Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2004 > Číslo 4 > Z domova > Jan Novotný: Lidé předpisů

Jan Novotný

Lidé předpisů

Když jsem ještě jezdíval za maminkou do Olomouce, zapomněl jsem si jednou u ní občanku. Maminka ji našla, myslela si, že bych ji mohl v Brně potřebovat, vložila do obálky a poslala doporučeně. Netušila, že tím vytváří paradox hodný pozornosti Kurta Gödela. Aby mi mohl být dopis vydán, potřeboval jsem ukázat na poště občanku. Ta však byla v onom dopise. Zdálo se mi, že existuje prosté východisko: dovolím úřednici otevřít dopis, který už na pohmat napovídá, že je v něm vskutku občanka. Ale přepočítal jsem se. Co je jí platné mé dovolení, když nemohu předpisově prokázat, že jsem adresát?

Případ skončil překvapivým happyendem. Nějaký muž, který mou diskusi s úřednicí pobaveně sledoval, prohlásil, že mě zná (což nebyla pravda) a zaručuje se za mne svou občankou. Zaskočená úřednice zaváhala a dopis mi (jistě proti předpisům) vydala. Bylo mi to skoro líto, protože mě zajímalo, co by mělo řádně následovat. Pomiňme některá nahodilá východiska – mohl jsem si zajít pro pas, který pošta také uznává, mohl jsem čekat, až se nedoručený dopis vrátí mamince, maminka mohla zajet do Brna (snad pošta smí adresátovi již ohlášený doporučený dopis vrátit odesílateli?). Připusťme ale, že bych žádný jiný uznávaný doklad neměl a maminka by po odeslání dopisu odcestovala do daleké Tramtárie. Musel bych patrně jít na policii ohlásit co? Patrně nedobytnost občanky uvázlé ve spárech pošty. Oni by mi (snad) vystavili náhradní doklad, který ale (jak vím z vlastní zkušenosti) k vydání doporučeného dopisu neopravňuje. Pak bych čekal s maximální lhůtou 30 dní (kterou úřady s oblibou vyčerpávají do posledního dne) na vystavení nové občanky, načež by se asi jedna z občanek musela úředně zrušit.

Nad mentalitou, kterou projevila úřednice, jsem tehdy a při podobných příležitostech i později vícekrát rozjímal. Co ji vedlo k tomu, že mé prosté řešení, které předpisy spíše jen na malou chvíli napravitelně obchází, než porušuje, a nemůže nikoho poškodit, bylo pro ni nestravitelné? Snad obava, že ve skutečnosti jde o rafinovanou kontrolu věrnosti předpisům? Nebo záliba v otravování lidí na základě úřadem propůjčené moci? Myslím, že kdyby tomu tak bylo, zásah mého dobrodince by ji ještě zatvrdil. I on mohl být součástí kontrolní léčky; i na něm se dala uplatňovat moc.

Dávám přednost vysvětlení třetímu. V chao­su a nespolehlivosti světa mohou předpisy představovat pro člověka pevný maják. Nachází oporu v identifikaci s nimi a cítí upřímnou nelibost nad všemi, kdo ustanovený řád nějakým způsobem porušili – třeba jen tím, že zapomněli na návštěvě občanku a navíc si ji nechali poslat v dopise. Tito lidé musí pykat a pocítit tvrdost Řádu. Nyní se dá reakce na dobrodince dobře vysvětlit – žena se asi domyslela, že mě ani nezná, a byla natolik šokována pouhou existencí člověka, který namísto pohoršení nad provinilcem se rozhodl nepředpisově zasáhnout v jeho prospěch, že na okamžik ve své věrnosti Řádu za­kolísala.

Musím přiznat, že mě šokují pouhou svou existencí lidé předpisů. Nejsou však i oni potřební pro rovnováhu světa? Přemýšlím, zda znám nějaký (třeba jen literární) příběh, kdy evidentně nesmyslné lpění na liteře předpisu se ukázalo jako spásné. Ale napadá mě jen Morgensternův Palmström, který po sražení autobusem na přechodu pokračoval v cestě v přesvědčení, že to byl jen sen, protože přecházel na zelenou, a co se stát nesmí, stát se ani nemůže.

Jan Novotný

Obsah čísla 4/2004


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.