Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2006 > Číslo 6 > Tomáš Tichák: Za co jsme bubnovali?

Tomáš Tichák

Za co jsme bubnovali?

Když jsem nedávno narazil na takzvaný kolibří diář z roku 1977, kam jsem si stručně zapisoval důležité události, našel jsem u data 30. ledna poznámku: „E. mizí ze světa, Ch + housle“. Vybavil jsem si, jak jsem půjčil klíč od babiččiny chaty kamarádovi, kytaristovi naší rockové skupiny WSS Emilu Pospíšilovi. Odjel s houslemi, kufříkovým psacím strojem a batohem, plným leteckého sedmadvacetigramového papíru. Týden se věnoval cvičení na housle (hrát na ně se ovšem nenaučil) a přepisování Prohlášení Charty 77. Babička se o tom nikdy nedověděla.

Jsou ještě tajnější zápisy, třeba z 20. ledna, že nám text onoho prohlášení přečetl poprvé jiný kamarád, Ladislav Šenkyřík, ve sklepě domu Emilových rodičů, kde naše skupina zkoušela. A už z 11. ledna mám na to téma první hutný zápis: „Napsali Chartu 77, zatkli je a pustili.“ 13. ledna jsem si poznamenal, že mne rozhořčil článek o Chartě v Rudém právu, ve středu 26., že jsem ji rozdal ve škole spolužákům a diskutoval s nimi. V hodině občanské nauky na mne tehdy udeřil učitel, zástupce ředitele školy, co že to mám za papíry pod lavicí. Oněměl jsem hrůzou, a on se blížil a skláněl… A v tom zazněl školní rozhlas, pak zazvonilo a učitel zapomněl…

Dlouho jsem si myslel, že i když už není proč mít strach, psát o tom se nesluší. Co to bylo za hrdinství? Bál jsem se nejen podepsat Chartu samotnou, ale i většinu různých petic. Jen jsem to pojmenování věcí pravými jmény považoval za natolik správné, že jsem chtěl pomoci. Zveřejňování takových triviálních příhod by mi tedy připadalo ostudné.

V poslední době ale, mám dojem, převažují tři názory: Podle prvního byla Charta příliš mírná, protože požadovala po státu pouze plnění zákonů. A to proto, že byla infiltrována komunisty a agenty, kteří později jejím prostřednictvím provedli sametovou revoluci. Podle názoru druhého byla Charta naopak příliš radikální, čímž podráždila mocné a způsobila utužení režimu, který by se s tichou podporou poctivě pracujících brzy rozložil. Navíc byla uzavřená a elitářská, takže ony poctivé pracující právem odpuzovala. Třetí časté vysvětlení je, že Charta byla utopií o nepolitické politice, jež dodnes škodí v podobě politické korektnosti a humanistického kýče a jejíž nositelé, sdružení do tajného bratrstva pravdy a lásky, plíživě ohrožují demokracii.

Proto už se za své intimní poznámky tolik nestydím. Jen nevím, zda bych se neměl zase začít bát. V internetovém časopise Fragmenty, ideové opoře dnešní vládní strany, jsem se dočetl, že spisovatel Pavel Kohout na setkání Centra pro ekonomiku a politiku k 50. výročí maďarského povstání, „ve svém projevu odhalil současné myšlení levicových intelektuálů a chartistů“. A pak že „tak odhalil naprosto užaslým účastníkům semináře, jak myslí skuteční levicoví intelektuálové, co bylo jejich snem a jaký je jejich pohled na kapitalistickou společnost. A to včetně Václava Havla, o němž si tolik z nás v roce 1989 myslelo, že chce budovat z komunistického marasmu novou kapitalistickou společnost… Prezident republiky Václav Klaus v roli moderátora semináře konstatoval, že Pavel Kohout nezklamal…“

Čemu jsme to my mladí pošetilci před třiceti lety sloužili? Vždyť to onen zástupce ředitele, který jako by zapomněl, budoval ve skutečnosti spravedlivou kapitalistickou společnost, a já sloužil pouze sváru komunistických frakcí! Vzpomínám si na ještě jednu příhodu z roku 1977: Kamarád Emil cestoval autostopem, jak bylo naším obyčejem, z Prahy s chartistickou literaturou a paličkami pro bubeníka Péťu. U Hradce Králové ho vysadila hlídka VB a na služebně vyzvala, aby ukázal obsah tašky. V okamžitém hnutí mysli z ní vytáhl paličky, začal obíhat místnost a bubnovat do policejních stolů. Užaslí příslušníci po něm už nic víc nechtěli. Za co a pro koho to tehdy bubnoval?

Tomáš Tichák

Obsah Listů 6/2006

Související články

Tomáš Tichák: Závody v ohňostrojích

Tomáš Tichák: Tabulová hora

Tomáš Tichák: Řekni své ANO!


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.