Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2006 > Číslo 4 > Pavel Hlaváč: Adolf Hoffmeister v očích II. Správy

Pavel Hlaváč

Adolf Hoffmeister v očích II. Správy

Nedávno zesnulý český a izraelský spisovatel Viktor Fischl napsal v knize Setkání o svém dlouholetém příteli Blahoslavu Hrubém: „Neznal jsem mnoho lidí, kteří měli pevnější vůli než tento syn kováře a písmáka z Josefova, který dojížděl denně vlakem do školy, musel po léta vstávat v pět ráno a stačil se při tom jako samouk naučit ještě na gymnáziu čtyřem jazykům. Seděl po osm let v lavici za mnou, byl mnohem lepší žák než já a dával mi opisovat kompozice nejen z matematiky, v níž jsem byl notoricky slabý, nýbrž i v řečtině, protože zatímco já jsem byl dobrý latinář, řecká gramatika mi zůstala španělskou vesnicí. Blaha se stal evangelickým farářem, hned po Mnichovu však odešel za hranice a zapojil se do podzemní práce nejdříve v Německu a krátce po vypuknutí války ve Francii. Zachránil tucty, snad stovky lidí útěkem z okupované Francie přes Pyreneje do Španělska a nakonec v roce 1941 odešel do Spojených států, kde brzy vstoupil do služeb OSS (Office of Strategic Services). Po vstupu Ameriky do války byl přidělen k armádě generála Pattona, s níž se v roce 1945 vrátil do Prahy, kde se později stal členem americké vojenské mise. V roce 1947, když jsem se vrátil z Londýna, navštívil mne v Černínském paláci v uniformě kapitána americké armády a byl jeden z prvních, snad první vůbec, kdo mne varoval, že hrůzu nacismu hrozí vystřídat hrůza stalinismu. Jako mnozí jiní v tehdejším Československu, měl jsem i já iluze o skutečné síle demokracie v zemi. Dělilo nás však jen několik měsíců od února 1948, kdy se stalo nade vši pochybnost jasným, že Blahova výstraha byla víc než oprávněná.“

Blahoslav Hrubý (1911–1990) by si zasloužil obšírnější připomenutí, i na stránkách Listů. Tentokrát však nabízíme dokument, na který jsem narazil při poznávání Hrubého života a díla a jehož „hlavním hrdinou“ je spisovatel, publicista, diplomat a výtvarník Adolf Hoffmeister (1902–1973). Čtenáře by mohl zajímat i proto, že dnešní Listy navazují na linii Literárních novin, Literárních listů a týdeníku Listy, zakázaného mezi prvními časopisy krátce po nástupu Gustáva Husáka do funkce prvního tajemníka ÚV KSČ. Také tohoto příběhu se dále publikovaný dokument dotýká.

Blahoslav Hrubý v roce 1945 vydal biografickou knížku S válkou v zádech. O svém prvním exilu mj. píše: „Ze Španělska jsme odjeli do Portugalska. V Lisabonu jsem se zdržel tři měsíce. (…) Byl tam jediný, ale oficiální zástupce ČSR, konsul F. Čejka, který byl přetížen prací. Ustavili jsme výbor československých uprchlíků, v němž byli mj. spisovatelé Egon Hostovský a Dr. A. Hoffmeister. Byl jsem zvolen předsedou. Starali jsme se ve spolupráci s p. Čejkou o opatřování dokladů, doporučení, podpor, posílání balíčků čs. uprchlíkům do Francie, informování čs. kruhů v Anglii a Americe o situaci uprchlíků ve Francii, o organizování útěků z Francie atd.“ Blahoslav Hrubý přijel do USA v roce 1941 a přihlásil se do armády. Byl zařazen do Úřadu strategických studií a jako zpravodajský důstojník v hodnosti kapitána se zúčastnil osvobozování západních Čech. Jako zástupce velitele americké vojenské mise koordinoval návrat vězňů koncentračních táborů a pomoc UNRRA. Dohledával nacisty odvlečený majetek Karlovy univerzity. Z americké okupační zóny pomáhal sovětským a dalším uprchlíkům před KGB uniknout z území spravovaného Rudou armádou. Od počátku byla americká vojenská mise ostře sledována Reicinovým OBZ, zvláště „nejagilnější kpt. Hrubý Blahoslav“. Z období roků 1945–1949 je o něm v Archivu MV veliké množství materiálů. Státní bezpečnost nepřestal zajímat ani později. Z roku 1962 je zachován spis, v němž je zmíněna epizoda lisabonská. A právě k němu byla přiřazena v roce 1972 „urgentní zpráva“ o Adolfu Hoffmeistrovi. Má čtyři strojopisné číslované strany; rukou je v záhlaví nadepsáno: „Zpracováno pro II. správu FMV, s. Loudu“. Následuje v plném znění, bez úprav jazykových či věcných.

