Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 5 > Z domova > Jan Novotný: Tři králové

Jan Novotný

Tři králové

Měli jsme za husitských válek nějakého krále? Otázka by patrně přivedla do rozpaků většinu maturantů. Nejlepší odpověď asi je: Měli i neměli, a to zrovna tři.

Před světem byl po celou tu dobu českým králem Zikmund Lucemburský, který se dal korunovat na Hradčanech v červenci 1420. Dle názoru husitských Čechů to bylo korunování "nepořádné, jalové a plané" a vypuzený Zikmund musel na své faktické nastolení čekat až do lipanské bitvy a vyslovení souhlasu s kompaktáty roku 1436. Ač se někteří husité domnívali, že svobodným lidem krále netřeba, převládl názor, že dobře vybraný král s mezinárodní prestiží by byl pro zemi ochranou. Pozornost se nejprve upřela k polskému králi Vladislavovi, který se však zdráhal korunu přijmout a odkázal Čechy na svého bratrance Alexandra Vitolda, velkoknížete litevského. Vitold našel pro svět ideové zdůvodnění: přivést Čechy k poslušnosti násilím se ukázalo jako beznadějné a on se tedy pokusí udělat to po dobrém. Pro začátek vyslal do Čech zjara 1422 svého synovce Zikmunda Korybutoviče, kterému Češi, aby jej nepletli s vyhnaným králem, začali říkat Korybut. Ten vyrazil z Krakova s výpravou, jejíž účastníci snad sami nevěděli, zda jdou české kacíře zkrotit, anebo posílit. Korybut se snažil chovat jako skutečný náměstek "požádaného krále Českého" a na města, která se podle toho k němu nechovala, zaútočil - od olomouckých hradeb odtáhl s nepořízenou, ale dobyl alespoň Uničova. Káral a varoval svými listy extrémisty na obou stranách, od pána z Rožmberka po Žižku. V Praze byl přijat celkem dobře a začal se vžívat do českých poměrů, kde se spojenectví měnívalo v nepřátelství na život a na smrt doslova ze dne na den. Do konce roku se však jeho strýcové za ústupky ze strany Zikmunda české karty vzdali a Korybuta z Čech odvolali. Asi se s nimi loučil nerad, protože je opustil až na jaře 1423. Zachoval se Žižkův dopis, v němž zřejmě s uspokojením sděluje svým věrným: "Knieže vyjelo pryč z země".

V té době Vitold napsal Čechům, že nad nimi jakožto nenapravitelnými láme hůl, zatímco Vladislav se pokoušel, ke štěstí pro naše tradice neúspěšně, zorganizovat do Čech vlastní křížovou výpravu. Místo ní se koncem června 1424 objevil před Prahou v čele své jízdy kníže Korybut, tentokrát bez požehnání strýců a s nárokem na titul "požádaného a zvoleného krále Českého". Dokázal si opět naklonit Pražany, ale méně už Tábory, a tak jeho reálná pravomoc odpovídala tak asi postavení pražského starosty. Osvědčil se ale jako vojevůdce i diplomat a začal pomýšlet na dohodu s církví, která by ho mohla učinit opravdovým králem. To v dubnu 1427 vyšlo najevo a kníže byl při vzácně nekrvavém převratu zajat, vězněn a posléze vyprovozen ze země. Zachoval si však o české věci zájem a v bojích, které přecházely i na polskou půdu, vystupoval na české straně. Zahynul roku 1435 v domácí válce.

Historikové se ve vypsání Korybutových osudů vcelku shodují. Palacký jej má za "muže dle všeho ušlechtilého", Pekař mluví o jeho "rytířské laskavosti" a Šmahel přiznává, že si "na svůj mladý věk (asi 25 let) počínal obratně a uměl se poučit z vlastních chyb". Pro toho, kdo hledá za řečí kronik a dokumentů člověka, zůstává přesto záhadou. Nakolik byl Korybut figurkou v mocenské hře, nakolik sebevědomým hráčem a nakolik mužem, který se v životě řídil idejemi a sympatiemi? Zasloužil by si hlubší pozornost historika, ale snad ještě více romanopisce, který by se odvážil překročit hranice diktované přísnou vědou. Jak by si asi poradil s Korybutem Karel Hynek Mácha a jak Václav Erben? Třeba se král-nekrál, zvaný i nezvaný host v husitských Čechách, svého básníka ještě dočká.

O autorovi - Obsah čísla 5/2003


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.