Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2005 > Číslo 2 > Kultura > Knihy

Knihy

V létě 1913 přicházejí do Curychu „dva králové“, přední němečtí vědci Planck a Nernst, aby nabídli Einsteinovi místo ředitele fyzikálního ústavu v Berlíně, který bude zřízen speciálně pro něho. Na druhý den odpoledne Einstein zdálky signalizuje rudou růží, že nabídku přijal. Začíná tak vrchol­né období jeho vědecké tvorby, korunované roku 1915 vznikem obecné teorie relativity a zakončené únikem před Hitlerem roku 1932. Kniha je paralelní historií města Berlína a jeho slavného občana v uvedeném časovém rozmezí. Podobně jako dříve vydaný Fölsingův životopis svého hrdinu nijak neglorifikuje – Einstein vychází Levensonovi lépe po stránce myslitelské a politické, ale hůře ve svých osobních vztazích. Jeho vědecké objevy jsou vyloženy srozumitelně, ale bez úsilí o hlubší ponor – v celé knize se například nesetkáme se jménem velkého Einsteinova inspirátora Ernsta Macha. Text je velmi poutavý obsahem i způsobem podání – dovíme se z něho ledacos o kořenech nacismu. Zajímavé soubory fotografií nás uvádějí do atmosféry válečného i poválečného Německa. Našeho čtenáře upoutá několik stránek o Einsteinově pobytu v Praze, kde nejednou doprovázel na housle amatérského pianistu Maxe Broda a stal se vzorem pro postavu Keplera v jeho románu. Překladatelé se postarali o občasné speciální pobavení přírodovědecky vzdělaného čtenáře: vymysleli například „Galileovy a Lorentzovy proměny“ a slavná Eukleidova kniha Základy se podle nich jmenuje Živly.

Thomas Levenson: Einstein v Berlíně, Práh, Praha 2004, 415 s., cena 549 Kč. -jn-

Jeden z největších fyziků 20. století měl mimořádný dar srozumitelně vyložit nejtěžší problémy a uvědomit si jejich filosofické pozadí. Ukázal to i v trojici kratších textů spojených v této knize. V češtině dosud žádná Schrödingerova kniha nevyšla, nepočítáme-li samizdatové vydání Ducha a hmoty jako úvodního svazku edice Prameny (pro současné vydání byl překlad podstatně zrevidován). Co je život? vznikl zpracováním přednášek pro veřejnost a podržuje si jejich živý styl – zároveň je to však dílo historického významu, které obrátilo pozornost předních světových vědců k molekulární biologii a genetice. Duch a hmota se věnuje nejhlubším filosofickým problémům: co je a odkud se bere vědomí, jaká je budoucnost člověka jako biologického druhu, je víra slučitelná s vědeckým poznáním? Poslední text obsahuje vzpomínky na autorovo mládí, strávené ve Vídni, a chronologický nástin jeho dalšího života, který ho vedl přes Berlín a Dublin zpět do Rakouska. Autor upustil od záměru nástin propracovat, protože k pravému obrazu života by náleželo zahrnutí vztahů k ženám a „v těchto věcech žádný člověk skutečně zcela upřímný a pravdivý není nebo ani být nesmí“. Kniha je doplněna předmluvou překladatelů, kteří se mimo jiné zamýšlejí nad některými svými řešeními, a doslovem profesora Pačesa, který hodnotí text Co je život? z hlediska dalšího vývoje vědy. Stojí za zmínku, že uvedení knihy v Brně se zúčastnily tři generace Schrödingerových potomků.

Erwin Schrödinger: Co je život? Duch a hmota. K mému životu. VUTIUM, Brno 2004, 254 s., cena neuvedena. -jn-

„Musím ho schovat,“ zapsala si školačka Nina do deníku. To se jí však nepodařilo a deník posloužil jako usvědčující důkaz, na jehož základě byla odsouzena k pěti letům nucených prací na Kolymě. Přežila a stala se uznávanou malířkou, deník byl však objeven v archivech až po její smrti. Obsáhlý výbor obsahuje i rozluštěná místa, jež Nina z obav před policií začernila, a podtržené pasáže, které vzbudily pozornost NKVD. Některé recenze srovnávaly Ninu s Annou Frankovou – jde ovšem o bytosti značně rozdílné. Sebevědomá Anna píše svůj deník ve víře v dobrý konec a s úmyslem vydat svědectví o době, Nina se utápí v citových zmatcích a pochybnostech o smyslu svého života, pokouší se dokonce o sebevraždu. Děsivou sovětskou přítomnost zachycuje jen jaksi mimochodem, ale o to je její výpověď otřesnější. Nezapomenutelné je např. líčení domovní prohlídky či fascinace Stalinem. Některými svými soudy Nina ­připomíná dítě z Andersenovy pohádky. Znalce sovětského období zaujme, jak Nina reagovala na zavraždění Kirova či havárie a triumfy letců, pěkné jsou i její postřehy o ruské literatuře. (Je mi líto nezmínit se o zábavném lapsu jinak solidního překladu: Ninina maminka ochlazuje romantismus své dcery výrokem, že „láska je jen brak a děti…“ Brak ovšem znamená v ruštině manželství.)

