Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2005 > Číslo 6 > Heiner Geissler: Kde zůstal váš křik?

Heiner Geissler

Kde zůstal váš křik?

Následující vzrušený text proti „tanci kolem zlatého telete“ vyšel v týdeníku Die Zeit již v loňském roce, ale podle našeho názoru stojí stále za velkou pozornost. Nejen proto, ale i proto, že vyšel z pera významného politika německé CDU. -red-

Kapitál přitáhl obyvatelstvo do měst, zcentralizoval výrobní prostředky a soustředil majetek v rukou několika málo lidí. (…) Tou měrou, jak se rozvíjí buržoazie, tj. kapitál, rozvíjí se také proletariát, třída moderních dělníků, kteří mohou existovat jen dotud, dokud nalézají práci, a kteří nalézají práci jen dotud, dokud jejich práce rozmnožuje kapitál. Tito dělníci, kteří se musí prodávat kus po kuse, jsou zbožím jako každý jiný předmět obchodu, a proto jsou stejně vydáni napospas všem rozmarům konkurence, všem výkyvům trhu.

Karel Marx, Bedřich Engels, Manifest komunistické strany, 1848

O 146 let později v Německu čekají – jako by nikdy nedošlo ke kultivaci třídního boje – desetitisíce pracujících na další ránu vedení koncernů General Motors, Aventis, Volkswagen a Continental, která je uvrhne do nezaměstnanosti a posléze za pomoci politiky na nejnižší příčku společenského žebříčku.

Už ne strašidlo komunismu, spíš strach obchází Evropou – ruku v ruce se vztekem, opovržením a hlubokou nedůvěrou vůči politickým, ekonomickým a vědeckým elitám, které podobně jako v časech přechodu od feudální k industriální společnosti jsou zřejmě neschopné přetvořit nevyhnutelnou globalizaci do lidsky přijatelné podoby.

S odkazem na údajné zákony trhu se elity přimlouvají za spíš anarchistické hospodářské uspořádání, které jde přes mrtvoly. Sto milionů lidí v Evropě, jimž hrozí nezaměstnanost, a tři miliardy chudých, kteří mají dohromady méně než 400 nejbohatších rodin na světě, vyčítají zastáncům „share-holder ekonomie“, že neuznává žádné jiné hodnoty než nabídku a poptávku, zvýhodňuje spekulanty a brání dlouhodobým investicím. Obviňují politiky západního světa, že se nechávají nadnárodními koncerny vydírat a poštvávat proti sobě. Vyčítají kartelu profesorů ekonomie a publicistů, kteří mají za to, že lidská společnost má fungovat jako Daimler-Chrysler, a kteří se zpěčují uznat, že trh musí být uspořádán, musí dodržovat také globální pravidla a že mzdový dumping ničí kvalitu práce i výrobků.

Pracující v průmyslových zemích i jejich odbory s masovou nezaměstnaností za zády jsou přitlačeny ke zdi. Cítí se vydáni napospas anonymním silám, jež ovládají lidé, jimž touha po penězích zatemnila mozek. Lidé žijí a pracují v globalizované ekonomice, která je světem anarchie – bez pravidel, bez zákonů, bez sociálních dohod, svět, v němž podniky, velké banky a celý „soukromý sektor“ může vládnout bez pravidel. Globalizovaná ekonomika je také světem, v němž kriminální živly a drogoví dealeři mohou „svobodně podnikat“ a teroristi jsou podílníky gigantického finančního kapitálu, a mohou tak svoje vražedné útoky financovat.

Kde je váš křik, sociální demokraté, křesťanští demokraté, církve, proti hospodářskému systému, v němž velké firmy kupují zdravé menší podniky s inventářem i lidmi, jako by to byly otrokářské lodě 18. století, jenom proto, aby si „vyčistily trh“ nebo zvýšily výnos akcií, čímž zničí hospodářskou existenci tisíců rodin? Lidem se ukazuje nenáviděný škleb nemravného a také ekonomicky falešného kapitalismu, když hodnota podniku na burze a výška platu manažerů, které jsou vázány na výšku akcií, stoupají úměrně tomu, jak se „racionalizují“, tedy ruší pracovní místa. Oprávněný, ale bezmocný hněv zaměstnanců se obrací proti bezostyšnému obohacování manažerů, jejichž „zásluha“, jak napsaly dokonce konzervativní Frankfurter Allgemeine Zeitung, spočívala v tom, že těžkými chybami poškodili jmění firmy a přispěli k zániku řady pracovních míst.

Když marginalizovaní nebo marginalizací ohrožení pracující slyší, jak triumfálně Spolkový svaz německého průmyslu velebí levnou pracovní sílu z Východu, není divu, že volí radikální politické strany, protože žádná opozice neexistuje. Pak musí ještě strpět výsměch, že jsou komunisti nebo neonacisti. Přitom v politice vidí jednu velkou koalici, která si republiku plete s řeznictvím, v němž se tak hluboce řeže do sociálního masa, že krev stříká, místo aby pojištěním a financováním vedlejších nákladů práce z daní náklady na pracovní sílu snížila. Jenom hlupáci a všeználkové mohou chtít lidem namluvit, že je možné trvale dávat solidaritu ve společnosti v sázku, aniž by se za to někdy musela zaplatit politická daň. Protest je tabu a zcela se mlčí o tom, že existuje alternativa k současnému hospodářskému systému: mezinárodní sociálně-ekologické tržní hospodářství s uspořádanou soutěží.

Ideje mění svět

Ani v globálním hospodářství nejsou výroba a služby možné bez lidí. K tomu přistoupily nové výrobní faktory jako kreativita a vědění. Ale napětí mezi kapitálem a člověkem zůstalo. Komunisti chtěli konflikt vyřešit tím, že kapitál eliminují a kapitalistu zlikvidují. Jak známo, pokus ztroskotal. Dnes kapitál likviduje práci. Je to stejně špatné řešení konfliktu jako to komunistické.

Tanec kolem zlatého telete už jednou vedl do neštěstí.

Heiner Geissler (1930) byl dlouholetým poslancem Spolkového sněmu za CDU. Poprvé byl zvolen v roce 1965, pak byl nepřetržitě poslancem v letech 1980–2002. V letech 1967–1977 byl ministrem sociálních věcí, mládeže a sportu v Porýní-Falci, kde prosadil první zákon o mateřských školách nebo o podpoře sportu v Německu. Jako spolkový ministr pro mládež, rodinu a zdraví v letech 1982–1985 nově upravil odpírání vojenské služby, civilní službu, přídavky na výchovu dětí atd. V letech 1977–1989 byl generálním sekretářem CDU. Je autorem řady bestsellerů, např. O neštěstí našeho času (2002), Co by dnes řekl Ježíš (2003). Pravidelně publikuje v týdeníku Die Zeit.

Obsah Listů 6/2005

Související články

Bedřich Utitz: Německo - něco se musí dít

Otakar Turek: Globalizace - stará a nová

Pavel Mertlík: Nuda nehrozí levici ani pravici


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.