Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2004 > Číslo 2 > Archiv > Dopisy úcty a respektu: Alois Musil a Josef Šusta ve vzájemné korespondenci

Dopisy úcty a respektu

Alois Musil a Josef Šusta ve vzájemné korespondenci

Rok 2004 je příhodnou dobou k připomenutí dvou mužů, kteří se v druhé polovině 20. století postupně vytráceli z obecného povědomí, přestože stopa, kterou zanechali v českém kulturním prostředí, je nemalá. V dubnu uplynulo šedesát let od úmrtí Aloise Musila a 19. února 2004 si nejen historikové připomenuli, že se před 130 lety narodil Josef Šusta.

Jeden rodem Jihočech, druhý z jižního cípu Hané. Šusta i Musil byly dvě výrazné osobnosti konce 19. století a první poloviny 20. století. Alois Musil (1868-1944) představuje v českém prostředí naprostý unikát. Pouhý výčet některých jeho činností a životních osudů ukazuje člověka nadprůměrně vzdělaného a dobrodruha zároveň, osobnost houževnatou i pokornou - zejména před Bohem. Musil vystudoval teologii, byl katolický kněz a milovník rodné hroudy. Přesto téměř třicet let svého života strávil na studijních pobytech a hlavně expedicích (srovnej dopis z 29. července 1934), většinou v oblastech Blízkého a Středního Východu. Soustavná vědecká a popularizační práce se v něm snoubila s dobrodružnými sklony. Také Josef Šusta (1874-1945) byl člověk zcestovalý, ale dramatické zážitky až rodokapsového zabarvení, které Musil osobně prožíval v pouštích Arabského poloostrova, Josef Šusta nevyhledával a ponechal je postavám svých historických prací. Josef Šusta svými mladšími učňovskými a vědeckými lety kráčel v tradici, jenž byla typická nejen pro historiky: po studiích v Praze a Vídni směřoval do románského světa, do slunné Itálie.

Na konci 19. století se Alois Musil nadlouho odebral do světa arabských kočovníků a od Afrického rohu přes Arabský poloostrov až po Irák uskutečnil řadu expedic. Nevázán celibátem jako kněz Musil, Šusta zakládá rodinu a hlavně se rozhoduje pro akademickou kariéru, která vrcholí řádnou profesurou na Karlo Ferdinandově Univerzitě v Praze, kde od docentských počátků do penzionování v roce 1939 zůstává takřka čtyřicet let. Pracovní nasazení obou vědců bylo obdivuhodné a nemělo daleko k askezi. Ale zatímco Šusta střídal klidnou práci v archivu sepisováním svých děl v Tusculu svého pražského domova, Musil látku pro své vědecké spisy sbíral ze hřbetu velblouda, který jej zanesl nejen do slavných míst jako byla například skalní svatyně Petra nebo starobylá města v Mezopotámii. Během svých expedic Musil uskutečnil také několik výjimečných objevů architektonického a etnologického či kulturně antropologického charakteru. Nade všechny vyniká nález unikátního opevněného zámku Kusejr Amra (asi 712-715), který spadá do období rané expanze islámu do mezopotamské oblasti. Objevem Amry, dlouhodobým pozorováním společenských struktur a zvyků beduínů z kmene Ruwála ve střední Arábii a encyklopedickými znalostmi oblasti se stal Musil předním světovým arabistou.

Šustu s Musilem spojuje loajalita k Rakousku Uhersku. Historik českého středověku byl v období 1. světové války děkanem pražské filosofické fakulty a bránil se protirakouskému tažení, jak je známe u jiných českých vědců. Patřil spolu s Josefem Pekařem k těm význačným Čechům, kteří nevítali Manifest českých spisovatelů z roku 1917. A Musil v době Velké války zastupoval zájmy Jeho Veličenstva na Blízkém Východě, když v letech 1914-1915 a opět v roce 1917 mapoval možnosti rakouské politiky v syrské oblasti (srov. Eduard GOMBÁR, Moderní dějiny islámských zemí. Praha 1999, s. 380).

Po převratu v roce 1918 se Josef Šusta i Alois Musil rychle zapojili do budování československého státu, a to nejen z univerzitní katedry. Jejich postoje před rokem 1918 nebyly zapomenuty, ale odkaz na ně nepřesáhl soukromé dopisy kolegů. Tvůrci samostatné republiky si byli vědomi potřebnosti vynikajících odborníků. Masaryk s Benešem počítali s Šustou pro vyslanecké posty v Berlíně či Římě. Prezident, sám původem univerzitní vědec, dobře věděl, že odborník světového významu je pro reprezentaci národních zájmů mnohdy více než kohorta bojovníků. Alois Musil tuto roli bezezbytku plnil. Je pravděpodobně jediným Čechem, kterému prestižní zahraniční instituce vydala sebrané vědecké spisy. I z korespondence s Josefem Šustou vyplývá, kolik úsilí Musil vynaložil, aby Americká geografická společnost v edici Oriental Explorations and Studies vydala ve 20. letech jeho spisy v anglickém překladu.

Na domácí frontě dosáhl formálně větších met Josef Šusta. Odmítl sice místo kariérního diplomata - na rozdíl od Kamila Krofty nebo Vlastimila Kybala -, ale přijal funkci ministra školství a národní osvěty. V čele resortu působil pouze rok v úřednickém kabinetu Jana Černého, ale aura bývalého ministra a kontakty z tohoto období Šustovi otevřely mnohé dveře. Šusta i Musil v období první republiky usilovali o rozvoj české vědy a jejich podíl na vzniku význačných institucí je viditelný dodnes. Zatímco Alois Musil budoval Orientální ústav, stál Josef Šusta mimo jiné u zrodu Československého historického ústavu v Římě v roce 1923. Především na počátku republiky Šusta hojně psal pro československý tisk, nejvíce agrární Venkov, do kterého přispíval též Musil. Setkali se také na půdě Učení pro službu konsulární a diplomatickou.

