Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2003 > Číslo 6 > Ohlasy a glosy > Olga Valeská: Vzpomínka na Marii Puldovou

Glosa

Olga Valeská

Vzpomínka na Marii Puldovou

(15. 5. 1940 - 15. 10. 2003)

Marie Puldová neboli Maruška, jak ji znali její přátelé, byla po celý život bojovnicí: proti komunistickému bezpráví a násilí, za demokracii a svobodu, za porozumění mezi lidmi. Neodradila ji ani oběť, kterou musela v tomto zápase přinést: při atentátu na Rádio Svobodná Evropa, zorganizovaném nejtemnějšími silami planety, mezinárodním terrorismem, podporovaným z komunistického bloku.

Touha po životě ve svobodě ji vedla v roce 1967 z rodné Plzně na Západ, do Mnichova, přímo do rozhlasové stanice Svobodná Evropa, jejíž byla už doma horlivou posluchačkou. Začala tam pracovat externě v písárně, kde přepisovala po večerech z magnetofonových záznamů kulturní a vzdělávací pořady: Rozhlasovou univerzitu, rozhovory s Ferdinandem Peroutkou atd. "Byla to moje univerzita," říkávala a ráda na to vzpomínala.

Ačkoliv měla původně v plánu studovat medicínu, rozhodla se v roce 1968 přijmout ve Svobodné Evropě stálé zaměstnání, aby tak řekla své ne tomu, co se stalo. Pracovala převážně na směny, v oddělení zpráv československé redakce. Tam ji 21. února 1981 potkala osobní tragédie: těžké zranění při pumovém útoku na budovu Svobodné Evropy, jejž podnikla mezinárodní - teroristická skupina smutně proslulého Carlose, která si jela pro rozkazy do Bukurešti. Maruška Puldová byla mezi třemi těžce zraněnými zaměstnanci československého oddělení, u jehož zdi nálož vybuchla. Její zranění byla děsivá: fraktura lebky, zlomená čelist, zcela zničený nos a potrha­ný obličej. Musela podstoupit čtrnáct plastických operací!

Byli jsme zděšeni, co naši kolegyni potkalo, ale zároveň jsme obdivovali její statečnost, s níž tuto ránu osudu snášela. "Považovala jsem se za bojovnici proti komunismu, a v bojích dochází ke zraněním," vyprávěla jednou ve vysílání Svobodné Evropy. Velkou oporou jí byla její hluboká víra. "Věřila jsem, že když mne Bůh nechal naživu, ukáže mi také, jak s tímto zraněním mám dál žít. Měla jsem pocit pevného ukotvení v náruči Boží," vyprávěla při vzpomínce na první chvíle po atentátu.

Atentát ovšem drasticky změnil její život, i po stránce soukromé. Maruška se nikdy nevdala, ale zasvětila svůj život práci pro posluchače Svobodné Evropy, zápasu za jejich svobodu. Postupně se vypracovala na redaktorku: v pořadu Panorama seznamovala posluchače se zápasem zastánců lidských práv v komunistickém bloku, s jejich podporou na Západě, ale i s novinkami ve světě vědy a mediciíny, kterou dokonce dálkově vystudovala.

Po převratu v listopadu 1989 se věnovala i reportážím z Plzeňska: o násilně potlačeném protikomunistickém povstání v Plzni v červnu 1953, o Meditační zahradě - Památníku obětem zla, o založení plzeňského biskupství a o odhalení pomníku generálu H. Píkovi. Za tyto reportáže, vysílané rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa, byla Marie Puldová vyznamenána historickou pečetí města Plzně.

Když se Rádio Svobodná Evropa v roce 1994 přestěhovalo do Prahy, rozhodla se Maruška vzhledem k následkům svého zranění a k sociálnímu a nemocenskému zabezpečení v Bavorsku zůstat a spolupracovat se Svobodnou Evropou externě. Vytvořila mnoho - velmi zajímavých pořadů, zejména v oboru zdravovědy a životosprávy, které byly v té době u nás namnoze průkopnické a jež posluchači oceňovali.

Konec českého vysílání Rádia Svobodná Evropa v roce 2002 byl proto pro ni těžkou ranou. I to však dokázala překonat a věnovala se práci pro německé Křesťansko-židovské společenství a pro uchování památky protinacistické odbojové skupiny německé mládeže Bílá růže.

Maruška Puldová strávila poslední léta svého života ve velmi krásném prostředí bavorského venkova, v podhůří Alp. Chodila na horské túry, hrála golf a nadále se věnovala studiu medicíny. Smrt ji zastihla nečekaně po krátké těžké nemoci, snad i v důsledku zranění a stresu, po atentátu. Až do konce však zůstala optimistkou. Byla to statečná a ušlechtilá bytost.

Obsah čísla 6/2003


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.