Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2004 > Číslo 1 > Svět v pohybu > Dominika Pszczółkowska: E-stonsko

Dominika Pszczółkowska

E-stonsko

Ještě nedávno neměli Estonci právo na fungující telefon a teplou vodu. Dnes patří mezi zákonem zaručená lidská práva v této pobaltské zemi - přístup k internetu.

Co dělá polský novinář, když se chce seznámit s návrhem zákona, který připravuje některé ministerstvo? Čeká ho dlouhá cesta přes kancelář tiskového mluvčího ("to není veřejný dokument, protože ho neschválila Rada ministrů"). Když nemá na ministerstvu spřáteleného člověka, šance získat dokument jsou malé. Zabere to mnoho hodin či dnů. Novináři spolu soutěží ve svérázné sportovní disciplině: "kdo první vytáhne lístek".

Co v té době dělají estonští novináři? Klidně čekají, až se návrh zákona objeví na internetové stránce ministerstva. Podle estonského práva se tam musí ocitnout všechny dokumenty, jakmile jsou odeslány na jiné ministerstvo či jiný úřad například ke konzultaci. Každý návrh zákona se tedy rychle stává veřejnou listinou, s níž se už dlouho před schválením mohou seznámit občané.

Nevelké Estonsko vsadilo na moderní technologie, především na internet, aby prosazovalo rozvoj občanské společnosti. Jedním z nápadů je internetová stránka Teď rozhoduji já, kde mohou občané nejen komentovat návrhy zákonů, ale taky předkládat vlastní. Mezi uživateli internetu probíhá diskuse, a pokud nějaký nápad podpoří alespoň padesát lidí, předá se příslušnému ministerstvu, které má měsíc na odpověď. Nechce-li v té věci předložit návrh zákona nebo opatření, musí vysvětlit proč.

"Mnoho nápadů se vyloučí samo, jedni uživatelé internetu vysvětlují jiným, proč je to špatné řešení. Ale některé se dostanou na ministerstva a dál," říká Tex Vertmann, vládní odborník pro zavádění internetu. Takto se změnil například zákon o držení zbraní, aby tradiční studentská bratrstva mohla nosit symbolické meče. Uživatelé internetu taky vymysleli, že jedna rozhlasová frekvence v celé zemi musí být volná pro bezdrátové připojení k internetu.

Od pádu SSSR prodělalo Estonsko skutečnou technologickou revoluci. Rozvoj internetu vyplývá částečně z životního stylu Estonců, kteří mají rádi technické novoty a tráví večer raději u domácího počítače než u piva. Je to však hlavně výsledek cílené státní politiky. V roce 2003 se na rozvoj informačních technologií vydalo 1,2 procenta rozpočtových prostředků. Podobné to bylo po celé desetiletí. Každý rok je pro tento účel zvláštní bod rozpočtu. "Vláda formuluje politický dokument, plán činnosti na dva tři roky. Brzy začneme pracovat na novém, který se bude naplňovat od roku 2004," vysvětluje Tex Vertmann.

Úřady kladou důraz na předpisy, které umožňují využívat moderní technologie, nyní například harmonizují se sousedním Finskem zákon o elektronickém podpisu, tak aby mohli podnikatelé uzavírat smlouvy prostřednictvím sítě. Důsledky takové politiky jsou viditelné už několik let. Pokud jde o využívání internetu, předstihlo Estonsko některé státy Evropské unie. Touto cestu probíhá například osmdesát procent bankovních transakcí.

Ve výročním hodnocení Světového ekonomického fóra v Davosu se Estonsko v míře využívání internetu pravidelně ocitá na vysokých příčkách. Roku 2001 hodnotila firma McConnell International všechny rozvíjející se státy podle toho, jak jsou připraveny využívat internetu. Estonsko dopadlo - společně s Jižní Koreou - nejlépe.

V roce 2000 přijalo Estonsko zákon, podle něhož je přístup k internetu jedním ze základních lidských práv. Aby se lidem zajistila možnost tohoto práva využívat, vzniklo v celé zemi několik set veřejných bezplatných středisek pro přístup na internet. V Tallinu je zřejmé, že je to počet nadále nedostačující. Ve dveřích placené internetové kavárničky zastavuji čtyřiadvacetiletého Juhana. "Stavuji se tu na chvilku, abych si vyřídil bankovní operace a zkontroloval poštu. Nechci se hnát až do knihovny, kde navíc nemusí být volné počítače," vysvětluje. Na venkově jsou ovšem veřejná internetová střediska někdy jedinou možností přístupu k síti. Vláda nabízí společně s podnikateli také bezplatné počítačové kursy na dvou stech místech v celé zemi. První den se účastníci učí používat počítač, druhý internet. Docházejí na ně představitelé všech společenských skupin - od drobných podnikatelů až po důchodce.

