Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2005 > Číslo 4 > Vilmos Heiszler: Maďarsko má „zeleného“ prezidenta

Vilmos Heiszler

Maďarsko má „zeleného“ prezidenta

Sedmého června byl v maďarském parlamentu zvolen těsnou většinou 185 proti 182 hlasům maďarským prezidentem László Sólyom, v letech 1990 –1998 předseda Ústavního soudu. Prezidentem se tak stal politický outsider, který není členem žádné politické strany. Jak je to možné?

Situace v maďarském parlamentu po volbách v roce 2002

Strana % ve volbách počet křesel
FIDESZ­MDF (kandidovaly společně jako koalice) 41,1 188
FIDESZ­Magyar Polgári Párt (FIDESZ – Maďarská občanská strana) 164
MDF Magyar Demokrata Fórum (Maďarské demokratické fórum) 24
MSzP Magyar Szocialista Párt (Maďarská socialistická strana) 42,1 178
SzDSz Szabad Demokraták Szövetsége (Aliance svobodných demokratů) 5,5 20

Sólyom se už v osmdesátých letech podílel jako právník na první maďarské ekologické aktivitě Duna Kör (Dunajský spolek). V letech mocenského zvratu vstoupil do uměřeně konzervativního Demokratického fóra a na jednáních o hladkém předání moci se podílel jako znalec ústavního práva. Měl značný vliv na vytvoření nové ústavy. Vzhledem k současné situaci je poněkud ironické, že se zasazoval o dosti úzké kompetence prezidenta.

Jako ústavní právník pak vystoupil ze stranické politiky a po vypršení svého mandátu se do politiky nevrátil, ale vyučoval jako profesor na katolické univerzitě. Letos na jaře podporoval jako člen organizace ochránců přírody Védegylet protesty proti výstavbě vojenských objektů v chráněné přírodní rezervaci v jižním Maďarsku (hora Zengö).

Velká odezva veřejnosti na jejich akci vedla k tomu, že Védegylet shromáždila 110 podpisů osobností ze všech barev politického spektra, aby upozornila poslance na Sólyomia jako vhodného prezidentského kandidáta.

Organizátoři akce si vůbec nemohli být jisti úspěchem. Spíš to považovali za symbolické gesto, které upozorní na existenci občanských iniciativ. V postmoderní politice by se však neměla ztrácet ze zřetele teorie chaosu: libovolná akce může mít zcela neočekávané výsledky, pokud tomu napomohou vnější faktory, jako mávnutí křídel motýla v amazonském pralese, které na Floridu doputuje jako hurikán.

K tomu došlo v Maďarsku: vládnoucí středo­levá koalice (socialisté a svobodní demokrati) se nemohla dohodnout na společném kandidátovi. Socialisti kandidovali na prezidenta předsedkyni parlamentu, členku své strany, která však byla pro Alianci svobodných demokratů nepřijatelná – údajně kvůli nadbíhání pravicovým stranám v parlamentu. Ačkoliv neměli většinu, počítali s tím, že jim podaří dotlačit Alianci svobodných demokratů, aby hlasovali s nimi, i že získají pár poslanců opozičních stran.

Pravicová opozice – nejprve Demokratické fórum, pak i FIDESZ – Maďarská občanská strana se chopila příležitosti. Přisvojili si návrh Védegyletu a prohlásili Sólyoma za svého kandidáta. Dokonce Aliance z vládní koalice dala najevo, že i pro ně představuje přijatelného kandidáta, ale kvůli dodržení koaličních závazků pro něj nebudou hlasovat, jen se hlasování nezúčastní. Přes nátlak socialistů své rozhodnutí dodrželi, a tak ve třetím kole, v němž už rozhoduje prostá většina, stačila neúčast Aliance k tomu, aby byl Sólyom zvolen hlasy pravicové opozice. On pak ve své řeči oznámil, že ačkoliv kandidaturu pravicových stran přijal, považuje se za kandidáta občanských sdružení, zejména Védegyletu.

FIDESZ­MPP (maďarská obdoba ODS, pozn. překl.) nebyla svým kandidátem příliš nadšena. Dala to najevo neočekávaným tahem v prvním kole voleb: neodevzdali v něm žádný hlas. Protože však v tomto kole je potřebná dvoutřetinová většina všech hlasů, kandidátka socialistů nemohla projít. FIDESZ­MPP zvlášť charakterizuje chladný politický kalkul. Protože v dalších dvou kolech pro Sólyoma hlasovali, vyložili komentátoři jejich chování tím, že chtěli prezidentovi ukázat, že bez jejich hlasů by se prezidentem nestal. Veřejnosti se tím však stal Sólyom mnohem sympatičtější. Soucit s celkem neznámým profesorem se znásobil a dnes označuje volbu za správnou 55 % veřejnosti.

Teď všichni zainteresovaní očekávají inaugurační projev prezidenta, který má přednést 5. srpna. Pak se ukáže, jak zdrženlivý profesor práva dokáže využít svůj ústavně omezený manévrovací prostor v zájmu všech občanů Maďarska.

Vilmos Heiszler (1947) je historik. Působí na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti.

Obsah Listů 4/2005

Související články

Judit Reimanová: Evropa Witolda Gombrowicze a Sándora Máraie

Jiří Lach: Maďarské kulaté stoly před patnácti lety

Petr Káša: Póly maďarskej publicistiky


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.