Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2004 > Číslo 3 > Téma > Jaroslav Šabata: Obnovit identitu na ideové půdě

Téma – Má sociální demokracie budoucnost?

Jaroslav Šabata

Obnovit identitu na ideové půdě

Marcin Król samozřejmě ví, že výzva, aby sociální demokracie jako strana, která vyčerpala své historické poslání, uvolnila své místo„někomu slušnějšímu a citlivějšímu“ je k ničemu; a že to není jen proto, že „její politikové ztratili poslední zbytky socialistické slušnosti“. Touto křiklavou pointou jeho úvahy se však nenechme mýlit: jeho diagnóza i terapie neduhů reformistické levice představuje cenný symptom krize evropského demokratického myšlení v „postdemokratických“ podmínkách (tj. v podmínkách dosud nezvládnutých nároků, jež na demokracii klade postbipolární epocha). Nic víc, ale taky nic méně, což by nemělo být těžké pochopit hned ze dvou důvodů: za prvé proto, že Król už před čtyřmi roky (jako děkan Fakulty historie na Varšavské univerzitě) velmi podobně„shazoval“ tehdy dva roky vládnoucí a stále nemožnější polskou pravici (viz Co je v nepořádku s evropskou pravicí? Mf Dnes 12. 2. 2000) pro její „stále méně přitažlivý neo-liberalismus“ a „hřmotnou formu křesťanského konzervatismu“ s jejím vyšeptale komunitaristickou interpretací hesel o rodině, morálce a národu. A za druhé, a ještě víc proto, že své poněkud divoké terapeutické představy odvozoval z diagnózy, která neměla daleko k původnímu étosu sociální demokracie…

Co jiného byl jeho tehdejší postulát „přemostit hluboký příkop mezi trhem a společností“ (s jeho „transformačními“ traumaty) ve jménu „solidarity, v níž je zakódován příslib toho, že jsme si rovni a jeden druhému bratrem tak, že by se měl jeden o druhého postarat“?! Společný prospěch a občanská společnost, napsal tenkrát Marcin Król, to vše mělo být v našich postkomunistických demokraciích zachováno…, a přestože málokdo pochybuje o správnosti zavedení svobodného trhu a individuální svobody, cítíme velké znepokojení nad opuštěním těchto hodnot…

Pozoruhodným rysem Królova tehdejšího i dnešního zamyšlení nad neutěšeným stavem základních evropských stranicko--poli-tických formací zprava i zleva je míra, jimiž je poměřuje. Neodvozuje ji z vnitřního vývoje Západu, nýbrž z vnitřního vývoje „Východu“. V jeho bezděčném povzdechu nad ztrátou smyslu pro solidaritu, který inspiroval antirežimistická hnutí v epoše „Helsinek“, je zašifrována otázka, o níž platí, že je důležitější než odpověď. Pro zcela aktuální ilustraci: nikterak levicový Daniel Kaiser, který právě v Lidových novinách obrátil pozornost na tristní stav věcí v bývalé NDR („Good bye, Kohl“, LN 22. května 2004), vkládá neméně bezděčně prst do stejné rány.

Opravdu existuje tisíc a jeden důvodů k nekonečné řadě otázek typu: Proč se původní „helsinský“ transformační program spojující kreativní reprezentanty všech tradičních i netradičních evropských ideových orientací (socialisty, konzervativce a liberály, i zelené a pacifisty) tak prazvláštním způsobem zvrtl? Proč paradigma politiky vojenské síly znovu převálcovalo paradigma vyjádřené geniální formulí německých sociál-ních demokratů „Wandel durch Annaeherung“? Proč byl z myslí evropských elit vytěsněn smysl Parížské deklarace o nové Evropě (1990)? Proč ochabl duch boje za lidská práva, jejichž třetí generaci tvoří práva „solidarity“ (právem na mír počínaje), jenž vyústil ve středoevropskou pokojnou revo-luci? Jak se mohlo stát, že se uvolnil tak velký prostor pro politiku pohrdání „plevelnými“ lidskými právy? Jak se mohlo stát, že jejich reprezentant dobyl Pražský hrad -zásluhou téměř všech komunistických a dokonce i některých sociálnědemokratických poslanců?

Nevím, co si o těchto otázkách myslí Marcin Król. Ale jedno vím zcela jistě: jeho tápavý pokus o obnovu „solidarity otřesených“ (tak jeho sžíravé kritiky čtu) vychází z příliš úzkého, z příliš reformistického, z příliš -anachronického pojetí identity sociální demokracie. Bezděky tak povzbuzuje staronovou směsici onoho trapně partokratického pragmatismu s turbulentním anarchismem a levičáctvím, s nímž musela sociální demokracie laškovat už ve své zakladatelské evolučně-revoluční epoše – v epoše Druhé internacionály. Jeho nápad uvolnit prostor slušnějším formacím na levici zánikem sociál-ní demokracie proto nutí k otázce: Jsou snad takové? Kde jsou? Mají-li vzniknout, nesmí se sociální demokracie vzdát zápasu o obnovu své identity na ideové půdě, kterou sdílí společně s „nehřmotnými“ křesťanskými demokraty a levicovými liberály všech proveniencí (zelené nevyjímaje). Její ideová legitimace nebyla ještě nikdy tak důležitá.

Jaroslav Šabata, politolog, publicista

Text z ankety reagující na článek Marcina Króla Soumrak sociální demokracie.

Celá anketa

Obsah čísla 3/2004


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.