Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2007 > Číslo 3 > Tomáš Tichák: Prostě welcome

Tomáš Tichák

Prostě welcome

Co nejšetrněji jsem vkládal pozůstatky oslavy narozenin do skleněného odpadu a přemýšlel, o čem vlastně psát. Vždyť všem už je všechno jasné, argumenty jsou rozseparované, sklo, plast… Na věži Červeného kostela bila půlnoc a já se nemohl zbavit nápěvu té písničky svého dětství. Jak je to kouzelné objevovat svět, veselý, bez problémů a s oknem otevřeným do vesmíru!

Kontejner na papír jako vždy přetékal. Když jsem do škvíry vtlačoval krabičky od cigaret, vyklouzl z hloubi křídových letáků černý sešit v tvrdých deskách, vypadl na asfalt a otevřel se. Vyšel jsem na slunečko / bych si hrál. / Tam chlapec menší než já / se na mne smál, četl jsem krasopisné veršíky na zažloutlém papíře. I usedl jsem k němu. / Ač nejsem maličký / kutálel jsem v důlek / barevné kuličky. Na štítku nad nápisem „Prošit“ zákonem chrán. dokonalý deník byl rukou vepsán letopočet 1934–1935. Na chvilku jsem se zarazil: patří se to číst? Není nahlížení do věcí určených k zániku jako jít na výstavu mrtvých těl? Ale pokračoval jsem: Zarděly se hochu tváře / jak si hrál / chtěl vyhrát všecky kuličky, / a já se smál.

Vzal jsem sešit domů a listoval desítkami dalších bezelstných říkanek. A snažil se vybavit si čistou duši, jež je prožívala a psala. Co se s ní stalo a kde je jí konec? Možná že děti, vlastně už taky staří lidé, vyklidily skříň po tatínkovi, s tajnou úlevou, že teď už jim v tom starý mrzout konečně nezabrání.

Je ale život opravdu jen nezadržitelná relativizace prostých pravd, okorávání citů a procitání ze snů? Tak jednoduché to určitě není: teď třeba se svět nás dospělých čím dál ostřeji dělí, například na protestující proti americkému radaru v Čechách a demonstrující za jeho podporu. Odvážím-li se ve společnosti říci, že můj názor není tolik vyhraněný a že o prospěšnosti onoho zařízení mám z různých hledisek pochyby, leč neznamená to, že bych tím kladl rovnítko mezi imperialismus sovětský a americký, vyvolá to bouřlivou odezvu. Diskutující mne vhánějí do opačného radikálního názorového tábora. A já se přitom snažím pouze mírnit jejich vehemenci. Spor už vlastně není „o radar“, ale o míru zjednodušení. Jako by jejich duše neotupovaly, ale stávaly se čím dál průzračnější, srdce nekorala, ale vášnivěla a oni místo realismu spěli k přesvědčení, že teprve teď přišel šťastný čas snít naplno. Jistě, možná to vypovídá spíš o koloběhu ducha doby, ten ale s lidskými životy úzce souvisí.

Tu písničku Gustava Broma jsem slyšel poprvé z tranzistorového rádia před dědečkovou chatou. A nejen na let majora Gagarina si odtud pamatuji, až tam, na louce u lesa tehdy přistál balónek z dvacet kilometrů vzdáleného prvomájového průvodu. Bylo to kouzelné jaro. A básnická sbírečka, záznam citu dítěte své doby, mě teď utvrzuje v tom, že ta vzpomínka není jen dnešní nostalgií, že jsem i já opravdu svět takto prožíval. Do jakého kouzelného světa se vlastně ale vstupovalo před sedmdesáti lety – a do jakého dnes? Před pár dny jsme s dvouletým synem procházeli parkem kolem sešlého pomníku Rudé armády, z nějž duch nové doby a svobodného trhu strhl kovové desky se jmény padlých – a teprve nedávno je nahradily repliky. Dítě vzhlédlo k vrcholu skulptury, fascinovaně zvedlo prst k předmětu na její špičce a ze všech sil zacitovalo ze své nejoblíbenější americké pohádky: Sviť mi, sviť mi, hvězdičko!

Dolistoval jsem sbírkou básní a vrátil se k té prvně otevřené: Slunečko schovalo se. – / Ač nejsem maličký, druhý den odpoledne / hrál jsem zas v kuličky. Dočetl jsem, sešit zavřel a co nejšetrněji vložil do igelitové tašky vyčleněné na papír.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 3/2007

Související články

Tomáš Tichák: Prostá aritmetika

Tomáš Tichák: Plíživá choroba

Tomáš Tichák: Za co jsme bubnovali?


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.