Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2005 > Číslo 2 > Kultura > Ludvík Kundera: Třikrát

Ludvík Kundera pětaosmdesátiletý

Čtenář asi pochopí, že jsme došli k tako­vémuto závěru: nejlépe bude oslavit osm­desáté páté narozeniny Ludvíka Kundery (22. břez­na 2005) jeho vlastními texty. Ohlásili jsme se a z Kunštátu jsme si odvezli tři básně v próze. A dvě básně přeložené – od rumunského „ruralistického surrealisty“ (dle jubilantových slov) G. Nauma; pomyšlením na něj třetí báseň Ludvíka Kundery končí…

Odvezli jsme si také mimořádně krásný literární a výtvarný sborník, který Ludvíku Kunderovi připravilo k narozeninám brněnské nakladatelství Host. Z něj pochází reprodukovaná fotografie Jana Trojaka.

-red-

Ludvík Kundera

Třikrát

29

ČÍM VĚTŠÍ SOUSTŘEDĚNÍ, tím víc rozdrolených slov, z nichž každé si hledá opak, já však si – sám sobě směšný – vštěpuji, že na konci tisíciletí nemohu do hry vpouštět letité fantomy, zamlžené symboly byvších životů, ale že výmluvněji znějí živoucí postavy vlekoucí za sebou obrovitá klubka příběhů, a to nikoli ze století, jež rovněž končí, nikoli z bujných niv třicátých let, byť nám ty děje zarostly pod duši, pod rozum, ne, ne, ke mně dnes vstupují z rozkotaných pouští Třicetileté války páni jako Andreas Gryphius, jemuž po boku křáčejí, ba třeští dvě chlubivé hyperboly válečných veteránů jménem Hor­ribi­li­cribrifax a Daradiridatumtarides a švad­roní sedmerými jazyky, zatímco jejich vynálezce v zoufalých sonetech-elegiích skloňuje, vanitas, stejně jako pan Hoffmann von Hoffmanns­waldau, jehož chválám rozkoše a ctnosti se tuze daří pod stříškou ironie, stejně jako Caspar von Lohenstein, strůjce divých truchloher, aniž pouštím ze zřetele poněkud opě­šatělejší muže méně zvučných jmen, a tak jsem dnes doma mezi Slezskem a Leidenem, Brnem a Štýrským Hradcem, Bukovinou a Kunštátem a pravý hold na Jana Amose teprve chystám.

30

DNES V NOCI 28.12. 2000, poté co jsem v 3.00 vyhlédl z okna, ba vyhlížel, jako by na náměstí s třemi opuštěnými auty padaly příkrovy mlh a lhostejnosti, sudby (ano, doslova tak), dále neurčitelné špíny, houfy stínů v plápolavých havelocích a odevšad se hrnuli nezvaní hosté, vřava byla veliká, hrnuli se přátelé, všechny jsem poznával a pojmenovával, všichni byl němě rozjaření, ­tykali mi dokonce, v obecném zmatku se pohupovali přímo zálibně, ne-li mazlivě, hrnuly se i děti vybavené nesmyslně složitými hračkami, takže jsem horlivě klnul strojové civilizaci, uváděje Antonína Dvořáka před lokomotivou, strašný to pohled! S. K. Neu­manna ve spleti telegrafních drátů a tyčí, Ivana Kraska mezi chemickými křivulemi, ale došlo mi, že to trochu pletu, i rozhlížel jsem se, co a kdo dále, a vskutku, mezi opozdilci se objevila trojice, kterou jsem ihned definoval jako hrdiny z Dostojevského Běsů, a zaháněl jsem představu tří naprosto stejných pánů Broučků, všechno se pohotově přeskupilo v jakési kulturní odpoledne, vystoupil jeden z té trojice a přednášel o tvůrčím nihilismu, druhý pak zahrál na nástroj, který jsem musil nazvat niněrou, třetí a zřejmě nejstarší s důležitou tvářností pronesl otázku: „Nezahrajeme si nyní spolu na fanty?“ Ale hra nebyla, vším prolnul chaos, probudil jsem se v obligátním čase 8.30

31

V POZDNÍM RÁNU chodily, jezdily, vznášely se – samé oddíly, nejasno čeho, čí, proč. – Jas a tma střídavě kolotaly na jediné heslo: Mávejte křídloma! – Čísi prsty mnuly mé spánky, věděl jsem, náhle překvapen, že je to sen, to jest Traum, a večer konečně napadl sníh. – Zneklidněl jsem: Traum: Jestlipak v Bukurešti, Strade av. Petre Cretu 64, bydlí dosud Gellu Naum? – V 1.30 smutně odhrabávám závěj.

Gellu Naum

Míval jsem přemnoho

Míval jsem mnoho trávy Přemnoho
Rodil jsem se a obouval na trávě
Zevnitř jsem býval vápenec zvenčí tráva
Fíííí dělal vítr Třásl mnou

Ohlušoval mě odevšad zvuk vápence
když bývalo chladno svištěly mi ruce
snad jsem jen lehce ťukal na plot
snad rostla uvnitř vápence tráva
Fíííí dělal vítr Třásl mnou
Snad jsem to ťukal já uvnitř vápence

Začátek a střed

Souhlasil jsem že věci nás milují

Křehké a tvrdé na svých rovinách
a my jsme se radovali když kvetla zelenina
abychom udrželi vody netknuté

Naše nástroje se nám podrobovaly až do večera
o jakých očích to mluvíte

Rybáři klímali mezi kentaury-rybami
z břehu je pozorovaly úplně jiné oči
a Platon můj temný kůň
byl fanatikem gramatiky

Z rumunštiny přeložil Ludvík Kundera s Petrem Turkem

Obsah Listů 2/2005


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.