Již bylo uvedeno, že o pět let starší Musil zažil publikační vrchol ve 20. letech. Josef Šusta se tehdy posunul od dějin posledních Přemyslovců, které nejmistrněji ztvárnil ve Dvou knihách českých dějin (1917 a 1919), až k soudobým dějinám, když během 9 let vydal sedm svazků Dějin nového věku pokrývajících léta 1812-1914 v evropských dějinách a světové politice.

Zatímco Josefu Šustovi byla oporou rodina, neměl Alois Musil mimo literární a vědecké činnosti jiných opor. V jednom z dopisů své sestře otevřeně napsal: "Víte, že rodiny nemám, že žiji sám jako kůl v plotě..." (dopis sestře Marii Janáčkové, 7. 10. 1923 - Musilova pozůstalost v LA PNP). I proto si tolik cenil Šustovy pomoci, když se rozhodl kompletně vydat své spisy o moderních dějinách Orientu. U zrodu melantrišské edice Dnešní Orient stál v polovině 30. let právě Josef Šusta, tehdy již hlavní redaktor nejprestižnějšího počinu nakladatelství Melantrich, tedy Dějin lidstva od pravěku k dnešku. Mimo slovo přímluvy cizeloval Šusta Musilovy texty i korektorským perem.

Poslední léta Josefa Šusty i Aloise Musila nabrala zcela odlišné povahy. Stárnoucí arabista trávil většinu času ve svém domově v Otrybech u Českého Šternberka nad Sázavou nebo u příbuzných na Vyškovsku. Josef Šusta se stal v lednu 1939 prezidentem České akademie. V mírových časech funkce snad prestižní, ale v letech válečných obrovská zkouška. Mimo snahy dovršit svá díla, především "lucemburské" svazky Laichterových Českých dějin a Dějiny lidstva, zachraňoval českou inteligenci a vědu před nacisty i domácími kolaboranty. Zatímco Alois Musil zemřel v roce 1944 v ústraní, dočkal se Josef Šusta osvobození. Ať už ze strachu z psychické choroby či uštván nařčeními z kolaborace, rozhodl se na sklonku května 1945 k sebevraždě.

Předkládaná výběrová edice přibližuje část života dvou postav, jejichž osudy by měly být studovány a díla čtena.

Za svolení k vydání výběru z korespondence Aloise Musila a Josefa Šusty autor edice děkuje Literárnímu archivu Památníku národního písemnictví v Praze a Státnímu ústřednímu archivu v Praze, kde jsou konvoluty obou korespondencí uloženy.

Jiří Lach

Alois Musil Josef Šustovi

Slovutný p. professore!

Právě jsem dočetl druhou knihu Vašich českých dějin. Četl jsem velice pozorně, poněvadž mne dějiny vůbec a české zvlášť neobyčejně zajímají. Nemohu zatajiti, že jsem byl Vašim dílem přímo okouzlen. Máte jasný názor, vnikáte v podstatu úkazův a líčíte vše tak, že čtenář vidí, že jen tak a ne jinak se mohly tehda naše dějiny vyvíjeti. Nenašel jsem dotud českého spisovatele, jenž by své prameny tak mistrně ovládal a věcně vykládal, jako Vy. A co se mě ještě líbí - jest Váš jadrný sloh.

Kéž Vám Alláh dopřeje síly, byste mohl tak jasně podati i dobu Karla IV. a Václava IV.! Pak bychom pochopili vznik a význam Husův.

Na další Vaše díla se těší

Alois Musil

V Rychtářově u Vyškova 25./10. 19

Alois Musil Josef Šustovi

V Rychtářově 19. září 1920

Slovutný pane ministře!

Po léta jste studoval vznikání dějin a nyní je tvoříte sám. Víte, že si Vás z té duše vážím pro Vaši poctivost a vytrvalost a přeji naší mladé Republice, byste dlouho a dlouho zůstal v úřadě, k němuž Vás náš pan president povolal. Zahojil byste mnohou ránu a zabezpečil zdárnější výchovu nového pokolení. Zkušenosti máte k tomu více než kdo jiný a dobré vůle Vám neupře ani největší závistník.

S upřímným pozdravem

Váš

Alois Musil

Alois Musil Josef Šustovi

V Praze, dne 11. prosince 1920

Slovutný pane ministře,

přicházím s návrhem a s prosbou.

Nemáme na naší universitě profesora jazyků islámských turečtiny a perštiny, nemáme, kdo by se zabýval světem islámským a o kulturu Číňanů a Japonců se nikdo nestará. A přece mají naší krajané veliké nadání pro řeči a bývali ozdobou cizích universit a ministerstev. Hledám, zkoumám a snažím se, bych pomohl k důkladnějšímu vzdělání těm, kdo jeví pro různé obory orientalistiky zájem a pracují svědomitě a vytrvale.

Dr. Tauer, odchovanec Dra Dvořáka a Grünerta se zabývá po mé radě různými nářečími perskými a afgánskými a zvyky a obyčeji tamních kmenů. Má provázeti geologickou a hornickou výpravu po Persii a Belužistanu jako tlumočník. Myslil jsem, že již bude pryč, ale vyjednávání s Bombay se protahuje. Rozbije li se, tak se přičiním, by se jinou cestou dostal na rok, na dva do Persie. Když by se vrátil, mohl by se habilitovati a měli bychom odborného profesora.

Dr. Kuška, profesor na školách Minerviných, bude přijat v nejbližších dnech do ministerstva věcí zahraničních. Má se zdokonaliti v turečtině a rád bych, aby se zabýval mezinárodním a obchodním právem orientálním vůbec a tureckým zvláště. Po roce by přišel na rok, na půldruhého do Cařihradu a mohl by se pak habilitovati na fakultě právnické pro tyto obory.

Dr. Tůma, syn učitelův, studuje pilně čínštinu a japonštinu a má přijíti po dvou letech do Pekingu anebo do Tokia, by se tam prohloubil a zdokonalil. I z něho by mohlo něco býti.

