Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2007 > Číslo 3 > Jan Novotný: Ve skanzenu stalinismu

Jan Novotný

Ve skanzenu stalinismu

Koncem sedmdesátých let jsem si vymyslel filozofa Dogmase. Inspirován realitou, ale i četbou Orwella a Tatarky, došel Dogmas k závěru, že erozi komunismu lze zastavit pouze obnovením jeho velkého cíle: dosažení naprosté jednomyslnosti lidstva ve všech závažných otázkách. K tomuto cíli vede lidstvo strana a stranu její vůdce. Ten určuje, na čem se má lidstvo shodovat. Může přitom pružně užívat dialektiky, aby bral do úvahy proměnné okolnosti, nikdy však nesmí připustit, že se on, jeho předchůdce či strana mýlili. Pochopitelně – jakmile by přiznal jediný omyl v minulosti, vyvstala by otázka, zda se nemýlí i teď. A po „démonu souhlasu“ by byla veta. Přiznáním, že Stalin nebyl dokonalý, se stala osudová chyba a komunistický systém se řítí do propasti, před kterou ho uchrání jediné: návrat k monolitní stalinské pravdě.

Dogmas byl literární fikce, třebaže jsem se domníval, že důsledný myslitel, kterému by šlo o záchranu komunismu, by k jinému závěru nemohl dojít. Jak jsem však nedávno zjistil, realita i v tomto případě překonala fantazii. Na internetu je možno najít článek Antikomunista Vasil Biľak, jehož autorem je Jiří Karne. Jako Engels užil k soustavnému výkladu své filozofie polemiky s panem Dühringem, kterým upřímně pohrdal, zvolil si Karne pro své pojednání o osudech komunismu polemiku s panem Biľakem a jeho paměťmi.

Jeho kacířství začalo již v mládí tím, že si – jak přiznává – dovolil pochybovat o oprávněnosti zatčení několika soudruhů. Karne cituje z protokolů politických procesů u nás i v SSSR se stejnou úctou jako středověcí myslitelé z Písma a svatých doktorů. Tak třeba Karel Radek řekl před soudem, že vyšetřovatelé ho nejen nemučili, ale naopak trpělivě snášeli, jak je svým zapíráním sám trýznil. Jak by ještě někdo mohl pochybovat o tom, že procesy byly v pořádku a právem zúčtovaly se zrádnými vyvrhely? Všechno se pokazilo až smrtí Stalina, kterou patrně za pomoci zlých lékařů zavinila klika ničemů v čele s arciďáblem Chruščovem. Od té doby spěje svět do zkázy.

Dogmas navrhoval ukončit scestnou periodu v dějinách komunismu přijetím usnesení, které zruší a odsoudí k vyhlazení z paměti všechna usnesení, pokud vyslovila sebemenší pochybnost o správnosti usnesení předcházejících. Pronikavě usoudil, že takovéto usnesení odsoudí k vyhlazení z paměti i samo sebe a návratu do říše nezkalených jistot již nebude nic stát v cestě. Se ztrátou moci ovšem strana ztratila i schopnost měnit minulost, a tak Karnemu nezbývá než nad historií komunismu po Stalinovi jeremiášovsky zaplakat. Slánský, Tito, Zilliacus, Clementis, Hendrych, Novomeský, Mňačko, Dubček, Brežněv, Suslov, Biľak, Husák, Kádár, Gomulka, Teng, Gorbačov – zrádci, revizionisté, nacionalisté, hrobaři komunismu: vsjo ravno.

Nemám dost místa, abych spis soudruha Karneho více přiblížil. Aspoň jeden příznačný detail: ve stalinském stylu mohlo být proti lotru obráceno cokoliv. Například literární kritik Jiří Hájek byl podle Karneho horlivým propagátorem díla Adolfa Hitlera. (Pravda je, že udělal z Mein Kampfu poučný výbor.)

Je třeba říci, že na rozdíl od uspávacích spisů z doby normalizace Karnemu nechybí šťáva. Ani v jeho logice není mezer. Ptáte se, proč když byl Stalin tak skvělý, nepostaral se o důstojné nástupce a nechal věc komunismu napospas klice nejpodlejších zrádců? I na to má Karne odpověď: měl chudák svázané ruce – byl totiž bytostný demokrat.

Musím přiznat, že výtvor soudruha Karneho čtu s jakousi sentimentální nostalgií: vždyť i já jsem tomu v útlém věku věřil. Jak je vidět, neexistuje pošetilost, která by si, jednou vnesena do lidských myslí, nenašla věrného udržovatele. Rozhodně nevolám po čištění internetu: pohádka o Stalinovi zrodí stalinisty asi jako pohádka o Robinu Hoodovi loupežníky. Textu soudruha Karneho by se mělo spíše dostat památkové ochrany: je to dokonalý exponát skanzenu stalinismu.

Ve skanzenu stalinismu

Obsah Listů 3/2007

Související články

Jan Novotný: Spřízněni volbou: Egon Bondy a Josef Šafařík

Jan Novotný: Tříšť dojmů z Turecka

Jan Novotný: Pionýr č. 001


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.