Ztracený deník sovětské školačky Niny Lugovské 1932–1937, Práh, Praha 2004, 230 s., cena neuvedena. -jn-

Od někdejší málem oslavy války autoři stále víc odhalují její hrůzu. Znovu si to člověk uvědomí při četbě vzpomínek Věry Tiché. Už jenom ten kontrast, který hrdinka pro­žívala, když z Rudé armády nastoupila do naší východní vojenské jednotky: „Podávám panu štábnímu svůj vojenský pas. Bere ho ode mne a usedá za stůl. Něco píše. Pak vstává a dává mi do ruky lístek. Když jsem vybředla ze zmatků, ukázalo se, že to byla provizorní legitimace 1. československé samostatné brigády v SSSR vojínky Hechtové. Vyšla jsem z kanceláře s lístečkem v ruce a skoro jsem se zapotácela. Na nic, vůbec na nic se mě neptal. Od té chvíle se ze mě stala obyčejná česká holka, která chce bojovat proti fašismu. Obestřel mě slovy nevyjádřitelný, osvobozující pocit. Byla jsem mezi svými, a ač cesta k domovu bude ještě daleká a trnitá, nejsem už cizinka. Udělala jsem první krok k návratu domů.“ V této knize se člověk dočte, nač zatím možná nenarazil: jak se vojáci nejen připravují na boj a bojují, ale i jak se vojákům žije za frontou. Jak nelehko začínali, na frontě jim bylo těžko, ale ještě hůře, když válka skončila a mnozí z nich, ať ze Západu, nebo z Východu, skončili v nemilosti Na vyprávění Věry Tiché stačí upozornit a především si knížku přečíst. Nemá hluchá místa, není v ní ani stín přetvářky. Nemohu si zároveň odpustit chválu nakladatelství Doplněk Brno. Vydáváním podobných publikací nezbohatne, ale dělá neocenitelně prospěšnou práci.

Věra Tichá: Cesty k domovu (1939-1945), Doplněk, Brno 2003, 147 s., doporučená cena 189 Kč -araš-

Pozoruhodný literárně­historický sborník z česko­‑rakouského sympozia, kte­ré uspořádaly Institut slavistiky Vídeňské univerzity a Katedra české literatury a literární vědy Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Sborník je dvojjazyčný. Příspěvky jsou otištěny buď česky, nebo německy, podle toho, jak byly ve Vídni předneseny. Na závěr každého referátu je otištěno resumé ve druhém jazyce. Sborník poskytuje možnost konfrontace historického a literárněvědného přístupu, může vyvolat živou diskusi o problematice odsunu v odborných českých a německých kruzích, orientovat českého a německého čtenáře. Některé příspěvky analyzují téma v dalších středo­evropských literaturách – v německojazyčné, polské, slovenské, resp. maďarské. Lze si představit, čeho se nedostává: zajímavý by byl třeba příspěvek experta na českou populární litera­turu Pavla Janáčka na téma dobrodružné literatury časově situované do pohnuté a dramatické doby odsunu a osídlení. Výtku lze mít i k jinak záslužnému pokusu vnést do svazku komparativní pohled nejen česko-německý, ale i česko-polský a česko-maďarsko-německý, slovensko-maďarský. V tom případě by bylo třeba kvůli vyváženosti pohledu přizvat rovněž odborníka z Polska, Slovenska a Maďarska. Klady v každém případě vysoce převažují.

Transfer / Vyhnání / Odsun v kontextu české literatury (Transfer Vertreibung Aussiedlung im Kontext der tschechischen Literatur), Host, Brno 2004, 200 s., doporučená cena 199 Kč -lm-

Viktor Kronbauer je známý divadelní fotograf. Synovec slavné herečky Jarmily Kronbauerové podle vlastních slov „už jako děcko lítal po divadle“, takže velmi záhy poznal skoro všechny velké herce naší první scény. Fotografování se plně věnuje už od roku 1973, léta pracuje v Divadelním ústavu a snímky z Morávkovy inscenace Richard III. v divadle Glob mu přinesly stříbrnou medaili na Trienale 2002 v srbském Novém Sadu. Kniha zachycuje divadelní situace v nejširším záběru, vzdává hold všem, kteří se na divadle podílejí od komparsu, správce rekvizit, garderobiérky až po pyrotechniky. Černobílé fotografie zachycují bizarní prostředí prázdných věšáků, opuštěných dětských kočárků, jakési stavby z betonu, stejně bizarně působí i portrét Radovana Lukavského, osamělé postavy v hledišti, unaveně sledující scénu s kostlivcem na jevišti; fotografie vypovídají velmi mnoho; podobně i portrét herce Donutila a jeho sveřepého výrazu. Kniha Viktora Kronbauera je silný fotografický příběh jedné divadelní sezóny.

Viktor Kronbauer: Národní divadlo. Sezona 3003/2004, Gallery a Národní divadlo, Praha 2004 -lachat-

Knihy

Obsah Listů 2/2005


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.