Prostě enter

Jeden portál, který právě vzniká, má umožňovat snadný přístup ke všem státním úřadům a institucím. Přes internet může člověk vyřizovat všechny úřední záležitosti, například žádost o pas, daňové přiznání, a od roku 2005 bude možné takto také hlasovat ve volbách. "Zákon, který to dovoluje, už byl přijat. Speciálně zřízená skupina ještě pracuje na technickém řešení. Už víme, že hlasovat se bude na základě osobních dokladů," vysvětluje Heiki Sibul, předseda státní volební komise. Hlasující protáhnou svůj občanský průkaz, vybavený elektronickým čipem, speciálním čtecím zařízením, připojeným k počítači. "Každý, kdo bude hlasovat prostřednictvím internetu, bude mít možnost se ještě během volebního dne vypravit k urně a ještě jednou odevzdat svůj hlas. Pak bude platiti jenom ten "papírový". Necháváme takovou možnost pro případ, že by byl někdo doma pro někoho hlasovat nucen," dodává Sibul.

Nové průkazy s elektronickým čipem jsou také jedním z ukázkových úředních návrhů, které mají z Estonska učinit společnost high-tech. Průkaz bude sloužit při elektronickém podpisu (protáhnutím přes čtecí zařízení připojené k počítači), jako „heslo“ při bankovních operacích nebo při předkládání žádostí. "Ve skutečnosti mi tenhleten průkaz nebude k ničemu novému, k čemu mi nebyl už ten starý. Ale od příštího roku s ním půjde zakódovat měsíční jízdenku na veřejnou dopravu v Tallinu. Udělám to ve speciálním zařízení a dál už se nebudu muset o nic starat. Bude na revizorech, aby si v databázi ověřili, jestli jsem doopravdy zaplatil," těší se student Juhan. Zatím má nové průkazy tři sta tisíc Estonců. S jejich šířením se však budou zpřístupňovat další funkce.

Zároveň s internetem se rozvíjejí také další moderní technologie. Sedmdesát procent Estonců má mobilní telefon. Dvě banky nabízejí možnost platit jejich prostřednictvím v obchodech a ve službách. "Každá provozovna, která s námi podepsala smlouvu, má zvláštní kód. Člověk se telefonicky připojí na automatického bankéře, sdělí částku, kterou chce zaplatit, a kód," vysvětluje Mart Toevere, mluvčí Hansapank. Systém funguje už rok. "K účasti se už přihlásilo sedm set padesát prodávajících, máme asi sedm tisíc uživatelů, ale jejich počet stále roste," říká. Systém se používá spíše pro nevelké nákupy. "Lidé takto platí za taxíka, kupují potraviny nebo vstupenky do divadla, ledničky ale spíš ne," vysvětluje. Kvůli bezpečnosti může uživatel telefonu určit částku, kterou nebude moci překročit.

Estonci se rozhodli také pro genetický experiment. V Tartu, druhém největším estonském městě, vzniká banka DNA celého národa. Každý se bude moci dozvědět, jaké nemoci ho ohrožují, a vědci získají matriál pro výzkum jednotlivých nemocí. Nápad na vytvoření informační báze DNA celého národa se jinak uskutečňuje snad jen na Islandu.

Úřady se přizpůsobují svým dobrým nápadům. Noviny na celém světě popisovaly, jak estonská vláda přešla z papíru na počítače. Návrhy zákonů a jiné dokumenty se připravují a šíří výhradně v elektronické podobě. Vládní zasedání se konají před monitory počítačů. "Tak to trvá mnohem kratší dobu. Když někdo nemá výhrady, stiskne prostě "enter"," vysvětluje Vertmann. "Práce se mohou účastnit také ti ministři, kteří zrovna pobývají v zahraničí," dodává.

Estonci se hrdě považují za jeden z nejmodernějších národů Evropy. Nedávno se rozhodli rovnou založit školu, kde se úředníci z jiných států budou učit z jejich zkušeností. Jsou všichni Estonci tak moderní? Podobně jako v jiných zemích jsou rozdíly generační, ale také mezi městem a venkovem, zjevné. V malé zemi je však snadnější bojovat proti rozdělení na regiony "lepší" a "horší".

"Dovedou všichni členové estonské vlády užívat počítače a elektronicky jednat?" ptám se Texe Vertmanna. "Naštěstí se zatím neobjevil žádný počítačový analfabet. Členové naší vlády jsou dost mladí," směje se. "Ale taky systém je jednoduchý, takže bychom to mohli každého naučit," dodává.

(Gazeta Wyborcza, 13. ledna 2004)

Dominika Pszczółkowska je novinářka, pracuje v deníku Gazeta Wyborcza.

Obsah čísla 1/2004


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.