Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2004 > Číslo 3 > Téma > Petr Fejtek: Problém filosofický, anebo lidský?

Téma – Má sociální demokracie budoucnost?

Petr Fejtek

Problém filosofický, anebo lidský?

Sociální demokracie asi skutečně začala být zbytečná. Skončí v populismu lokálních forem či typů. Jediná cesta je asi ta, kterou ukázal Tony Blair – sebrat pravici její témata, ideje, cíle. Ačkoli i to je cesta zřejmě jen dočasná, alespoň podle Blairovy současné pozice.

Principiální téma však zůstává – a to je spravedlnost. Ne v právním smyslu, ale ve smyslu vzpírání se přírodě, protože se zdá, že její princip to není: příroda není spravedlivá. Anebo, řečeno s J. M. Keynesem, snad až v dostatečně dlouhém horizontu, kdy budeme všichni mrtvi.

Jaká je naše lidská představa o spravedlnosti? (Už ta jazyková potíž: neměli bychom říkat spravedlivosti? Ale adjektivum spravedlné neexistuje.) Solidarita s těmi, kterým příroda nedala vše potřebné. I s těmi, kterým nedala vše potřebné rodina? Nebo škola?

Dostáváme se tedy ke zvláštní variantě tohoto pojmu „sociální spravedlnost“. První problém zní, zda vůbec nejde o rozpor s přívlastkem (contradictio in adjecto, něco jako kulatý čtverec). Je spravedlivé, že nějaký primitiv (hokejista, zpěvák apod.) má stonásobné příjmy oproti svému stejně primitivnímu fanoušku? Ale vždyť fanoušci si své idoly vlastně platí – bez jejich poptávky by žádné hvězdy nebyly. Je nespravedlivé, že nejbohatší člověk na světě je ten, kdo vytvořil (byť jen softwarovou) firmu největší hodnoty?

Dnes se tento problém promítá do naší diskuse o penzijní reformě: platí teorie stejných žaludků a důchod toho, který na daních a pojistném vlastně „živil“ čtyři spoluobčany, má být stejně vysoký jako těch čtyř „sociálně slabších“?

Lidé vždy žili ve společenstvích více či méně přirozených, kde se lidé znali – fungovaly tam tedy vztahy a vazby víceméně také přirozené, lidské. Až moderní doba vytvořila společnost jako složitou organizaci anonymních – byť možná nezávislejších, a tedy svobodnějších – jedinců. Tato společnost nutně začala organizovat své byrokratické (odlidštěné) struktury, až v Evropě a zejména v (post)socialistických zemích vyvinula státní paternalismus: stát všechno – a tím pádem i za všechno – může.

Většina ekonomických teorií vycházela z abstrakce, že člověk je jakýsi homo oeconomicus, tedy primitiv maximalizující svůj užitek spotřebou (plus nejvýš zábavou ve volném čase). Nikdo tím nebyl nadšen, ale abstrakce se používala podobně, jako se užívá statistický průměr, ačkoli takový statisticky průměrný člověk neexistuje.

Kritika se pokoušela model nabourat, dnešní „nová ekonomie“ hledá cesty úplně odjinud – klade si konkrétnější otázky. Například: může se měnit motivace lidí (třeba politikou vlády)? A proč je tak rozdílná míra ekonomické aktivity v anglosaských zemích (Británie, USA), kde podíl celkové pracovní síly na populaci 15–64 let dosahuje 75 %, kdežto v Evropě jen kolem 70 %?

Další ekonomové kladou ještě konkrétnější otázky a dokonce z odpovědí zpracovali anketu: Jsou chudí uvězněni v pasti chudoby? Záleží výše příjmu na štěstí? Jsou chudí líní?

Na první otázku odpovědělo kladně 29 % oslovených Američanů, ale 60 % Evropanů. Podobně u druhé otázky zazněla kladná odpověď jen u 30 % Američanů, ale 54 % Evropanů. Zato lenost s chudobou spojuje 60 % Američanů, ale jen 24 % Evropanů.

Celkem jednoznačné výsledky. Anglosaský svět a jeho lidé mají jiné hodnoty a díky tomu i (hospodářské) výsledky. Zatímco Evropané jsou skeptičtí a více odevzdáni osudu, v myslích Američanů stále žije „americký sen“ a odhodlání se k němu propracovat. Proto má Demokratická strana v USA tak daleko k našim socialistům.

Myslíte, že lze hovořit o „jiné morálce“? Rozdíly v produktivitě práce a celkové výkonnosti ekonomik k tomu nabádají. S rozdílným postojem na výše uvedené jednoduché otázky ovšem souvisí daleko více věcí. Rozdíl není jen v trhu práce, ale řadě dalších institucí formujících ekonomické prostředí.

Například věří-li více Evropané na vliv štěstí (osudu), je logické, že se proti jeho nepřízni „pojišťují“ větším přerozdělováním státního rozpočtu. To ovšem znamená vyšší daně, menší ochotu pracovat či podnikat a další pokles ekonomické aktivity. Důsledky příčin, které primárně tkví v hlavách Evropanů, se dále mohou prolínat, podporovat a řetězit.

Pert Fejtek, ekonomický novinář

Text z ankety reagující na článek Marcina Króla Soumrak sociální demokracie.

Celá anketa

Obsah čísla 3/2004


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.