Ale to jsou všecko naděje do budoucnosti. Potřebujeme nutně a to brzo náhradu za nezapomenutelného profesora Dvořáka. Je to přece hanba, že nemáme ani soukromého docenta pro islámskou filologii. U koho se pak mají naši posluchači učiti? Znám Dra Rypku. Je rodák z Kroměříže na Moravě. Studoval tam a pak na vídeňské universitě orientální filologii. Byl by se rád habilitoval, ale jednak nevraživost mezi Geyerem a Müllerem a jednak jeho národnost tomu zabránily. Jako výtečný filolog stal se korrektorem v tiskárně Holzhausenově pro díla orientální, tištěná jednak pro akademii vídeňskou, jednak pro akademie a učené společnosti anglické, francouzské a egyptské. Za krátko se osvědčil tak dobře, že ho Holzhausen učinil za světové války svým zástupcem. Tím nabyl velkých styků jak s učenými společnostmi, tak i s podobnými závody a po převratu byl převzat od naší Unie a je dnes jejím předním ředitelem. Můžete se na něho přeptati.

Dobře se oženiv a zaspořiv si slušný majetek, rád by se oddal působení akademickému, po němž od mlada touží. Byl u mne v neděli 5. t. m. a prosil mne, bych se za něho někde přimluvil, aby dostal třeba jen prozatímní místo v VIII. hodnostní třídě buď v některé knihovně nebo v některém ministerstvu a mohl se věnovati svým vědeckým pracím. Vím, že má mnoho vědecké látky a že by nejdéle za půl roku aspoň dvě práce dokončil. Je filologem, ale nikoliv suchým, neboť pozoruje i život kulturní. Takového člověka bychom potřebovali. Pomohl by nám jak svým věděním, tak svými styky, obzvláště v našem Orientálním Ústavě.

Přicházím s návrhem. V ministerstvu školství jsou systemisována místa pro knihovnu bratislavskou. Mohl by býti jmenován na některé a přidělen službou buď presidiu anebo ministerstvu vůbec. Zařizujete dvě knihovny a dáváte ročně statisíce podpor na zakupování knih. Myslím, že by ministerstvo velmi mnoho uspořilo, kdyby kupovalo knihy nejen antikvární, ale i nové přímo.

Angličtí, francouzští a hollandští nakladatelé dávají 25-33 % při nákupu přímém. Jediná cesta nákupní k nakladatelům a antikvářům anglickým a francouzským by zaplatila jak všecky výlohy, tak i služné úředníkovo. Rypka by se k tomu dobře hodil. Ale kdybyste, pane ministře, s touto druhou částí mého návrhu nesouhlasil a ho za hranice posílati nechtěl, tak byste ho mohl dobře upotřebiti, poněvadž jest svědomitý a umí pracovati, poskytl byste mu času, aby dokončil svá vědecká díla. Jako ředitel Unie je od 8h ráno do 8h večer zaměstnán a bývá 2 i 3 neděle v cizině. Poskytnete li mu času, tak máme nejdéle za rok odborně vzdělaného soukromého docenta, jenž to, o čem přednáší, také skutečně duševně zpracoval. Je mu 35 let.

Na konec Vás, pane ministře, prosím, byste si věc rozvážil a Rypku k sobě telefonicky povolal. Zalíbí li se Vám, tak může podati žádost a býti jmenován. Jen prosím, abyste tak učinil pokud možno brzo. Nemíníte li se touto záležitostí sám zabývati, tak ji svěřte buď přednostovi presidia anebo panu ministerskému radovi Mlčochovi, ale vyžádejte si správu, že věc byla skutečně provedena. V úterý večer pojedu k tatínkovi a k mamince. Osvěžím se tam duševně tělesnou prací a vrátím se po Novém roce do Prahy.

Přeje Vám, slovutný pane ministře, požehnaných svátků a aspoň tak spokojeného Nového roku, jakým byl pro Vás letošní

S pozdravem

Alois Musil

Josef Šusta Aloisu Musilovi

Vážený pane kollego!

Z Vašeho dopisu, který mne velmi potěšil, vidím, že Vás nedošel můj list, psaný do Sp. St. Zatím Jste již činným v Londýně a Vaše články dosvědčují, že Jste se tam již podle svého zvyku bystře ohlédl. Mám z nich vždy potěšení a přeju Vám, aby Nový rok přinesl mnoho zdaru Vaším pracím. Zde není mnoho nového, co by Vám noviny nepověděly. Až se vrátíte, obohatíte nás ještě mnoho svými zkušenostmi.

Zatím Vás zdraví Vám zcela oddaný

J. Šusta

28. 12. 1923

Josef Šusta Aloisu Musilovi

VESELÉ VELIKONOCE!

Vážený pane profesore!

Doufám, že Vás tento pozdrav v Londýně ještě zastihne a doufám také, že se Vám dobře daří. Byl bych Vám jisto jistě více psal a vzpomínám na Vás často při četbě Vašich článků. Vskutku krom toho, co stojí v novinách není však, o čem bych Vám dával zprávu.

Svět zdejší běží dále svým drobným poklusem a naše osobní starosti jeví se Vašemu oku ze světové perspektivy jistě ještě drobnějšími.

