Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2007 > Číslo 5 > Knihy 5/2007

Knihy 5/2007

Arnošt Lustig: Nemáme na vybranou

Arnošt Lustig vypra­věčsky přitahuje už třetí čtenářskou generaci. Jeho ženské postavy Kateřina Horovitzová, Dita Saxová, Lea, Colette, Tanga, Perla Sch. a další jsou každá jiná, ale důstojně čelí nelidským podmínkám a utrpení, které připravil člověk jinému člověku; ponížené ženy měly víc odvahy než mocní tehdejšího světa. Příští rok to bude šedesát let, co opustil Palestinu poslední britský voják. Rezoluce OSN byla naplněna – vznikl stát Izrael. Jenže zdá se, že zlo ­potlačené na jednom místě objeví se na jiném; sotva skončilo válečné běsnění, už ­vypukl další krvavý konflikt, dosud neukončený: boj mezi Židy a Araby. Arnošt Lustig v novele Nemáme na vybranou spojil do­kumentární metodu s osobní zkušeností; v roce 1948 se zúčastnil izraelsko-palestinské ­války jako dopisovatel Lidových novin a Věstníku; v Izraeli se oženil s Věrou Weislitzovou, příslušnicí izraelské armády a básnířkou. Příběh se odehrává během jediného dne příměří; hlavní postava Dany Polnauer nese autobiografické rysy. Zdařilé drama­tické vyprávění jedné z chmurných válečných zkušeností Arnošta Lustiga (mladič­kého novináře Danyho) je dalším svědectvím o zlu. Je spravedlnost pro každou generaci bílý holoubek, který uletěl? ptá se autor na závěr a končí lakonickým zjištěním, že nejpoužívanější hebrejské tvrzení je: Ne­máme na vybranou.

Arnošt Lustig: Nemáme na vybranou, Odeon, Praha 2007, náklad neuveden, doporučená cena 229 Kč. -chateau-

Pavel Herynek: Jedenáct šperků. Eleven Pieces of Jewellery

Nestává se často, že se objeví katalog uměleckých šperků, který je zá­roveň sbírkou básní. Ale letos se to stalo. Olomoucký šper­kař, raději bych řekl sochař, Pavel Herynek (1943), známý příznivcům Listů také jako tvůrce plastiky k Ceně Pelikán, vydal vlastním nákladem sličného průvodce svou užitou tvorbou od konce 80. let do přítomnosti v precizní typografické úpravě Jana Herynka (www.herynek.com). Jedenáct šperků, stylově rozestoupených mezi kon­ceptua­lismem a minimalismem, postmoderním ­neoklasicismem či art déco na jedenácti dvojstránkách s fotografií a dvojjazyčným (českým a anglickým) komentářem-veršem. Například: „Matka měla moc ráda květiny. / Na našem stole vždy nějaké byly.“ stojí tu naproti prstenu alias podivné anthurii z ru­dé­ho plastu pod názvem Pocta mé matce (2003). Nebo brož z dřívka pokrytého plátkovým zlatem ze série Ostrev (2007) doprovází: „Při pohledu na ořezaný strom: / na jaře se rány zacelí.“. Jaká šťastná chvíle zrodila tyto nenucené reflexe intimity, poezie a krásy? O co více se lekáme velkých slov, o to vzácnější žena navlékne bez rozpaků kousek umění.

Pavel Herynek: Jedenáct šperků. Eleven Pieces of Jewellery, Olomouc 2007, 27 s., náklad a cena neuvedeny. -vod-

Podvratná kamera

Jednou z ironií osudu je, že se za sovětského socialismu film stal významným nástrojem rozbíjení ideologické homogenity. Ačkoli byl vyhlášen za nejdůležitější umění a velice slušně financován komunistickým státem. Ale nešlo jen o hraný film. Od začátku počítala vládnoucí ideologie s tím, že se ve svých jiných podobách stane nástrojem osvěty ­nejenom ideolo­gické, ale v širokém ­měřítku civilizační. Je další ironií, že právě tam, kde mohl poslání, které dostal do ­vínku, plnit celkem bez problémů, začalo se všechno vymykat kontrole. Osvěta se první srazila s realitou reálného ­socialismu a v ob­lasti tzv. non fiction se na plátně ukázalo, že všechno je jinak. Mnozí tvůrci hraných filmů vyšli tehdy nejen v Českosloven­sku právě odtud, z dokumentu a jeho okolí. Jenže tohle všechno u nás už nikoho neza­jímá, říkali mi po Listopadu, a mnozí to ­říkají dodnes. Tím zajímavější je, že se už před několika lety na českém trhu objevila kniha, jež o tom hovoří, i když jistě ne způsobem vyčerpá­vajícím. Přitom je asi logické, že jejím ­základem je konference, kterou uspořádali jinde, kde to ještě nebo už zase zajímalo: ve Stuttgartu. Zásluhou především neúnavného H. J. Schlegela. Mám dojem, že dodnes ­čekáme na ty, kteří pochopí, že ve Stuttgartu oslovili i nás a vyzvali k podobnému ­zamyšlení.

