Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2005 > Číslo 5 > Radek Malý: Jak jsem si začal (a neskončil) s Georgem Traklem

Radek Malý

Jak jsem si začal (a neskončil) s Georgem Traklem

S překlady básní má se to u mě tak: buď si autora najdu, nebo si někdo nějakého „objedná“. Druhý případ vyžaduje více profesionální přístup, chladnou hlavu a schopnost empatie. Bolí z toho někdy hlava. Případ první nevyžaduje nic – autor se zakousne a už nepustí. Bývá to dobrý, trvanlivý autor. Problém je, že takový je často už přeložen. A tak tomu bylo i s „mým“ Georgem Traklem – musel jsem si ho sám před sebou obhájit, že má smysl, že překlady Bohuslava Reynka a Ludvíka Kundery jsou sice záslužné, ale že k Traklovi nebylo řečeno vše.

V roce 2000 jsem se poprvé podíval na delší čas za hranice vlasti, na studijní pobyt do Jeny – a byl to výlet vskutku iniciační. Už jsem tehdy měl přeloženo něco od ironika Ericha Kästnera, dokonce jednu báseň Rilkovu, a hlavně jsem pokoušel méně známé německé expresionisty. Mlhavě mi známý Trakl se v tom jenském říjnu nabídl jako „básník podzimu“, a tak jsem si v knihkupectví koupil kapesní vydání souborného díla. 15 DM, pamatuju si to. A pak vycházky na hřbitov a zápasení, hledání výrazu a nacházení se v té čímsi důvěrně známé poetice.

Až po vánočních svátcích strávených doma studováním Trakla v podání ostatních překladatelů začalo mi docházet, do čeho že jsem se to pustil. Ale už bylo pozdě, vězel jsem příliš hluboko v močálu a muselo se sestoupit na dno. Procítit v němčině všechny ty drásavě krásné obrazy, v nichž se přirozeně našlo tolik českých básníků. Ale taky – za několik let – se od té mámivé poetiky násilím odtrhnout.

Předměstí ve föhnu je báseň typická pro Traklovo první období nesoucí se v tzv. salcburském krajinném tónu. Salcburk byl městem Traklova dětství a hodně jsem u těch barokních obrazů musel myslet na rodnou Olomouc – hudba v parku Mirabell zněla mi tak z Michalského výpadu, Traklovy salcburské kašny byly v mých překladech ty olomoucké. Strnulá morbidita předměstí z tohoto textu oživovala se mi na březích regulované Moravy za branami města.

Čtvrtá sloka, první verš: pamatuji se, že sloveso „zvracet“ bylo až třetí v pořadí. Zpočátku vítězilo doslovné „kanál plive mastnou krev“, pak mi tam znělo efektní „chrlení krve“. A větry z jihu, ty zde substituují, vlastně generalizují „föhn“ z titulu. Ryze alpská záležitost, neněmecká. Pro tuto zkušenost jsem si musel o dva roky později dojet do Innsbrucku, kde jsem také svoje překlady Trakla důkladně rozvrtal a přetavil. A našel si argumenty, proč Trakla přeložit znovu – abych ho demytizoval. Abych ho ukázal i jako experimentátora s jazykem, s větnými vazbami, nejenom jako melancholika per exellance. Ale to už byla věda. Tehdy v Jeně jsem si jen liboval, jak mi ten podzim nahrává do překladů, odkládal si Traklovy zimní básně na leden a v nejvyšší možné míře se „vciťoval“.

Bydlel jsem tehdy na jenském předměstí, na panelovém sídlišti v Lobedě. Traklem jsem byl nejspíš prosáknutý řádně, ale nepřipouštěl jsem si to, nebo mi to v tom opojení bylo jedno. Nejeden text z té doby si však s traklovskými názvuky pohrává záměrně. Zachtělo se mi podívat se Traklovýma očima na současnost, na sídliště, na místní malé skinheady, kteří občas zmlátili španělského studenta a občas pronásledovali české studenty, protože nemluvili po jejich. Lobeda-Ost, Trakl. V expresionistickém řadicím stylu, který nehodnotí, jen se dívá. Ale zatraceně dobře si vybírá, kam se podívat – přes víko popelnice do špitálu.