Vás zdraví srdečně

J. Šusta

17. 4. 1924

Alois Musil Josefu Šustovi

46 Avenue Rd., London N. 6.

4. června 1924

Velevážený a milý pane kollego,

za lístek Váš poslaný mně na velikonoce se odvděčuji lístkem na svátky Svatodušní. Nehněvejte se na mně, neboť jsem měl v posledních třech měsících práce, že jsem mnohdy nevěděl, kde mně hlava stojí. Chtěl jsem mermomocí dokončiti anglickou úpravu všech svých děl (podle rozpočtu Putnamova 9-10 svazků) a tří velkých map (jedna o 4 listech), abych se konečně zbavil jha tížícího mne od jara 1908. Na překladatele nebylo spolehu, mnozí nevěnovali nejmenší péče smyslu, tím méně slohu. Piloval jsem anglický sloh s pomocí odborníků na Harward University, Cambridge, Mass. A zde v Londýně v British Museu, prosil, napomínal, hrozil překladatelům, překládal sám, jen abych dospěl ke konci. Největší potíže jsem měl s dílem etnografickým, v němž uvádím na sta arabských písniček a básní v přepisu arabském a v překladu anglickém. Rozmanitost obsahu podmíněná látkou lidopisnou ukládala těžký úkol překladateli i mně. Nesčetné frase arabské nedovolily psáti překlad hned na čisto. Bylo se mně spokojiti s překladem psaným tužkou, jej opraviti, upraviti, až jej konečně má slečna sekretářka opsala na stroji, opravila arabská slova, srovnala překlad s originálem, abych mohl pozorovati a upravovati celek. Začínal jsem mnohdy pracovati o 3 hodinách ráno a dřel průměrně 16 hodin denně. Vždyť mimo dokončení těchto děl anglických jsem měl a mám plno jiné práce neodkladné. Věřte mně, že jsem si za celou dobu svého pobytu v cizině ani neoddechl. Mnohdy se mi zdá, že pod tíhou klesnu. Zešedivěl jsem, zhubeněl, ale dnes jsem rád, že jsou již všechna má vědecká díla s mapami odeslána do Ameriky a že jsem ve zdraví dokončil práci, které jsem věnoval 16 snad nejlepších let svého života.

The American Geographical Society vydá všechna má díla. Jsem tomu rád, poněvadž ponese odpovědnost za anglický sloh a postará se způsobem americkým o reklamu a rozprodej. Vyjednává s naší Státní tiskárnou; smlouvu podepíše v těchto dnech a začne tisk. Slíbili závazně, že všechna díla vydají do října 1925. Kéž by jen dodrželi své slovo!

Snažím se nastřádati co nejvíce látky pro dnešní vývoj islámu a moderní dějiny Orientu. Přečetl jsem na sta knih, White Papers a různých newspapers. Za dva, tři měsíce vyčerpám snad všechny prameny British Musea. "Věci indické" se tisknou nebo již vyšly v Zahraniční Politice. "Věci perské" a "Věci turecké" pošlu co nevidět některým z našich revue. I ostatní bych rád dokončil za svého pobytu v Londýně, poněvadž tvoře z výpisků celek, poznávám mezery a mohu je snadno doplniti; upravím li nástin dnešního islámu, nevím.

14. ledna t. r. jsem konal prvou přednášku anglicky ve zdejší Royal Geographical Society, která je nejpřednější z podobných společností londýnských. Nyní, maje více volného času a znaje lépe anglicky, budu moci více konati ve prospěch naší vědy.

Jsem velice rád, že jsem našel příjemný byt u vynikajícího odborníka. Dlím u něho jako paying guest a cítím se býti úplně doma. Hostitelé jsou jen asi o rok mladší než já, mají doma synka patnáctiletého. Dům je velký, pokoj mám klidný, máme dvě zahrádky, okolí milé, neschází mně nic, leda změna zaměstnání. Cítím, že jsem přece jen již hodně starý. Trvalá práce v témže oboru na témže místě mne hodně zeslabuje duševně i tělesně. Zotavení žádného nemám; vždyť i naše hovory při breakfest, lunch nebo supper jsou výlučně anglické, anglicky čtu, již i anglicky diktuji a přitom třeba mysliti, dbáti mluvnice a často trudně hledati patřičné výrazy - není to odpočinek, je to pokračování dřiny.

Velikou pomoc mám ve své slečně sekretářce, která mne zbavuje mnohé nepříjemné práce, takže mohu více tvořiti. Kdybych tak měl psáti sám všechny výpisky z knih, které čtu, nevykonal bych za tři léta kolik nyní vykonám za půl roku.

Po přání pana presidenta Republiky mám zůstati i budoucí rok v cizině, pokud možno mám pracovati v New Yorku. Bude to s výhodou, neboť budu moci rychleji dokončiti čtení proofsheets a domluviti se s the American Geographical Society, kdežto nyní zodpovědění stručné otázky vyžaduje měsíc času. Je možná, že budu konati přednášky buď na obou tamních universitách nebo v některých odborných ústavech. Byl bych tomu rád, poněvadž bych soustavnými přednáškami získal nejvíce přátel jak Orientu, tak nám a prohloubil bych se ještě více v angličtině, kterou bych si rád osvojil, abych ji mohl užívati jako spisovného jazyka místo němčiny. Jen kdyby mně dal Alláh síly, abych i tamní dřinu vydržel. Tady v Londýně bych nejraději zůstal do října, ba kdybych neměl závazných přednášek v New Yorku, pobyl bych zde ještě déle, ovšem kdyby korrektury nebyly na závadu.

Nastínil jsem Vám život českého profesora, který pobyv po léta v poušti je nucen dlíti v největších městech světových a učiti se na stará kolena jazyku, kterým se ve svých mladších letech nikdy nezabýval. Nepřál bych Vám, abyste zakusil, co jsem vytrpěl za prvých čtyř měsíců v Americe. Byla to krutá doba, ale zdravá, poněvadž mne donutila, abych se vlomil do tvrdé anglické pronunciation a spelling.

Co děláváte Vy? Vím, že tvoříte stále a stále a věřte mně, že Vám závidím Váš obor a Vašeho ducha. Pracujete doma o domácích dějinách a pracujete pro své. Jak šťastným jste, že můžete svá díla vydávati česky, že Vám náš lid rozumí a že si Vás za poctivou práci váží. Nevím, co bych za to dal, kdybych se mohl ubírati Vašimi stopami.

