Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2005 > Číslo 1 > Svět v pohybu > Władysław Bartoszewski: Věčný křik

Władysław Bartoszewski

Věčný křik

Možnost promluvit na největším hřbitově bez hrobů v dějinách Evropy je pro někdejšího polského vězně Osvětimi zážitkem nepředstavitelným a hluboce dojemným.

Zážitek je to nepředstavitelný, neboť když jsem jako osmnáctiletý Polák stanul v září 1940 poprvé na seřadišti v Auschwitzu 1 jako Schutzhaeftling Nummer 4427 mezi pěti a půl tisíci jinými Poláky, studenty, harcery, učiteli, advokáty, lékaři, kněžími, důstojníky Polské armády, aktivisty různých politických stran a odborových organizací, ani by mě nenapadlo, že přežiji Hitlera i druhou světovou válku, tak jako mne nenapadlo, že se Auschwitz – jako Auschwitz-Birkenau a Monowitz – stane místem uskutečnění zcela ojedinělého plánu na biologické zničení evropských Židů bez rozdílu pohlaví a věku.

V prvních patnácti měsících existence tohoto strašlivého místa jsme byli my, polští vězňové, sami. Svobodný svět se o naše utrpení a naši smrt nezajímal navzdory tomu, že tajná odbojová organizace v táboře velice usilovala dostat informace ven.

V pozdním létě 1941 přivezli do Auschwitzu přes deset tisíc zajatých příslušníků Sovětské armády a právě na nich a na polských nemocných vězních bylo v září 1941 vyzkoušeno působení jedovatého plynu Cyklon B. Nikdo z vězňů si tehdy nedokázal představit, že je to „pouze“ zločinný test, zlo­činná příprava genocidy, prováděné průmyslovými metodami. a přece k tomu mělo v neza­pomenutelných letech 1942 – 1943 – 1944 dojít.

Stavba plynových komor a krematorií, jejich bezchybné fungování, to jsou pouhé technické prvky onoho ďábelského podniku. v Polsku, v rodné zemi Davida ben Guriona, Šimona Perese, ale také Izáka Baševise Singera, Arthura Rubinsteina a Menachema Begina vyrostlo z rozhodnutí Berlína centrum vraždění nenáviděných Židů.

Jestliže Poláci nebo Rusové byli pro Němce v Auschwitzu-Birkenau podlidmi, se Židy z Francie, Belgie, Holandska, z Německa a Rakouska, ze zemí tehdejší Jugoslávie, z Řecka, Maďarska, Rumunska, Bulharska, českých zemí a Slovenska se nezacházelo jako s podlidmi, ale jako s obtížným hmyzem. Polský odboj informoval a alarmoval svobodný svět, vlády Velké Británie a Spojených států získaly díky misi polského emisara Jana Karského, ale i jinými cestami už v posledním čtvrtletí roku 1942 přesnou představu, co se v Auschwitzu-Birkenau děje.

Žádný stát světa nezareagoval odpovídajícím způsobem na nótu ministra zahraničních věcí polské vlády v Londýně z 10. prosince 1942, adresovanou vládám Spojených národů, která vyzývala nejen k odsouzení zločinů páchaných Němci a potrestání zločinců, ale rovněž k nalezení prostředků, jež by Němcům znemožnily používat metod masového vraždění.

Účinné prostředky nalezeny nebyly a vlastně se je nikdo nalézt nesnažil. a přece v oné chvíli byla ještě více než polovina budoucích obětí naživu. Vlastně jediným výsledkem polské iniciativy byla krátká deklarace dvanácti spojeneckých států o odpovědnosti za vyhlazování Židů, vydaná 17. prosince 1942 zároveň v Londýně, Moskvě a Washingtonu. v této deklaraci, kde ostatně není Auschwitz-Birkenau výslovně zmíněn, vlády Belgie, Československa, Řecka, Lucemburska, Holandska, Norska, Polska, USA, Velké Británie, SSSR, Jugoslávie a Francouzský národní výbor prohlašují, že vědí o hrůzném osudu Židů „v Polsku, ze kterého hitlerovci učinili své hlavní popraviště“ a slibují potrestání těch, kdo jsou za tento zločin odpovědni.

Poslední vězňové Auschwitz-Birkenau, kteří jsou tu ještě dnes přítomni, už v příštích desetiletích zřejmě nebudou moci uctít památku obětí. Mají však právo věřit, že jejich utrpení a smrt jejich blízkých měly důležitý význam pro lepší budoucnost všech lidí v Evropě, ba na celém světě, bez ohledu na etnický působ či náboženské vyznání.

Chceme věřit, že památka jen stěží představitelného osudu vězňů i obětí místa, na kterém stojíme, bude nová pokolení zavazovat k soužití v úctě k důstojnosti každého člověka i k aktivnímu odporu proti projevům nenávisti a pohrdání lidmi, zvláště proti všem podobám xenofobie a antisemitismu, i kdyby byl pokrytecky označován za antisio­nismus.

V životě jsem se zúčastnil stovek re­gionálních i mezinárodních slavností, ale soudím, že ta dnešní se už nikdy nebude opakovat. Sami sobě i světu musíme položit otázku, kolik pravdy o hrůzných zku­šenostech totalitarismu se nám podařilo ­předat mladším generacím. Myslím, že ­hodně, ale ne dost. Zde a nyní musíme – jako odkaz vězňů, kteří již odcházejí – přijmout rozhodnutí o vzniku Centra výchovy o Ausch­witzu a holocaustu.

Hroby vedou každého normálního člověka k zamyšlení. Zde však hroby chybějí. Na místě, kde byl spáchán ten nepochopitelný zločin, se zamyšlení musí proměnit ve zvláštní odpovědnost, v trvalou paměť o tom, co se stalo. Uzavřu slovy z Knihy Job, důležité stejně pro Židy i pro křesťany: „Země, krev mou nepřikrývej, můj křik ať nenajde místa klidu!“

(Projev k 60. výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, 27. ledna 2005). Titulek redakce.

Władysław Bartoszewski (1922) je polský historik a publicista; účastník protinacistického odboje, organizátor pomoci Židům; vězeň Osvětimi. Jako příslušník demokratické opozice vězněn i po válce; po r. 1989 mj. ministr zahraničí PR.

Obsah Listů 1/2005


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.