Vorstadt im Föhn

Am Abend liegt die Stätte öd und braun,
Die Luft von gräulichem Gestank durchzogen.
Das Donnern eines Zugs vom Brückenbogen –
Und Spatzen flattern über Busch und Zaun.

Geduckte Hütten, Pfade wirr verstreut,
In Gärten Durcheinander und Bewegung,
Bisweilen schwillt Geheul aus dumpfer Regung,
In einer Kinderschar fliegt rot ein Kleid.

Am Kehricht pfeift verliebt ein Rattenchor.
In Körben tragen Frauen Eingeweide,
Ein ekelhafter Zug voll Schmutz und Räude,
Kommen sie aus der Dämmerung hervor.

Und ein Kanal speit plötzlich feistes Blut
Vom Schlachthaus in den stillen Fluß hinunter.
Die Föhne färben karge Stauden bunter,
Und langsam kriecht die Röte durch die Flut.

Ein Flüstern, das in trübem Schlaf ertrinkt.
Gebilde gaukeln auf aus Wassergräben,
Vielleicht Erinnerung an ein früheres Leben,
Die mit den warmen Winden steigt und sinkt.

Aus Wolken tauchen schimmernde Alleen,
Erfüllt von schönen Wägen, kühnen Reitern.
Dann sieht man auch ein Schiff auf Klippen scheitern
Und manchmal rosenfarbene Moscheen.

Předměstí ve föhnu

Večer to pusté místo hladí hněď,
vzduch protkán šedým pachem, strašnou vůní.
Hřmění a rachot vlaku z mostu duní
a v křoví třepetá se vrabců změť.

Skrčené chýše, bludné pěšiny,
v zahradách zmatek, pohyb mezi kvítím.
Chvílemi vzduch se vzdouvá temným vytím,
červený šat vlá z dětské družiny.

V odpadcích piští milostně sbor krys.
Vnitřnosti v koších nesou mdlých žen stíny,
prašivý zástup plný hnusné špíny
noří se z šera, samý svrab a hnis.

A kanál náhle zvrací mastnou krev,
z jatek tam dolů do řeky se spouští.
A větry z jihu obarvily houští,
nach klouže do vln, tiší jejich hněv.

Šepot, jenž tone v spánku mlhavém.
Obrazce s vodou v příkopech se mísí.
Vzpomínka na život snad, jenž byl kdysi,
jež komíhá se s větrem tam a sem.

V mracích se stromořadí zatřpytí,
v nich kočáry a jezdci jedou z lesů.
Pak vidíš loď, jež vplouvá do útesů,
a někdy růžové zříš mešity.

Radek Malý (1977) je básník, překladatel. V Olomouci vystudoval germanistiku a bohemistiku a dosáhl doktorátu. Živí se jako redaktor, překladatel a vysokoškolský učitel. Debutoval sbírkou Lunovis (BB-Art, 2001). Za druhou sbírku Vraní zpěvy (Petrov, 2002) získal v roce 2003 Cenu Jiřího Ortena. Třetí sbírka Větrní (zcestné verše) vyšla letos v nakladatelství Petrov. Poezii, překlady, studie a recenze publikuje i časopisecky.

Připravuje antologii německé expresionistické poezie. Překládá poezii Georga Trakla – výbor Podzimní duše vyšel roku 2005 (BB-Art), Ericha Kästnera, Rainera Marii Rilka, Paula Celana a dalších. Ze současných básníků přeložil např. Karla Lubomirského (výbor Pták nad hořícím lesem, BB-Art, 2003), dále se zabývá překlady středověkých německých milostných písní. Píše rovněž pro děti, spolu s Hanou Mikulenkovou je autorem učebnic českého jazyka a literatury pro první stupeň (Prodos, 2004) a autorského Slabikáře s ilustracemi Matěje Formana (Prodos, 2004). Pro nakladatelství Bao­bab pracuje na verších ke knížce Abeceda s ilustracemi Petra Šmalce.

Obsah Listů 5/2005

Související články

Radek Malý: Básně

Radek Malý: Jak jsem si začal (a neskončil) s Georgem Traklem


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.