Pozdravuje Vaši milostivou a Vás

Váš starý

Alois Musil

Josef Šusta Aloisu Musilovi

11. 6. 1924

Vážený pane kollego!

Děkuji srdečně za laskavý a zajímavý dopis. Že Vás práce utahuje, věřím. Než komu Allah naplnil dům tak cenným zbožím, jako jest Vaše, dal mu také silná bedra, aby je na trh donesl. Práce, která vnitřně obohacuje a přináší vzrůst osobnosti, je vždy radostí, i když na ni reptáme. Já sám dělám si výčitky, že nemám Vaší obětavosti a nedonutil jsem se letos ani k cestě do Paříže, ani k zájezdu do Wembley, ač by mne zvláště poslední tolik zajímalo.

Se srdečným pozdravem Váš J. Šusta

Josef Šusta Aloisu Musilovi

Jemčina 2. července 1928

Vážený pane kollego!

Noviny k nám na zapadlý venkov přicházejí velmi pozdě. Teprve dnes v nich čtu o Vaší šedesátce. Přijměte tedy dodatečně moje upřímné přání zdaru v dalším díle životním. Víte dobře, že jsem z těch, kdo ode dávna díla toho si velmi vážili a viděli v něm velmi kladnou položku naší národní rozvahy. Se zájmem bral jsem v Akademii do ruky Vaše anglické svazky; vane z nich dech opravdu světový a zároveň vývoj celého muže, který dovedl býti vždy svým a jíti svou cestou.

Přeju Vám ze srdce, aby cesta ta vedla k dalším výšinám, a abyste při tom byl i jako člověk spokojen.

Vám zcela oddaný

Jos. Šusta

Alois Musil Josefu Šustovi

V Rychtářově u Vyškova na Moravě

7. července 1928.

Slovutný a milý pane kollego,

způsobil jste mi upřímnou radost svou přátelskou pozorností. Víte, že si Vás nejen vážím, nýbrž že Vás mám doopravdy rád a že je mi velmi milé, když člověk tak hodný si na mne vzpomene.

Vrátil jsem se z Ameriky nesmírně unaven a nemohu se nijak zvetiti. Měl bych hned na podzim jeti do moří arabských, do Indie a Persie, ale soudím, že budu nucen odjezd odložiti. Bojím se toho, čemu Angličan říká break down. Rovněž se opozdila sazba mé poslední knihy anglické The Manners and Customs of the Rwala Bedouins. Je již úplně vysazena, ale přece vyjde teprve k Vánocům, kdežto mi bylo slíbeno, že bude dotištěna koncem srpna.

Oznámil jsem přednášky a uvidím, jak bude. Podzim mého života již minul, nastává zima a věřte mi, milý pane kollego, že bych již byl rád, kdybych mohl zůstati klidně ve vlasti. Jenže moje anglické dílo mi otvírá bránu anglického světa i mohl bych v něm úspěšně působiti pro svou vlast.

Plného zotavení Vašim drahým a Vám, milý pane kollego, přeje a na shledanou se těší s pozdravem Váš

Alois Musil

Alois Musil Josefu Šustovi

V Praze 8. října 1929.

Milý a dobrý příteli,

poslal jsem Vám svou prvou cestopisnou knížku Pod ochranou Núriho. Prosím Vás, přijměte ji jako nepatrnou splátku na velký dluh a zařaďte ji do své knihovny jako důkaz úcty, již k Vám odedávna chová

Váš

Alois Musil

Josef Šusta Aloisu Musilovi

10. října 1929

Milý pane kollego!

Chtěl jsem Vám poděkovati za Vaši krásnou knihu teprve, až bych se byl do ní aspoň poněkud začetl. Vidím však, že to nebude tak hned. Jakmile přišla, ujal se jí totiž můj švakr, plukovník na pensi a nyní tak trochu agrárník, který z "Venkova" je nadšeným čtenářem Vašich článků. A čte ji teď celá jeho rodina se zájmem prý takovým, že musím posečkati, než se k ní sám dostanu. Těším se na to však opravdu a zasvětím jí asi chvíle prázdné, které mi uloží brzká zajížďka do Curychu na schůzku mezin. bibliografické komise. Pak si o ní jistě někdy pohovoříme. Zatím Vám mnoho a srdečně děkuji.

Vám zcela oddaný

Jos. Šusta

Josef Šusta Aloisu Musilovi

30. listopadu 1929

Slovutný pane kollego!

Vaše přednáška jest velmi zajímavá a poutala mne při četbě naprosto; tím více bude působiti živým slovem. Jediné, co by snad zajímavou osobu Kemálovu mohlo našemu posluchači ještě více přiblížiti, by snad byla závěrečná zmínka - ovšem dosti triviální, ale pravdivá - o jeho podobnosti s Napoleonem, který rovněž svůj státní převrat založil na záchraně vlasti v rozvratu hrozícímu zvenčí i uvnitř; jeho kariera byla také zdobena soupeřstvím s jinými arrivisty revoluční doby. Také on zachoval, aspoň až do r. 1808, zásadní formu republiky, v níž stojí v čele císař opřený o vůli lidu, kterou zosobňuje. Zachovávaje skutečnou autoritu ve své ruce, prováděl v ohledu sociálním dále dílo administrativní revoluce a modernisace. Zásadní rozdíl ovšem v tom, že Napoleon neměl pevných hranic; moc i ambice jeho byly více všelidské než francouzské, kdežto Kemál má v národním, přesně vymezeném celku pevný útvar, jenž váže jeho ctižádost a tím chrání před katastrofálním rozletem do nebezpečné šíře.

Než to jest jen náhodná poznámka. Ostatně bych si dovolil připomenouti, že Váš zpravodaj v Damašku se jednou pomýlil v roce; pochod na Cařihrad byl vskutku 1909 ne 1908; tehdy tím Soluň jen hrozila, a teprve roku následujícího jej provedla spolu se sesazením Abdula Hamida.

