Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2005 > Číslo 2 > Z domova > Jan Novotný: Žena velkého muže

Jan Novotný

Žena velkého muže

Brzy uplyne 100 let od chvíle, kdy v jediném čísle Annalen der Physik vyšly tři články Alberta Einsteina (nejen ten o relativitě), které změnily tvář fyziky a jsou hlavním důvodem, proč letos slavíme její Světový rok. Fotogenický a mediálně přitažlivý Einstein se stává středem pozornosti, jež nemusí vždy jen zesilovat svatozář kolem jeho hlavy. Lze jistě pominout hlasy lidí, kteří nepřenesli přes srdce, že Einstein je tak slavný a oni ne. Vrhnou-li se však historikové na pozůstalost velikána, najdou zákonitě věci, které obdivovatele zarazí. Tak prý existují doklady, že na teorii relativity – a snad všech článcích ze zázračného roku 1905 – měla významný a zamlčený podíl jeho žena Mileva Marićová.

Skutečně Einstein nedopřál Milevě podíl na slávě, jak jsme o tom letos mohli číst i v denním a týdenním tisku? Není bez zajímavosti pátrat po zdrojích tohoto mínění. Roku 1969 vyšel první a zatím asi jediný Milevin životopis Ve stínu Alberta Einsteina, jehož autorkou byla Desanka Trbuhovićová-Gjurićová, jako Mileva Srbka, matematička a fyzička. Její argumenty čerpané z rozhovorů s lidmi, kteří Milevu znali, a z její dochované korespondence vystoupily z knihy a žijí vlastním životem.

Jeden z nich se zdá být nepochybný: sám Albert v dopise Milevě mluví o „naší společné práci o relativním pohybu“. Toto „doznání“ ovšem ztrácí na síle, zjistíme-li, že dopis byl psán roku 1901, dlouho před vznikem speciální teorie relativity. Z Einsteinových životopisů je známo, že si rád tříbil své myšlenky i diskusemi s lidmi, kteří mu nemohli příliš rozumět. Tím spíše o nich jistě mluvil s kolegyní ze studií, do níž byl zamilován, a mohlo se mu to jevit jako plodná spolupráce. V Mileviných dopisech se myšlenky o fyzice neobjevují, i své přítelkyni Savićové psala jen o tom, jak je hrdá na první úspěchy svého miláčka.

Ruský fyzik Abram Joffe však viděl v redakci Análů články podepsané jmény obou manželů! Zde je možné dohledat pramen. Joffe v knize Setkání s fyziky píše: „V roce 1905 se v Annalen der Physik objevily tři články, jimiž začínají tři velmi důležitá odvětví fyziky 20. století… Autorem těchto článků byl do té doby neznámý člověk, úředník Patentního úřadu v Bernu, Einstein-Marity (Marity bylo dívčí jméno jeho ženy, které se po švýcarském zvyku přidává ke jménu manžela).“ Z toho plyne sotva více, než že Joffe pokládal za švýcarský zvyk připojovat ke jménu muže dívčí jméno jeho manželky.

Podobně vyblednou při bližším zkoumání i další „důkazy“. Proč o tom ale píši? Milevin osud – osud opuštěné ženy a matky – byl jistě smutný. Sám Einstein po smrti svého­ přítele Besso v dopise pozůstalým vyjádřil obdiv k jeho harmonickému manželskému životu a konstatoval, že on v tomto ohledu dvakrát neslavně selhal. A snad v každém díle se nacházejí utajené stopy lidí tvůrci blízkých – to jistě platí i o Albertovi a Milevě.

V jedné Chestertonově povídce otec Brown objeví zločin národního hrdiny, ale rozhodne se o něm pomlčet, protože neoprávněné ctění hrdiny nevrhá stín na památku jiných lidí. Přál bych Milevě třeba i nedoložený podíl na Albertově slávě, kdyby se tím nedostával do špatného světla on. Einstein nebyl vzorem ve všem, co dělal, ale rozhodně se nechoval přezíravě ke svým spolupracovníkům. V kratičké předmluvě k českému vydání své knihy o teoriích relativity roku 1923 nezapomněl ocenit zásluhy svého spolupracovníka Marcela Grossmanna. Napočítal jsem 22 spoluautorů Einsteinových prací, poslední, už skoro na prahu jeho smrti, byla mladá žena Bruria Kaufmannová. Proč by zamlčel podíl Milevy?

Děkuje-li Einstein v závěru své nejslavnější práce z roku 1905 pouze příteli Michelovi Besso, nepochybuji o tom, že jedině on se na zrodu teorie relativity v Einsteinově hlavě výrazně podílel.

Jan Novotný

Obsah Listů 2/2005


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.