Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2005 > Číslo 4 > A. J. Liehm: Evropa mocná…

A. J. Liehm

Evropa mocná…

Evropa mocná je moc nemocná, zpívali kdysi V + W. Měli stokrát pravdu a ve srovnání s tou tehdejší je současná choroba ještě tak nejblíž spalničkám. Prostě dětským nemocem. Na spalničky se jak známo neumírá (nebo jen ve zcela výjimečných případech, spojených s jinou patologií), jenže mnozí dnešní evropští léčitelé a mastičkáři to vidí jinak a chtěli by přesvědčit všechny své spoluobčany, zdravé i nemocné. Nemyslím, že se jim to podaří, i když se nemá nikdy říkat nikdy a cesta od dětských střevíčků k jakés takés dospělosti je dlouhá a plná překvapení.

Ale teď vážně. Evropa se narodila kdysi z Římské smlouvy a začala chodit, když vznikl společný trh. Bylo jí málo, nejdřív šest, pak devět a časem až patnáct. Dlouho v ní chyběla Velká Británie. Ta totiž, stejně jako na druhé straně kanálu Francie a Německo, přestala po druhé světové válce být velmocí a tak se rychle připoutala k americké lokomotivě. To neviděli rádi ani de Gaulle (u kterého hrálo roli i jeho anglo­americké psychodrama) ani Adenauer, kteří se v odpověď rychle udobřili, dali vzniknout tzv. Montání unii a vzápětí i „Evropě šesti“, před kterou Britům zaklapli dveře. Otevřeli je až o léta později, mj. pod podmínkou, že Británie, krajina to nezemědělská, se bude dál živit do značné míry z Commonwealthu, zatímco Francii bude její zemědělství­nezemědělství platit Evropa, včetně Angličanů. To později velice rozzlobilo Margaret Thatcherovou, která rázně žádala zpátky své peníze, a taky je nakonec dostala. Zároveň se zastánkyně společného trhu stala nepřítelem společné měny a úspěšnou propagátorkou rozšiřování Evropy, nejdřív za patnáct a zatím na pětadvacet.

Před dvěma, třemi lety, jsme diskutovali v Berlíně o Evropě a polský sociolog Marcin Król se se mnou a s Rupnikem vsadil, že Unie, pod britským tlakem, nevezme Polsko do Evropy. O šampaňské, které nám dodnes dluží. Nechápali jsme, jak to, že nechápe, že právě Británie, odpůrce politické Evropy a samozřejmě i evropské měny, je první, kdo bude naléhat na její rozšíření, zprvu na patnáct, pak na pětadvacet a tak dále. Z toho prostého důvodu, že co bylo obtížné v šesti a ještě víc v devíti, je těžko představitelné v patnácti a už vůbec ne v pětadvaceti. Vysvětloval jsem tenkrát a od té doby mnohokrát, že Evropa, to je dnes společný trh a společná měna, a to také vydrží, zatímco všechno ostatní je program na sto let, a po kouskách. Tzv. ústava měla předběhnout především Británii, ale i její historické evropské spojence a kdoví, možná třeba právě Poláky, kteří také o politickou Evropu příliš nestáli a bili se v prsa, že jsou nejspolehlivějšími spojenci Spojených států.

Ústava kupodivu neprošla na první pokus právě tam, kde se to nečekalo, a vzápětí takříkajíc na opačné straně a z jiných důvodů. A všichni najednou začali křičet o smrti Evropy, o ráně dýkou do zad a co já vím. Přičemž většina, v čele s Londýnem, není nerada, že to někdo udělal za ně.

Zkratka se ukázala neschůdnou a nezbývá, než vydat se na dlouhou cestu. Ale zřejmě ne dřív, než dokud se kus po kuse nevyjasní či nedohodne, jak se zemědělskou politikou, obranou, vědou, výzkumem a školstvím, sociální politikou atd. O dalším rozšiřování nemluvě.

To všechno a další jsou skupiny problémů, které bude muset Evropa a její Unie řešit společně, protože budou stále víc přesahovat možnosti jednotlivých států. A bude se jimi muset zabývat demokraticky, nikoli za zavřenými či přivřenými dveřmi. Jak dlouho to bude trvat, nevíme. Ale víme, myslím, že společný trh a společná měna jsou tím, co je a zůstává, a odtud vede cesta dál. Nesnadná, namáhavá, neřkuli trnitá, ale přece jenom cesta, protože jiná zřejmě není. A vyráží se na ni pod britským vedením.

Spalničky v pubertě jsou samozřejmě horší než v dětském věku, ale taky se z nich vyroste. Dospívání nikdy nebylo snadné, ale ani šťastnou dospělost nezaručí žádná ústava.

A. J. Liehm

Obsah Listů 4/2005

Související články

Viola Fischerová: Pane Ty víš a jiné básně


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.