Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2007 > Číslo 4 > A. J. Liehm: Nebát se? A nekrást?

A. J. Liehm

Nebát se? A nekrást?

Otázka vpravdě hamletovská. Ale co s ní?

Jarní francouzské prezidentské volby vzbudily ve světě větší pozornost než obvykle. Poutačem tu byli především oba kandidáti: první žena, která se ve Francii o to zaměstnání ucházela, a její protivník, napoleonek s maďarským jménem. V Evropě šlo mj. o to, jak se po volbách Francie postaví k evropské ústavě, jejíž první verzi odmítla. V takových dvoukolových volbách se vždycky nakonec láme chleba napolovic, jeden, dva, tři body nalevo či napravo od 50 %, k velkým přesunům od voleb k volbám nedochází. Od Ameriky po Francii, od Německa třeba k nám. Programy se pak stejně neplní, ze všeho nejvíc jde o ideologii. Tentokrát také, jenže trochu jinak.

Před bezmála dvěma staletími začínala první průmyslová revoluce. V Anglii. Politicky rozdělila venkov a města, byli v podstatě venkovští toryové a spíš městští liberálové. Jenže jak první průmyslová revoluce pokračovala, organizovala její ekonomika i politiku. Z venkovských bezzemků a námezdních zemědělských dělníků se stal postupně proletariát a z těch, kteří je ve fabrikách organizovali, buržoazie. Stručně ře­čeno. Pracovním procesem organizované masy našly svou politickou organizaci v různých podobách sociální demokracie, ti radi­kálnější, většinou chudší (o části inteligence nemluvě) v komunistických stranách, a k nim na druhém konci časem přibýval i tzv. levý střed. Na opačné straně různé typy konzervatismu, nacionalismu či křesťanských stran. Způsob výroby určil i politickou mapu, definoval zhruba levici a pravici a za necelá dvě staletí se v tom všichni jaksi vyznali. Nebo si to mysleli.

V poslední čtvrtině minulého století přišla však druhá průmyslová revoluce, která zatím pořád ještě není u konce a hned tak nebude. Všechno je najednou jinak, kdo se v tom má vyznat, nebo si aspoň myslet, že se vyzná?

Svět se radikálně zmenšil, geometrickou řadou přibylo chudých a velice chudých, stejně jako bohatých a zejména velice bohatých. (Obohacujte se! znělo heslo první průmyslové revoluce.) Pracovním procesem organizovaný proletariát kdysi ze strachu o práci rozbíjel stroje, jež se dnes jmenují elektronika, a co já vím. Jenže ve stále ­menším světě proletariát zmizel a s ním i způsob výroby, který ho vytvořil a nakonec i politicky organizoval. A protože novou průmyslovou revoluci a její důsledky zatím nikdo globálně nepopsal (jako tu první Marx v Kapitálu), zůstal především strach. Už ne konkrétní strach ze strojů, co berou práci (to už spíš z globalizace), ale především strach z neznáma. Onehdy jsem se zeptal starého evropského sociálního demokrata: Kdo jsou dnes vaši voliči? – Dobrá otázka, ujistil mě. Místo proletariátu masa prací neorganizovaných jednotlivců, o svou úroveň se třesoucí střední vrstva a podobně jako v předminulém století velká bohatství rodící se z nové situace, z nově rozdaných karet.

Toho strachu se především týkaly i francouzské volby. Na jednom z posledních velkých předvolebních socialistických mítinků visel transparent: Levice vás ochrání. – Doba bojovných hesel je za námi. Jedni se bojí, že zmizí vybojované jistoty, druzí mají strach, že u toho nebudou, kdyby se to povedlo. K tomu Čína, pád dolaru, Irák, terorismus, oteplování, inflace. Kde je tu vlastně levice, kde pravice, kde konzervatismus a kde jeho opak? Kudy vede hraniční čára, linie fronty? A je vůbec?

Ideální situace pro malé napoleony. ­Nebát se jaksi nejde. Krást je o tolik snadnější. A nůžky mezi těmi, co mají, a těmi, co nemají, se stále více rozevírají. Nebezpečně.

AJL

Obsah Listů 4/2007

Související články

A. J. Liehm: O mrtvých jen dobré

A. J. Liehm: Maso je z vola

A. J. Liehm: Osvícenci, encyklopedisté, reformisté


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.