Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2004 > Číslo 2 > Kultura > František Všetička: Rohový dům v Paříži

František Všetička

Rohový dům v Paříži

František Všetička František Všetička

Do roku 1930 pracoval Josef Palivec v Paříži jako tajemník, posléze jako legační rada a konečně jako první tajemník československého vyslanectví. Těmito funkcemi prošel od začátku dvacátých let, kdy se do Paříže dostal. V diplomatických službách pečoval především o kulturní spolupráci s Francií, za tuto práci byl ještě před návratem do vlasti vyznamenán francouzským řádem Rytíře čestné legie.

Roku 1930 uzavřel Josef Palivec sňatek s Helenou Čapkovou Koželuhovou, sestrou bratří Čapků, s níž se rok předtím seznámil za její návštěvy Paříže. Helena Čapková byla tehdy vdovou po advokátovi Františku Koželuhovi, který zemřel roku 1926. Josef Palivec již také prošel jedním manželstvím. Jeho první ženou byla malířka Stéphanie Guerzoniová. K své druhé choti měl neobyčejně vřelý vztah, svědčí o tom nejen jeho korespondence, ale také Pečetní prsten, který jí dedikoval.

Roku 1930 vyšla v pařížském nakladatelství Kra Jelínkova Anthologie de la poésie tcheque, na níž se podílel rovněž Palivec. Již předtím publikoval v nejrůznějších francouzských časopisech překlady českých básníků. Pro La Revue Nouvelle a La Revue Européenne uspořádal dokonce zvláštní čísla české a slovenské literatury, v nichž byli zastoupeni Šalda, Hora, Wolker, Nezval, Seifert, Hašek, Čapek, Smrek a další. Samostatně jako knihu vydal překlad Nezvalova Dobrodružství noci a vějíře (L'aventure de la nuit et de l'éventail), jejž vydal pražský Orbis. Pro antologii Hanuše Jelínka přeložil Palivec za přispění Francise Baumala básně Wolkrovy a jeden zpěv Nezvalova Edisona. F. X. Šalda nebyl s touto antologií spokojen, jedinou hřejivou zmínku, kterou Hanuši Jelínkovi adresoval, bylo ocenění toho, jak ve fragmentu z Edisona vystihl básníkův rým. Šalda si ve svém rozhorlení nepovšiml, že právě tuto báseň přeložil Palivec.

Roku 1930 vydal Josef Palivec bibliofilsky svůj překlad Valéryho Jitřenky. Jeho přebásnění začíná:

Zachmuření rozhárané
místo spánku seslané
roztává, když slunce rané,
přelud růže, zaplane.
Jdu si v duši pěšinami,
víra křídlo připíná mi:
toť mé první modlení.
Vyjda z písku, nádherněji
kráčím pěkně ve šlépěji
vlastního si myšlení.

Jitřenka byla již třetím Palivcovým pokusem o přetlumočení Paula Valéryho. Roku 1928 vydal jeho Hřbitov u moře (rok před ním jej s touto básní předešel Bohuslav Reynek), roku 1929 zpřístupnil básníkovu skladbu Had. V překládání Valéryho poézie pokračoval téměř celý život, souborně vydal své překlady autora Mladé Parky roku 1966 v Mladé frontě. Kritika na jeho překladech průběžně oceňovala jeho schopnost převést do českého jazyka zvukové a rytmické kvality Valéryho poezie, navíc zdůrazňovala, že v nich vystihl i jeho středomořskou smyslovost. Josef Palivec napsal řadu vzpomínkových črt na své přátele, psal o Horovi, Seifertovi, Halasovi, Josefu Čapkovi, Jaroslavu Křičkovi, z Francouzů o Anatolu Franceovi, o svém příteli Paulu Valérym nám však vzpomínku nezanechal. Pouze ve svém esejistickém souboru Poezie stále budoucí má tuto zmínku: "Když jsem s ním jednou hovořil, řekl mi, že nejen architektura, nýbrž všechna umění jsou dcerami čísla." Palivec k tomu vzápětí dodává: "Myslím si, že snad i sám život."

Do roku 1930 bydlel Josef Palivec v rue Pierre Nicole 17, odkud se v témže roce odstěhoval do Prahy, kde pracoval na ministerstvu zahraničí jako ředitel tiskové služby.

Roku 1930 žil Alfons Mucha ve svém vlastním domě v Praze Bubenči. Tato věta není nelogickým vybočením, neboť mezi Muchou a Palivcem jsou určité svazky. Palivcova matka se za svobodna jmenovala Marie Muchová a byla vzdálenou příbuznou Alfonse Muchy. V Paříži, ovšem jen do roku 1903, měl Mucha ateliér v rue du Val de Grace 6, což je za rohem Palivcovy rue Pierre Nicole. Číslo 17 je dokonce rohový dům do Muchovy ulice. Na Muchově domě je dnes pamětní deska s francouzsko českým nápisem, která tam byla osazena zásluhou českých exulantů (lví podíl na tom měl Vladimír Peška). Muchův ateliér byl v čísle 6 na nádvoří. Když po roce 1945 vyšlo v Paříži nařízení o množství zeleně, kterou musí každý dům mít, a číslo 6 jej nemělo, byl Muchův ateliér zbourán.

Na jaře 1939 byl Alfons Mucha Němci zatčen a několik dní vyslýchán (v témže roce zemřel). Josef Palivec byl Němci zatčen v lednu 1945 a do konce války byl vězněn. Znovu byl zatčen v prosinci 1949, tentokrát Čechy, v dubnu 1951 byl odsouzen k dvaceti letům těžkého žaláře, odseděl si deset let, propuštěn byl v prosinci 1959. Důvod vazby - byl rytíř a básník.

František Všetička (1932), emeritní docent PdF UP v Olomouci, je literární teoretik, prozaik a překladatel.

Obsah čísla 2/2004


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.