HOFFMEISTER Adolf, prof. dr., nar. 15. 8. 1902 Praha, české národnosti, býv. profesor na vys. škole umělecko-průmyslové v Praze, bytem Praha 2, Spálená 82/4.

Adolf Hoffmeister pochází ze zámožné rodiny pražského advokáta. Vystudoval reálné gymnasium a právnickou fakultu v Praze. Krátce po promoci na doktora práv se stal společníkem advokátní kanceláře. Později byl jmenován vyslancem ČSSR v Paříži a profesorem na vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze.

Od roku 1921 jezdil Adolf Hoffmeister na studijní cesty do zahraničí, někdy také za účelem zotavené. Měl vystaven cestovní pas, který platil ke vstupu do všech evropských států, také však i do Asie a Afriky, kde se zúčastnil urbanistické výstavy v r. 1932 a od roku 1934 platný i do Spojených států severoamerických.

V době II. světové války zdržoval se Hoffmeister v zahraničí. Podle spis. materiálů čs. emigrační vlády v Londýně (resort min. vnitra) byl Hoffmeister veden ve zpravodajských poznatcích tohoto ministerstva. V hlášení jistého npor. Brauna, zpravodajského důstojníka v Agde je k jeho osobě uvedeno, že je podezřelý z komunismu a že se stýká s jistým Jiřím MUCHOU. Dále je zde uvedeno, že byl v Paříži zatčen a zajištěn. Na zákrok advokáta Moro GIAFFERIHO byl však propuštěn a předán do koncentračního tábora. Protože byl odveden a chtěl sloužit v armádě, provádělo II/1. odd. ČSVS intervenci přes francouzskou misi o jeho propuštění a zařazení do tvořící se čs. armády v Adge. Podle dalších poznatků čs. emigrační vlády v Londýně zaslalo min. soc. péče min. národní obrany seznam čs. příslušníků, dlících v Casablance. V tomto seznamu je též veden Adolf Hoffmeister a červeně podtržen. Takto červeně podtrženi byli v seznamu s Adolfem Hoffmeisterem tyto osoby: Ant. PELC, nar. 16. 1. 1895, Maxmilián KOPF, nar. 18. 1. 1892, Jan DIVIŠ, nar. 26. 4. 1900, Jan ŠEDIVKA, nar. 8. 9. 1917, Rudolf STURM, nar. 15. 4. 1912 a Karel IPPEN, nar. 21. 5. 1896. Označení červeným zaškrtnutím byli podezřelí z komunistické propagandy s dodatkem, že MNO nemá o tyto osoby zájem.

V této době a to ještě v r. 1940 pověřil Hoffmeister JUDr. Josefa HORÁKA, advokáta z Prahy 2, Vodičkova 44, aby mu v Praze opatřil vysvědčení zachovalosti, které mu měl potom zaslat do Lisabonu v Portugalsku, aby zde dostal na základě tohoto vstupní vízum do Ameriky. Za pobytu v Lisabonu pracoval Hoffmeister s PHDr. Blahoslavem HRUBÝM, nar. 23. 10. 1911 Josefov nad Metují. Za pomoci dalších Čechoslováků vytvořili zde „Výbor čs. uprchlíků“. Blahoslav Hrubý byl zvolen předsedou tohoto výboru, Adolf Hoffmeister byl jednatelem. (Po osvobození v r. 1945 byl Hrubý přidělen v hodnosti kapitána USA jako člen štábu k americké voj. misi v Praze, kde vykonával též funkci pobočníka vedoucího mise Charlese KATKA.)

