, že si dosud nepřipustily - tuto napříště ústřední samozřejmost: Spojené státy, neobyčejně silnější, nemají dnes protiváhu v ničem a v nikom, a tak formálně rovnostářský systém ze dvacátých letech je propříště překonán.

Bush-syn, rozčilený touto naprostou nechápavostí států, se tedy rozhodl vytáhnout do války proti Iráku ani ne snad proto, že by ho Irák dopaloval, ale proto, že mu poskytoval snadnou a nenadálou příležitost ukázat vlastní moc a vyslat světu jednoznačné poselství: Amerika, od nynějška pán světa, bude rozsuzovat konflikty mezi ostatními státy podle svých vlastních měřítek a vnutí planetě svůj mír, čímž jestarý multilaterální pořádek překonán.

Některé státy v čele s Francií se vzepřely. Budiž jim to ke cti. Avšak dnes, dva měsíce od konce války, zřejmě pochopily poseltví, i to, kdo je šéfem, třebaže se ještě trochu vzpouzejí, jen aby vyzkoušely, jak je vodítko dlouhé. To je důvod, proč George W. Bush zcela logicky usoudil, že je zbytečné, aby ztrácel čas s G8, klubem nadále zašlým a nepotřebným.

Co si o tom myslím? Že je zbytečné popírat skutečnost nové rovnováhy sil. Že uznávat realitu nemusí být žádným důvodem k upadání do servility. A že říše končívají vždy tak, že se zhroutí svou vlastní váhou - ostatně tím rychleji, čím je tato váha větší.

Tribune de Genéve, 24. června 2003; vybral a přeložil -dh-

Obsah čísla 4/2003


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.