Aspoň tak se mi zdá, nemýlí li mne paměť a nezáleží na té věci ovšem nic.

Vaše přenáška mne velmi zajímala a jsem jist, že bude totéž u Vašich posluchačů.

Vám zcela oddaný

Jos. Šusta

Josef Šusta Aloisu Musilovi

14. 5. 1931

Vážený pane kollego!

Přijměte srdečný dík za "Šammany". Budu se Vám moci vbrzku odvděčiti závěrečným svazkem své Světové politiky. Jedu právě na několik dní do Vídně a Budapešti k poradám mezinárodního hist. komitétu. Raději bych si ovšem vyšel někam do přírody užíti jara.

Vám zcela oddaný

Jos. Šusta

Josef Šusta Aloisu Musilovi

8. 8. 1932

Slovutný pane kollego!

Nevím, zastihne li Vás ještě tento lístek. Srdečný dík za Vaše milé řádky a vzpomínku. Vrátil jsem se právě ze Ženevy a chystám se odpočinout si trochu na našem venkově v Čerčanech na Sázavě; později v Marian. Lázních. Přeju Vám příjemný pobyt na Slovensku.

Váš oddaný

J. Šusta

Alois Musil Josefu Šustovi

V Rychtářově 28. ledna 1933

Slovutný a milý pane kollego,

na svých výzkumných cestách jsem bedlivě pozoroval, účelně se dotazoval a svědomitě zapisoval. Zápisky jsem, pokud bylo možno, hned v poušti podrobně rozváděl a pro vydání upravoval. Látku jsem třídil na mapovou, místopisnou, národopisnou a nápisovou. Každou jsem vydával zvlášť jako vědecký celek.

Mé lidové cestopisy spočívají na mých dílech vědeckých. Snažím se v nich podati jednoduchý, avšak pravdivý obraz země, obyvatelů a dějinného vývoje. Bezděky znázorňuji průběh svých jednotlivých výzkumných cest, tedy vracím se k prvotní podobě svých zápisků.

Vynechávám schválně léta, zaznamenávám však přesně roční dobu. Obyčejného čtenáře data nezajímají, ba po názoru nakladatelství by ho odpuzovala; odborník je najde v mých dílech vědeckých. Veškeré údaje národopisné, zprávy o zvycích a obyčejích jsou z největší části úplně nové, teprv ode mne do světové[ho] písemnictví zařaděné. Podobně i básně a písně. Všechny jsou uceleně zaznamenány v třetím svazku mé Arabia Petraea, jakož i v The Manners and Customs of the Rwala Bedouins. Náčrtky dějepisné jsou rovněž nové.

V žádné své cestopisné knize nelíčím událostí, ani neuvádím dobrodružství nezaznamenaných v mých dílech vědeckých. Nikdy jsem se nezdobil peřím vymyšleným nebo cizím. Všechna tak zvaná dobrodružství jsou dosvědčena. Zúčastněné osoby jsou v mých dílech odborných přesně určeny. Zkoumali je Angličané i Francouzi a přesvědčili se o pravdě. Že o nich pochybují mnozí naši lidé, je pochopitelno. Nemo propheta.

Přiznávám se, že jsem se snažil vložiti do svých cestopisů to nejlepší, co mně na mysli tanulo. Mým účelem bylo poučovati. Aby se čtenář neunavil a únavou od četby neodvrátil, poutám jeho pozornost a udržuji jeho zvědavost.

Srovnejte mou třetí, čtvrtou a pátou výpravu, zaznamenanou v Tajemné Amře s mým odborným dílem Kusejr Amra, vydaným od vídeňské Akademie a najdete, že jsem již 1906 byl na cestě, kterou jsem ukončil 1932.

Svou výpravu z Egypta na Sinai a ze Sinaje pouští do Jerusalema, jakož i své prvé dvě návštěvy u Beni Sachr a cestu z Damašku do Palmyry a odtud do Homsu a pohoří Nusejrského jsem nikde odborně nevydal, poněvadž jsem buď pečlivě nezaznamenával, nebo svých zápisků pozbyl. V Tajemné Amře jsem nastínil prvý i druhý svůj pokus proniknouti s Beni Sachr do Amry. Bylo to poměrně snadné, poněvadž se mně tehdejší události význačné vryly hluboce do paměti, avšak scházejí podrobnosti, jakými oplývají mé jiné výpravy.

Po přání nakladatelství upravuji své cestopisy pro mládež. Prvá taková knížka vyšla pod názvem Po prvé v poušti. Jejím pokračováním bude V zakletém zámku. Docent Klíma, kterého jsem vůbec neznal, píše ve Střední škole, že by měla býti knížka Po prvé v poušti v ruce každého studenta, který zatouží po četbě dobrodružné. Mimo ni vydala Novina knížku V neznámé zemi, která způsobem mládeži přístupným líčí život v oase a v poušti.

Letošního roku vydá knížku Mstitel, jednající v Medíně a v Mekce, jakož i Syn pouště, která uvádí čtenáře k Perskému zálivu. U Noviny leží V zakletém zámku a Děti slunce, kde se snažím nastíniti život zvířat pouště.

Státnímu nakladatelství jsem odevzdal Za chlebem, obraz snaživého mladíka, křísícího mrtvou půdu.

Přes třicet let sbírám látku pro dějiny dnešního Orientu. Vytvářím z ní obrazy jednotlivých států či zemí. Mám pro tisk úplně hotovy tři knihy: Dnešní Arabie; Dnešní Egypt a Dnešní Súdán a Habeš. Velice rád bych je vydal původně v jazyku českém. Nabídl se mi Vesmír, avšak do sazby se nedává, ač mne Dr. Zenkl ujistil, že Dnešní Arabie vyjde do vánoc 1932. Máte mé srdečné díky, že jste mne upozornil na Melantricha. Znáte li se s tamním historikem, prosím Vás, upozorněte ho na mé knihy a přimluvte se, aby je vydali. Jsem ochoten vzdáti se honoráře, jen abych zachránil svá díla svému národu. Pan president si rovněž přeje, aby mé knihy dějepisné vyšly v jazyku českém a jak mně písemně oznámil, dal rozkaz, aby zakoupili za tisíc korun výtisků knihy, která bude vydána. Před nedávnem si vyžádal Harrassowitz z Lipska můj rukopis Arabien von heute. Poslal jsem mu jej tento týden.

