Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2005 > Číslo 6 > Pavel Švanda: Živá občanská politická sila

Anketa: Má KDU-ČSL budoucnost?

Ptát se na budoucnost KDU-ČSL se nám zdá důležité nejen kvůli roli této strany v současné české parlamentní politice, paralyzované bojkotem KSČM, ještě závažnější je nepochybně samotná perspektiva křesťanského rozměru v životě společnosti. Proto jsme požádali Petra Příhodu o stať na toto téma a další autory o reakci na ni. -red-

Pavel Švanda, prozaik, publicista:

Živá občanská politická sila

Podle mého názoru se KDU-ČSL už v minulém desetiletí vyvázala z profilu katolických, respektive křesťansko-sociálních politických stran typu Centra, KD nebo CDU-CSU. Na počátku 90. let se odbylo líné experimentování s ekumenizací strany, jež ztroskotalo na všestranném nezájmu. Křesťanský pravicový kolektivismus (korporativismus) umřel v Česku dříve, než se pořádně narodil, neboť se vlastně zbolševizoval. Josef Lux převedl lidovce do levé části politického spektra a tím na čas přerušil sociálně bezbarvou, prvorepublikánsky šrámkovskou tradici strany středu. Na levici se KDU-ČSL naučila uhýbat tématům, jež by náležely ke specifickému profilu konfesní strany.

Dnes se tedy KDU-ČSL se svou voličskou a funkcionářskou základnou, pocházející ze zemědělských východních Čech a jižní Moravy, blíží opět k profilu středostavovské strany, rozkročené od levého po pravý střed. Politici KDU-ČSL reagují na některé legislativní podněty ve shodě s katolickým pojetím lidské důstojnosti. Jedná-li se o eutanázii, o homosexuální sňatky, o regulaci prostituce, dochází tedy k mediálně výrazným vystoupením. Potud jsou naplňována očekávání, jež veřejnost spojuje – ať souhlasně nebo štítivě – s křesťanským (katolickým) pojetím veřejného života. Avšak v otázkách rozpočtu, sociální, zdravotní a dopravní politiky a také v otázkách spojených s personálními poměry ve vládě jsou postoje KDU-ČSL vesměs pragmatické a nelze je vyčíst z konfesních zásad. Extrémním rysem v image lidovců je, že jsou jedinou nenacionalistickou silou v centru veřejného života. Všechny ostatní parlamentní strany v ČR (a mnohé další) se s potěšením zdobí národoveckou pýchou.KDU-ČSL je tedy živou, většinou spolupracující a občas i oponující občanskou politickou silou. Její budoucí vyhlídky teoreticky podvazuje stárnoucí voličská základna. Ale která z českých politických stran se dnes může pochlubit mladým voličstvem, natož členstvem? Budoucnost však přinese komplikace. Luxovská idyla patrně končí. V nejbližším časovém horizontu budou lidovce vytlačovat z levé části politického spektra komunisté. Vlastně se už tak děje, kdykoliv ČSSD spolupracuje s KSČM přes hlavy svých koaličních partnerů. A premiér Paroubek se netají chutí právě takto se na KDU-ČSL pomstít za těžké rány, jež panovačně zasadila sociálním demokratům v aféře „Gross“.

Aktuální lidovecké dilema se týká celé české veřejnosti. Zkonsoliduje-li se levice na bázi ČSSD + KSČM, mělo by dojít ke konsolidaci pravice v podobě ODS + KDU-ČSL (+ DEU?). Pro leckoho by to byl dost nepohledný politický horizont kvůli institucionalizované přítomnosti komunistů. Ale věcnému pohledu by se konečně v Česku naskytla podívaná na logicky utříděné a přehledně rozvrstvené uspořádání zájmů, ideových východisek a politických sil. Zatím žijeme v hrnci guláše, kde je všechno na jedné hromadě, a proto ruka ruku myje. Slušná budoucnost by pak KDU-ČSL kynula toliko na pravici. V levicové vládě by totiž mohla za pár ministerstev jen neupřímně pohůnkovat socialistické přesile a tak ztrácet tvář, elán a důvody k existenci.

ODS ovšem lidovcům ministerstvo zahraničí nepřenechá a také je otázka, kolik z rozhodujících osobností současné KDU-ČSL je schopno upřímně myslet pravicově. A pak je tu také mladočesky svárlivý vztah občanských demokratů k Evropě, k sousedům a vlastně ke všemu, co není liberálně nacionální, včetně živých projevů křesťanství. Třetí možností je ovšem opozice, v níž se lidovci octnou spolu s komunisty, zavládne-li u nás po volbách pragmatický kompromis „velké koalice“. Pak by pro KDU-ČSL nastala hodina pravdy: ožije v opozici nezávislým duchem, nebo sestoupí do předpeklí drobivých komunálních zájmů?

Pavel Švanda

Obsah Listů 6/2005

Anketa – Má KDU-ČSL budoucnost?

Petr Příhoda: Rozhodnou příští léta

Boris Cvek: Není důvod pro křesťanskou stranu

Jan Novotný: Budoucnost na čtvrté pozici?

Antonín Rašek: Návrat ke křesťanství

Pavel Švanda: Živá občanská politická sila

Jan Keller: Stvořeni k mlžení

Alena Zemančíková: Rodinná politika, rovnost pohlaví, senioři…

Martin Škabraha: Tradice ano, konzervatismus ne

Erazim Kohák: Měla by mít budoucnost?

Josef Štogr: Budoucnost křesťanské politiky, budoucnost politického katolicismu

Jaroslav Šabata: Dilema „konzervativního segmentu“


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.