Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2005 > Číslo 1 > Kultura > Tomáš Tichák: Setkání po letech

Tomáš Tichák

Setkání po letech

Byl pozdní večer, někdy v lednu, opatrně jsem našlapoval kvůli ledu, zaprášenému čerstvým sněhem, a kočce, kterou jsem držel v náručí. Jak jinak ji také o těch pár ulic dál přepravit? Zpoza rohu vykoukla a zase se schovala příď oranžového embéčka. Uvědomil jsem si, že už mě před chvílí míjelo. Uprostřed hlavní třídy jsem zapomněl na koleje a podjely mi nohy. Ztratil jsem rovnováhu a najednou seděl na zemi, kočku nad hlavou. Zdáli se velkou rychlostí blížila tramvaj. Těch několik vteřin bylo nekonečných. Vší silou jsem se zvedal, mezitím kolem projelo to auto, za volantem seděla postava v kožešinové bundě s mikrofonem u úst. Doma, ještě rozrušený tím pádem, jsem šel k oknu a vyhlédl přes záclonu. Za rohem známá oranžová kapota. Asi za hodinu zařinčel zvonek, podíval jsem se z okna a stála tam bílá volha.

Nepříjemný noční rozhovor, který jsem pak absolvoval v jedné ponuré budově, zakončil seběvědomý mladý muž slovy: „A když o tom budete přemýšlet, nezapomeňte, že v každé společnosti musí existovat složka, která si může dovolit všechno.“

O pár dní později jsem tu příhodu líčil v restauraci bývalému spolužákovi Petrovi. Říkal jsem mu vždycky všecko (ostatně jsem se s ničím netajil nikomu, a to taky byla vlastně má jediná odbojová činnost). Shodli jsme se v názorech na kulturu i politiku, a protože navíc studoval medicínu ve stejném městě jako já techniku, dost často jsme se vídali.

„Teď to možná zní nepatřičně, ale já si myslím, že každý stát fakt potřebuje někoho, kdo si může dovolit všecko,“ řekl. Nesouhlasil jsem. Odmlčel se a dodal: „Víš, neber to tak, ale někdy se mně zdá, že ty bys možná nebyl spokojený nikdy a nikde, že máš potřebu být proti. Nenapadlo tě to nikdy?“

Jistěže napadlo, ale neodpověděl jsem.

„Víš, že tenhle režim nemůžu ani cítit, ale musím ti říct, že kdyby nebylo zbytí, tak já bych klidně vstoupil i do strany,“ řekl pak, a to už na mě bylo příliš. Vykřikl jsem, že to snad nemyslí vážně, vždyť by tím tomu režimu, který nemůže cítit, pomáhal. Vůbec jsem si neuvědomil, že nás může slyšet někdo od vedlejšího stolu.

Pak jsme se vídali méně, věděl jsem jen, že do strany vstoupit nemusel a že si zachoval svou zdravou zášť vůči režimu. Pak zmizel za obzor. Teprve před pár týdny se ozval. Sešli jsme se zas v restauraci a sdělovali si, jak to bývá, co je u každého z nás za těch pětadvacet let nového. Potom se mě zeptal, co soudím o politické situaci. Když jsem stručně vyjádřil své konkrétní výhrady, avšak celkovou spokojenost, rozohnil se: „A tobě ti socani nevadí? Vždyť to vedou cu­grunt!“ Namítl jsem, že se mi vláda zdá určitě míň špatná než ty předešlé, ale on se nedal: „Když si představím, že mě můžou kdykoliv odposlouchávat, že si sem může přijet nějaký Němec a zatknout mě pro nic za nic, že budou registrovat mobily… a to je začátek. Spojí se s komunisty a skončíme tam, kde jsme byli.“

Vybavil jsem si dávný rozhovor a neodpustil si poznámku: „Kdysi jsi mi říkal, že všude musí být někdo, kdo si může dovolit všechno. a taky že jsem kverulant. a vidíš, teď jsem já ten spokojený a ty ten rýpal.“ Bylo vidět, že si na to taky až teď vzpomněl. „Byl jsem mladej a blbej,“ řekl. „Zatímco u mě se to vyvíjí opačně,“ dralo se mi na jazyk, ale nechtěl jsem se rozcházet ve zlém. Slíbili jsme si, že se zas setkáme, určitě dřív než za čtvrt století, a rozešli se opačnými směry.

Když jsem přecházel hlavní třídu a čekal, než projede tramvaj, projelo kolem mě staré embéčko. v pouličním osvětlení vypadalo jako oranžové, ale byl to jen klam.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 1/2005


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.