Vidíte, milý pane kollego, že konám, co mohu. Jako klerikál a profesor druhého řádu zůstávám v ústraní a snažím se plniti své povinnosti.

Do ochrany Hospodinovy Vaše milé a Vás, vzácný pane kollego, poroučí

s pozdravem

Alois Musil

Josef Šusta Aloisu Musilovi

3. února 1933

Vážený pane kollego!

Děkuji Vám za Váš zajímavý a poučný dopis, který jest zároveň svědectvím Vaší podivuhodné energie pracovní. Mluvil jsem s Drem Janem Hertlem, redaktorem knihovny Melantrichu, a řekl mi, že Vám dopíše a požádá o přesnější charakteristiku spisů, které máte k zadání.

Závidím Vám, že můžete se projíti trochu na venkovském vzduchu. Mne poutá dna na lenošku a při tom mi včera lékař řezal dáseň ohroženou píštělem. Příští týden státní zkoušky a svět jest vůbec rozkošný.

Vám zcela oddaný J. Šusta

Alois Musil Josefu Šustovi

Milý pane kollego,

vážím si Vás jako učence a mám Vás rád jako člověka, zítra budu u oltáře prosit Hospodina, aby Vám dopřál největšího pozemského daru: vnitřní spokojenosti - a Vás i Vaše zdraví zachoval.

S pozdravem

Váš

Alois Musil

V Rychtářově u Vyškova 18. března 1934

Josef Šusta Aloisu Musilovi

Vážený pane kollego!

Přijměte, prosím, můj upřímný dík za vzácná slova, jimiž jste tak laskavě přivítal mou šedesátku.

Vám zcela oddaný Jos. Šusta

4.3.1934

Alois Musil Josefu Šustovi

V Rychtářově 25. května 1934.

Slovutný pane kollego,

spoléhaje na Vaši dobrou vůli požádal jsem Dr. Hertla, aby Vám dal posílati korektury mého rukopisu "Poušť a oasa, Nová Arabie". Jak je přečtete, napište na ně laskavě mou adresu Rychtářov u Vyškova na Moravě.

Za Vaši dobrotu srdečně děkuje

s pozdravem

Alois Musil

Josef Šusta Aloisu Musilovi

19. 6. 1934

Slovutný pane kollego!

Děkuji za Váš milý dopis. Vaši práci jsem četl s plným zájmem. Přináší tolik poučení a uvádí živě do společnosti, která značně zajímá zejména také nás, kdo studujeme středověk s jeho patriarchálním feudalismem. Ovšem nejsem jist, bude li obecný čtenář sto, aby v některých částech Vašeho vylíčení při záplavě jmen navzájem si příliš podobných bez zmatku sledoval kaleidoskop osobních zápasů. Snad by bylo bývalo možno tu a tam příliš bohatou komparserii trochu redukovati a zcela podružné episodisty potlačiti. Vám však šlo o to, aby všechny podrobnosti byly zjištěny. Nebude vedle mapky připojen výběr několika rodokmenů? Posloužil by čtenáři.

Doufám, že dobře užíváte prázdnin. Já tonu ještě ve zkouškách a seminárních pracích za horka pouště, které na Prahu lehlo. Mohu pak v červenci jen na 14 dní pobýti trochu na českomoravské vysočině, druhou polovici měsíce musím věnovati planému mlýnu aktů u Svazu národů v Ženevě.

Se srdečným pozdravem Vám oddaný

Jos. Šusta

Alois Musil Josefu Šustovi

Topolčianky 25. července 1934

Budiž Alláh pochválen, že prohloubíte naše vědění zítra v rozhlase! Je radost Vás poslouchat; vždyť podáváte jádro způsobem každému srozumitelným. - Z Melantrichu mně oznámili, že dají v srpnu do tisku rukopis "Nová Habeš" nebo, jak knihu pokřtili, "Lev z Kmene Judova. Nová Habeš." Směl bych Vás obtěžovati sloupcovými korekturami? Obsah Vás bude jistě lépe poutati než Arabie. Vždyť Vám připomene krásné doby Vašeho pobytu v Římě. - Bydlím zde od začátku července. Právě jsem dokončil Syrii.

Všeho dobrého Vašim milým a Vám, vzácný kollego, z té duše přeje

s pozdravem

Alois Musil

Josef Šusta Aloisu Musilovi

27. července 1934

Vážený pane kollego!

Bude mi ovšem potěšením, čísti v korektuře Vaši Habeš, ač jsem jist, že můj laický posudek Vám žádného užitku nepřinese. Četl bych knihu i tak jistě po vydání. Pouze důvěrnou otázku! Nehněval byste se, kdybych Vám tu onde snad navrhl některou jazykovou změnu? Nejsem ani filolog, ani purista jazykový, a proto by moje návrhy - kdyby k nim došlo - byly zcela nezávazné. Netroufal bych si tak ale činiti bez Vašeho souhlasu, který budu míti za získaný, neodmítnete li výslovně.

Včera jsem přijel právě ze Ženevy, kde jsem se potil po deset dní u Svazu národů při rozhovorech o věcech tak vzdálených, jako jest třeba nová úprava čínského školství nebo amerických stipendií studijních.

Přednáška v rozhlasu, na niž laskavě narážíte a kterou jsem sám několik hodin po příjezdu vyslechl, mi ovšem valnou čest nedělala. Promluvil jsem ji před odjezdem na desku, ale ta se rozbila, a tak ji dali přečísti jakémusi patronovi, který ji trochu podle svého upravil a s nejedním omylem odříkal, že to bylo trapno poslouchati.

