Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2007 > Číslo 5 > Petr Zavadil: Básně a překlady

Petr Zavadil

Básně a překlady

* * *

Chlebovou plísní
zarůstá prostor.

Křečí křídla
zip vzduchu
střemhlav rozepne
ptačí pád.

Řine se
co bylo pod.
Na mělkém talíři
cosi se škube.

K nevidění.

Jak dýchavičný ras
poryvy vichru
v zaříznutém oku
novému stelou.

* * *

Vdechne očima
ostrou třísku tmy
chrlivý krok plic
potáhne hmat
těžkým kobercem
prstů.
Vzduch dopadá
měkce a bez hlesu
jako něco navíc.

Uvnitř naslepo
zívne kůže.

* * *

Kůže zapadá
v pomerančových stínech
rozlité tváře
z měňavých pohledů
splétají čeřen
na úzké úhoře
obav

a lekavé ruce.

Od hlavy k patě
jsi jen hlas
a ztráta barev.

Pomalou smrtí očí
se nachýlí noc
štěstí těžkne
v durmanových strucích:
ráno se napiješ
křivého mléka
prázdnoty po tobě.

Andrés Sánchez Robayna

Kniha, za dunou

XL

„Kniha člověka je knihou zla,“
četl jsi. Jak souhlasit? Jak uznat,
že v krvi člověka je sémě
zoufalství, vší zkázy?

Pobíhá vlk po zmrzlé pláni
a nesípá z něj svědomí. Řekni,
krvi bytí, proč se v žilách
utváří kobka, ne viditelná.

Pobíhá člověk po rovině a myslí,
že je volný. Tam střetne vlka.
Na nepřátelských ledech
se v jeho temném pohledu vidí.

LVII

Soumrak padá na rozkopané ulice,
ploty, sbíječky, nakupený písek,
zní kopyta na dlažebních kostkách,
kočí a koně kývají hlavou, nebe
se zavírá pomalu jako velká světnice.
Ano, říkám si, a století nad Kärtner Strasse.

Z velikého okna, v posledním světle,
střechy chytají barvu, která není jejich,
granát ukutý v prohnětených zlatech
letních mraků prostoupených
sluncem, jež má ještě obrovskou moc
a umí promítnout do tmavého pokoje
poslední záblesk, jejž vzduch polije
stejnou barvou řeřavého uhlí.
Postupně se temnota zmocňuje nebes,
v širokém okně se odráží černý plášť,
který se trhá v záři blesků,
a rozpoutává se bouře, vzduch
řídne, déšť bubnuje do střech,
parků, soch. Spěšně se
vzdalují poslední drožky.

Je to jeden den v čase. A přesto je
jedinečný tento vzduch, město
ozářené náhlými záblesky
teď před mýma očima proniká
jakoby do věčnosti. Ustup, řekl jsem si,
neboť v tomto soumraku plane čas,
svraštil se do tohoto černého nebe,
a vše, co vidíš, je dílem slepé bouře.

LXII

Bylo po dešti.

Nějaký pták zazpíval blízko.
Kde? Kde smysl, kde křídlo
a zpěv? Jak mohl, v neviditelnu,
vniknout do viditelna? Kde pták?

Bolesti světa, byl slyšet jen
tvůj neustálý šepot. Temný déšť
nad zemí a za deštěm zpěv
utopený na okraji bouře.

Spatřil jsem kaluž, a netušil.

LXXII

Světlo, jež se zháší. Jedno
odpoledne lidských dní v čase.

Brzy se zrodí malba. Dílo
ruky a světla, a věčnosti.
Trvá to, než se zrodí. Ustavičné
včely uchystaly průzračné lůžko.

Jakýsi chlapec sbírá pryskyřici
v odpoledni, jež zmizelo v čase.

Voskové včelí buňky, úly,
boží pták, naléhavý a lehký.

Vlákna, hedvábí, akvarel, rukopis
na lůžku z opalizujícího světla.

Vybuchují mandloně. Odpoledne
se vznáší květy v tenkém vzduchu.

Pod voskem pohleďte na pečlivý
Juanův rukopis, který se nečte.

Malíř nic neví. A to, co hledá,
je poznání obrazů času:

vidět ve vosku bezednou tvář
a pozorovat květinu hmoty.

Boží tělo pod mléčným světlem
oleje, který se slévá s voskem.

Tělo pod rukou, jež nemá tušení
a hmatá po tom světle, a poslepu.

Vzduch prostoupí mandloně.
A prorazí tvrze a hranice.

Petr Zavadil (1975) pracuje v zahraniční redakci zpravodajství České televize. Vlastní básně publikoval ve studentském listě Babylon. Překládá poezii i prózu ze španělštiny a francouzštiny. Přeložil a knižně vydal básně Nicanora Parry (Básně proti plešatění, Mladá fronta 2002), José Ángela Valenteho (V kořenech světla ryby, Fra 2005), Blancy Varely (Křídla na konci všeho, Fra 2007). Uspořádal a přetlumočil také antologii kubánské skupiny Diáspora (Zápisky z mrtvého ostrova, Fra 2007).

Obsah Listů 5/2007

Související články

Petr Král: Básně a překlady

Jaroslav Kabíček: Básně a překlady

Jitka Herynková: Básně a překlady


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.