Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2004 > Číslo 3 > Téma > Zdislav Šulc: Není jednoduchých receptů

Téma – Má sociální demokracie budoucnost?

Zdislav Šulc

Není jednoduchých receptů

Je udivující, že politolog je s to tak kategoricky a zjednodušeně vynášet soudy o současné globalizované společnosti, jež jako pověstný čarodějův učeň vypustila ze svých lahví tolik démonů, aniž tušila, jak je ovládat. A že za jejich nezvládání činí odpovědnou jedině sociální demokracii, která je momentálně ve většině evropských zemí v krizi. „Čím rychleji sociální demokracie v celé Evropě opustí scénu, tím větší budou naděje, že někdo slušný a citlivý zaujme její místo,“ sděluje svůj zázračný recept na uzdravení společnosti, nemocné bídou, nezaměstnaností, nerovností, xenofobií a mnoha jinými jevy.

Ve svých myšlenkových zkratkách klade M. Król úspěšnost a tím i existenční oprávněnost sociální demokracie do minulého století. A co taková osudová selhání, jako odhození intemacionalismu a hlasování pro válečné úvěry „svých“ národních vlád po vypuknutí první světové války? Nebo selhání sociálně demokratické výmarské republiky, ze které vzešel hitlerovský fašismus? Podobně porážka menševiků bolševiky a z ní vzešlý – stalinismus?

Historie 20. století svědčí spíše o fungování jakéhosi dějinného kyvadla, které se v různých časových intervalech a ne ve všech zemích shodně vychyluje tu více vpravo, tu více vlevo. Po druhé světové válce nevyhrál v prvních volbách válečný hrdina konzervativec Churchill, ale labouristé se socialistickým programem včetně znárodnění. Problémy, které tím později v britské společnosti vznikly, řešila antisociální M. Tatcherová. Důsledky jejího vládnutí přivedly k moci opět -labouristy s Blairovou třetí cestou. V poválečném Německu vytvořili „hospodářský zázrak“ Adenauerovi a Erhardovi křesťanští -sociálové, aby pak řešení problémů jimi vytvořeného „sociale Marktwirtschaft“ přenechali sociálním demokratům.

V Česku, po ztrátě iluzí o rychlém skoku do konzumního ráje, si lidé zvolili sociální demokracii v očekávání, že v jediném volebním období napraví důsledky bezprecedenčního transformačního přerozdělování národního majetku. Po triumfálním vstupu do Strakovy akademie hlavním vchodem na to zanedlouho přestali věřit i sami sociální demokraté (proč by jinak dva roky před uplynutím volebního období ohlašoval jejich předseda svůj odchod na Vysočinu?) atd. atp.

Polský politolog patrně pozapomněl na zákony fungování moci, známé a dále sofistikované už od dob Machiavelliho. Jak jinak by se mohl jako kazatel rozhořčovat, že „svět nemůže dál trvat ve stavu netečnosti a necitlivosti“ k dříve uvedeným nectnostem? A přitom jako recept na jejich vyléčení nabízet naivní víru, že „čím rychleji sociální demokracie v celé Evropě opustí scénu, tím větší bude naděje, že někdo slušný a citlivý zaujme její místo“. Historie nenabízí příliš mnoho dokladů o takovém fungování zákonů moci, kdy „slušní a citliví“ vytlačují neslušné a necitlivé. V politice se spíše uplatňuje větší či menší schopnost té či oné vládní garnitury řešit reálné problémy společnosti. Švédští sociální demokraté nepřetržitě padesát let setrvávali u vlády, když vytvářením welfare state přesvědčovali obyvatelstvo o své kompetentnosti. Počátkem 70. let však vláda nedokázala včas reagovat na neočekávanou krizi státu blahobytu a společnost povolala vládu nesocialistickou ve víře, že to dokáže ona. Stačilo však šest let, aby se ukázalo, že očekávání byla chybná. A tak ještě uprostřed druhého volebního období byli sociální demokraté, kteří se stačili ze svých chyb po-učit, znovu povoláni ke kormidlu.

Kdo ví, zda by pro českou sociální demokracii nebylo bývalo lépe, kdyby i přes své nečekané křehké „vítězství“ v posledních volbách přenechala vládu spojené pravici. Ta by si musela dlouhodobě působící důsledky transformace, zpackané vlastními vládními garniturami, vylízat sama.

Zdislav Šulc, ekonom, publicista

Text z ankety reagující na článek Marcina Króla Soumrak sociální demokracie.

Celá anketa

Obsah čísla 3/2004


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.