Po příchodu do vlasti v r. 1945 stal se Adolf Hoffmeister členem Britisch Councill-Praha (anglické kulturní středisko). Uvedená Britisch Councill úzce spolupracovala s Britisch Society se sídlem v Praze 2. Podle agenturních poznatků byly to zpravodajské agentury IS (Intelligence Service). Hoffmeister byl v Britisch Councill v kulturním poradním sboru za ministerstvo informací. Ředitelem byl Mr. CLOSE.

V r. 1957 byl Hoffmeister ve styku s Romanem JAKOBSONEM, nar. 28. 9. 1896 v Moskvě, profes. Harvardské university. (Jakobson byl v době I. ČSR zaměstnán na sovět. obchodní misi v Praze, později jako profesor slavistiky na brněnské univerzitě. V době okupace byl v New Yorku jako profesor franc. vysoké školy a též veden jako člen židovského hnutí v Palestině.)

Podle agenturních poznatků byl Roman Jakobson v r. 1957 dvakrát v ČSSR na pozvání ČSAV. Při obou těchto návštěvách plnil úkoly USA rozvědky. Pro USA rozvědku zjišťoval situaci mezi naší vědeckou a kulturní inteligencí, otypovával vhodné osoby a doporučil USA rozvědce způsoby ideologického ovlivňování naší inteligence a zanášení protistranických nepřátelských názorů. Jako jeden z mnoha styků Jakobsona z roku 1957 je veden právě prof. dr. Adolf Hoffmeister, se kterým byl ve styku dne 5. 2. 1957. Uvedený styk Hoffmeister-Jakobson potvrzuje ve své výpovědi Věra BASCHOVÁ, roz. Pírková, nar. 1. 4. 1906 Vídeň, švagrová Romana Jakobsona.

Začátkem července 1962 napsal Adolf Hoffmeister článek pro Státní hudební nakladatelství – kulturní služba, s názvem „Náš Werich“. V uvedeném článku jde o nekritický pohled na osobu Jana Wericha, opomíjející politický význam Osvobozeného divadla a práci kolektivu divadla. Tento článek nebyl schválen jak pro tisk, tak pro pořad Divadla hudby v Praze 1, Opletalova 5, kde jsou uvedené pořady uváděny (článek ve fotokopii přiložen).

V prvém čísle Literárních listů dne 1. 3. 1968 byl Hoffmeistrovi otištěn článek v anketě „Odkud, s kým a kam“. V této anketě jsou otištěné články různých prominentů z r. 1968 (např. A. J. Liehm, Karel Kosík, Ludvík Vaculík, Jiří Lederer, Jan Procházka, Ivan Sviták a pod.), které prostřednictvím otázek „Odkud, s kým a kam“ útočí dvojsmyslnými úvahami na postavení KSČ ve společnosti. Podle redakce LL posláním této ankety mělo být, dovědět se od lidí, na nichž jí záleží, co očekávají od těchto nových novin a do jaké míry se má navázat tam, kde došlo k přerušení.

Uveřejněný článek Adolfa Hoffmeistera uvádíme v celkovém znění: „Stejně do téže řeky dvakrát nevstoupíš, proč tedy tvrdit, že pokračujeme tam, kde nám bylo nařízeno přestat. Mezitím se mnoho změnilo. Čest tradice zajistí redakce našich býv. LN (Literární noviny). Můžeme tedy už začít o kousek dál a zabrat šíř v prostoru i čase s novými mladými přáteli. Je jich velice mnoho.“

Jiné další údaje v našich dostupných materiálech získány k jeho osobě nebyly.

Prameny: 2-90/4671; 20-3¼3/2,6; 302-148-1/68; 305-740-2/28, 297; 318-133-1/ DZ 116; 10-30 (H 3046/13); Literární listy z 1. 3. 1968.

Příloha:

fotokopie článku Hoffmeistera „Náš Werich“

V Praze 20. 9. 1972

Zpracoval: kpt. Zdeněk Kukrál

Pavel Hlaváč

Související články

Václav Vrabec: Odsun a domácí odboj

Martin Foret: Kontroverzní Lada a kultovní trojskokanka

Lubomír Boháč: Vlastizrádci věrní zákonům a jiné případy

Obsah Listů 4/2006


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.