Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2007 > Číslo 1 > Jan Vinter: Stáří jako hřích

Jan Vinter

Stáří jako hřích

Proč jsou starší zaměstnanci diskriminováni?

Když jsem před několika lety nastupoval do nové funkce (ředitele divize korporátního bankovnictví jedné zahraniční banky), bylo mi jasné, že se neobejdu bez dobré asistentky, která se v mém pojetí měla stát mojí pravou rukou. Tudíž jsem zadal naší personální ředitelce požadavek, co od té dámy očekávám a budu vyžadovat. Neuplynula ani půlhodina a volá mi zpět, zda nedošlo k nějakému omylu v otázce věku. Zeptal jsem se proč. Odpověděla, že požaduji dámu středních let. Na což jsem se zeptal, zda je v tom nějaký problém. Odpovědí mi bylo: „Pane řediteli, ve vašem věku (v té době mi bylo třicet let), vy nechcete nějakou mladou dívku po střední či vysoké škole? Odpověděl jsem, že na požadavku nehodlám nic měnit.

Našel jsem, co jsem hledal, ke své maximální spokojenosti. Nicméně reakce naší personální ředitelky mě donutila k hlubšímu zamyšlení. Proč firmy – ať již české nebo zahraniční – odmítají schopné pracovníky, kteří dovršili určitou věkovou hranici?

Vrátím-li se ještě jednou k výběru své asistentky, představa, jak se mladá slečna ladných tvarů přede mnou natřásá a rafinovaně žensky dává vyniknout svým půvabům, mi nepřipadá jako nejlepší (v zaměstnání, kde se člověk musí soustředit na řešení důležitých záležitostí). Přeci jen téměř žádný muž není imunní vůči různým představám či touhám. I když se jim brání. Ale to jen na okraj.

Ideální je, když jsou v kolektivu rovnoměrně zastoupeny všechny generace – mladá, střední, starší. I nejstarší, každá je schopna dát na stůl jiné přednosti. Podíváme-li se k nám, a to hlavně do zahraničních, nadnárodních společností, vidíme jednoznačně, že mají zájem především o pracovníky mezi 25 a 35 lety, přednostně s dvouletou až tříletou praxí. Tudíž ani ne o absolventy vysokých škol, o středních nemluvě. Jejich zájem o pracovníky nad padesát let je téměř nulový. Jak říká jeden můj dobrý přítel: „Jak tvůj věk začíná pětkou, nemáš šanci.“

Zvláště je to s podivem, když ve světě – hlavně v USA – velice vzrůstá zájem o pracovníky nad padesát. Spousta amerických firem všech oblastí si totiž uvědomila, co jim tito zaměstnanci mohou přinést: léta zkušeností a kontaktů, které se ani na nejprestižnějších školách nedají naučit, vyrovnanější přístup k životu (zpravidla mnohaleté fungující manželství, dospělé děti, dobré finanční zázemí), což jinými slovy znamená, že se mohou soustředit na práci (nepracují, protože musí, ale protože je to baví), a co je ještě překvapivější: v určitých aspektech jsou mnohem agresivnější a cílevědomější než jejich o 10 až 15 let mladší kolegové.

Každá společnost se musí přizpůsobovat skutečnosti. Podle amerického průzkumu se počet lidí v USA mezi 20 a 34 lety za posledních deset let snížil o 6 milionů, zatímco počet lidí nad padesát let se o 12 milionů zvýšil. Podle amerických projekcí se dá předpokládat, že počet lidí nad padesát se zvýší do roku 2010 o 21 milionů, zatímco počet lidí mezi 20 a 34 lety vzroste ve stejném období jen o čtyři miliony. (České průzkumy zatím nejsou k dispozici.)

Lidé vedou delší a zdravější život a oprávněně se začínají ptát: „Co je starý?“ Můj přítel, jeden z nejvýznamnějších hollywoodských agentů, mi na otázku: „How old are you?“ odpověděl: „My father is 102 years old, therefore, I am 62 years young.“ (Mému otci je 102 let, tudíž jsem 62 let mlád.)

Myslím, že managementy zahraničních i českých firem by se nad tím měly zamyslet a začít importovat z USA nejen cigarety, alkohol atd., ale i progresivnější a racionálnější způsob myšlení.

Jan Vinter (1967) je právník a finanční odborník.

Obsah Listů 1/2007

Související články

Václav Klusoň: Rovná daň nerovné důchody

Pavel Mertlík: Nuda nehrozí levici ani pravici

Jiří Havel: Naivní přání a nutnost změn


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.