Doufám, že se Vám dobře vede. Já mám rodinu na Jindřichohradecku, sám zůstanu však některý čas v Praze, abych si něco odpracoval. V polovici srpna pojedu asi s Dr. Matějčkem a Cibulkou na některý čas do Mariánských Lázní.

S upřímným pozdravem Vám oddaný

J. Šusta

Alois Musil Josefu Šustovi

Topolčianky, 29. července 1934.

Slovutný a drahý pane kollego,

za každou poznámku jsem Vám vděčný, neboť mne nutí přemýšleti a kdo uvažuje, nestárne. Od 1895 do 1920, mimo to 1923-1924, jakož i 1926-1928 jsem dlel v ovzduší cizím. Česky jsem hovoříval hlavně za svého pobytu doma. Mluví se u nás jadrnou hanáčtinou a ta mně zapadla hluboko do srdce. Zamiloval jsem si "Naši řeč" a pokud ji vydával Zubatý, četl, ba studoval jsem každé číslo, vypisoval a doplňoval. Bartošovu "Rukověť správné češtiny" mám nejen na stole, nýbrž i v hlavě. Zubatý nejednou chválil můj sloh a vybízel, abych se od něho neuchyloval; snad nelichotil. Co chci říci výrazně, vyslovím hanácky a nadiktuji správnou češtinou. Vědomě užívám našeho nářečí a našich výrazů. Proč opakovati dvakrát, třikrát totéž slovo, když je možný výběr? Mnozí si tvoří vlastní slova; sám se spokojuji hanáckými.

Hertl mne ujistil, že dají "Lev ze kmene Judova. Nová Habeš" do tisku až v srpnu. Zatím jsem dostal sloupcové korektury již dnes 29. t.m. s přáním, abych je do 30. t.m. vyřídil. Mají tam pěkný pořádek! Nevrátím jich, pokud nedostanu Vaše.

Vidíte, chudáčku, jak pečuji o Vaše zotavení. Měl bych Vám ulehčovati a zatím přitěžuji. Proč? Poněvadž jste hodný.

S pozdravem

Alois Musil

Josef Šusta Aloisu Musilovi

23. listopadu 1934

Vážený pane profesore!

Se zájmem jsem četl Vaši přednášku. Připojil li jsem v první partii jakési nesouhlasné glossy, neznamená to, že bych dovedl věc říci lépe a správněji, kdybych byl nucen spokojiti se s tak málo slovy. Zkrácení nutí tu vždy samo sebou k nepřesnosti a v obecné přednášce jest to jaksi nutné zlo. Jedna věc mi jest však zásadně nová a vzbuzuje poněkud moji skepsi, ač o tom opravdu téměř nic nevím. Totiž, že by Římané byli Persii jako rovnocenné imperium přijímali a výslovně imperiem východu je zvali, své vlastní říši západní název vindikujíce. V kterých souvěkých pramenech se to nalézá? Ale nenamáhejte se, psáti mi o tom. Až se sejdeme, bude mne to zajímati v hovoru.

Se srdečným pozdravem Vám oddaný

J. Šusta

Josef Šusta Aloisu Musilovi

16. ledna 1935

Slovutný pane kollego!

Nemám, co bych poznamenal k Vašemu zajímavému doslovu; snad pouze jen tolik, že podle mých skrovných vědomostí až do 70tých let vůle Anglie zmocniti se Egypta nebyla přece tak důsledná a nepochybná, jak by se z Vašich slov zdálo. Myšlenka ta prožívala jistě ssebou všechny ty záchvěvy vůle k rozšíření zámořské moci i směrů ji v Anglii čelících, které dobu tu v osadní politice britské říše vůbec vyznačují.

Vám oddaný

J. Šusta

Josef Šusta Aloisu Musilovi

27. 3. 1935

Milý pane kollego!

Děkuji Vám srdečně za laskavé věnování krásné knihy a její zaslání. Dovedu si přátelské náklonnosti Vaší po zásluze vážiti tím spíše, že jest tu spojena s cenným dílem, které našemu národu otvírá zrak pro daleké výhledy. Vaši Judei milerád přečtu, doufám však, že mi nezazlíte, bude li to až v květnu. Mám duben neodkladnou prací tak vyplněn, že se nedostanu ani na velikonoční svátky z Prahy. Přišel jsem s tím do skutečné tísně, takže pro nejbližších pět neděl mám takřka každou hodinu obsazenu. Pak se mi však uvolní a s potěšením zotavím se četbou Vaší zajímavé práce.

Vám zcela oddaný

J. Šusta

Alois Musil Josefu Šustovi

Otryby, p. Český Šternberk n. S.,

16. února 1944

Slovutný pane presidente,

svatý apoštol Pavel někde píše, že řádně upravená lásku k bližnímu, charita, počíná sebou samým. Kdo se stará o své tělesné a duševní zdraví, může konati mnoho pro svou rodinu, příbuzenstvo, národ, lidstvo. Znám se s Vámi mnoho let a vždy se mi zdálo, že se ve Vašem životě projevuje řádně upravena charita. Odtud to obrovské dílo, které leží za Vámi. Své tělesné i duševní zdraví jste upevnil a zachoval, své choti jste byl věrným, milujícím manželem, dětem jste dal základ, na kterém mohou samy budovat, vychoval jste přečetné učitele, otvíral jste čtenářům svých knih neznáme světové obzory, jaký div, že Vás přední zástupci našeho národa postavili v čelo našeho největšího vědeckého ústavu. Z té duše Vám, slovutný pane presidente, přeji, aby Hospodin zachoval Vaše zdraví a upevnil Váš vnitřní klid, toto jediné, opravdové pozemské blaho.

Do ochrany Boží Vaše milé a Vás, slovutný pane presidente, poroučí a na shledanou se těší s pozdravem

Alois Musil

Obsah čísla 2/2004


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.