Podvratná kamera, Malá Skála, Praha 2003, 366 s., náklad neuveden, doporučená cena 210 Kč. -ajl-

Witold Gombrowicz: Trans-Atlantik

„A vzdaluji se. A vůbec se za sebe neohlížím. Vzdaluji se a nevím, co se za mnou odehrává. Vzdaluji se po cestě štěrkem sypané a jsem již dosti daleko. A teprve když jsem byl ještě dál, zastavil jsem a ohlé­dl se za sebe. (…) ,Jen plujte, Rodáci, plujte k Národu svému. Plujte k Národu svému svatému a Prokletému!‘ “ České vydání románu Trans-Atlantik dosud snad nejvíc chybělo v našem obrazu Witolda Gombrowicze, jednoho z nejvýznamnějších a ve vývoji moderní polské literatury nejvlivnějších spisovatelů; u nás je to stále asi autor pro zasvěcené, ač velký obdiv k němu vyjádřili mj. Milan Kundera či Václav Jamek. Je to nepochybně také satira na předválečné Polsko a na to, co z něj zbylo v pozdějším politickém exilu, a je to kniha v mnohém autobiografická. Nikoliv pouze proto, že velký spisovatel prožil shodou okolností, které jen zčásti ovlivnil, druhou válku mimo vlast a mimo světová bojiště v Argentině. Sám se vlasti podobně jako vypravěč vzdaloval celý život různými způsoby, posmíval se jí, zbavoval krajany stereotypů v přemýšlení o so­bě, vzdaloval se i myšlenkovým konvencím; zároveň Polsko a polskost zůstaly jedněmi z jeho ústředních témat a polštinu dovedl ve svém vypravěčství k vrcholům, avantgardním i mimořádně zakořeněným v tra­dici. Což je paradox jen zdánlivý.

Witold Gombrowicz: Trans-Atlantik, Revolver Revue, Praha 2007, přeložila Helena Stachová, náklad a cena neuvedeny. -vb-

Miroslav Sígl: Kdo byl a je kdo – Mělnicko, Kralupsko, Neratovicko

Miroslav Sígl, loňský osmdesátník, patří k nejpil­nějším českým publicistům. Kromě nesčetných časopiseckých příspěvků napsal a vydal od roku 1989 patnáct knih (Generace 45, Osobnosti a osudy obce Obříství, Co víme o smrti aj). Posledním vydaným dílem je encyk­lopedie, která měla svůj křest na konci září v Mělníku. V encyklopedii má své heslo 75 měst a obcí, 1745 jednotlivců, v pře­hledech je uvedeno ještě 1039 ředitelů škol a 282 kronikářů. Dohromady obsahuje více než deset tisíc údajů a dat! Nejsou to jen věcné informace, nýbrž i zasvěcené, živé medailony osob a osobností. Najdeme tu jména umělců, spiso­vatelů, skladatelů a muzikantů, jsou zastoupeni pedagogové se svou literární a jinou veřejnou činností, lidé z domá­cího i zahraničního odboje a také jména osob vládnoucími režimy proná­sledovaných. V encyklopedii mají své místo též podnikatelé a představitelé různých povolání, řemesel a zájmů typických pro Mělnicko, vinaři, cukrovarníci, košíkáři, veslaři aj. Podobná komplexní práce o re­gionu vyšla pouze v roce 1892 zásluhou středoškolského profesora Ludvíka Bohma! Dokumentací dat o osobnostech Mělnicka, kde se narodil, se Sígl zabývá od mládí. Díky lidem, jako je on, uchovává si i ve svých „malých dějinách“ naše země paměť.

Miroslav Sígl: Kdo byl a je kdo – Mělnicko, Kralupsko, Neratovicko, Libri, Praha 2007, 646 stran, náklad neuveden, cena 490 Kč. -oš-

František Langer: Korespondence II (L-P)

Ve své korespondenci působí František Langer tak, jak si ho (a vesměs i další pátečníky) zřejmě představujeme: věcně, s uměleckými ambicemi, ale osobně skromně, zabývá se spíše vztahy k jiným lidem, soužitím, půvabem města i přírody, víc konkrétním než abstraktním. Je škoda, že je dnes pozapomenut, a tak tím spíš dobře, že vycházejí jeho Spisy. Dopisy – odeslané i přijaté – jsou zajímavé z mnoha hledisek. Třeba líčení Vídně, blízké, ale tehdy tak vzdálené, kterou vlastně nedlouho před smrtí po mnoha letech navštívil, s mimořádně skličující silou připomíná klec, v níž několik generací žilo. Pozoruhodné jsou dopisy také jako příspěvek k obrazu prvních let po roce 1948. Režim byl brutální jako už později naštěstí ne, ale jako by ještě neměl ­hotové všechny škatulky: spisovatelův syn byl z politických důvodů ve vězení (dopisy jemu knihu vlastně uvádějí), otec je vytlačen na okraj, a přece v té době čas od času přednáší zájemcům o Karlu Čapkovi, ba někdy je zván i na oficiální slavnosti. Ale i v Langrovi jako by se mísily pocity: nemohl mít žádné pochyby o surovosti režimu, ale v některých chvílích jako by snad připouštěl, že přes všechny deviace je onen systém výrazem základního směřování dějin k lepšímu. Spisovatele to vůbec nekompromituje, ale je to zajímavý odstín historického obrazu.

František Langer: Korespondence II (L-P), Divadelní ústav, Praha 2006, 324 s., náklad neuveden, doporučená cena 190 Kč. -vb-

Erik Jakub Groch: Em, Radovan Sidor: Prvá kniha

Všetci, ktorí dnes ešte čítajú po­éziu, roky ho­voria, že poéziu už dnes nikto nečíta. ­Isteže, táto vstupná ­ve­ta implikuje paušálnu odpoveď. Tá znie: poézia sa predsa len číta! Na Slo­vensku aj zásluhou Ob­čianskeho ­združenia ­Sl­niečkovo, ktoré vzniklo v roku 2001 pri Kniž­nici P. O. Hviezdoslava v Prešove, a to s cieľom podporovať kultúrne, vzdelávacie a spoločen­ské aktivity. Jeho spoľahlivým ­poznávacím znamením je aj Edícia súčasnej poézie ver­šeonline, ktorá v útlych zošitoch za jed­notnú cenu (29 Sk!) predstavuje prekladovú a pôvodnú poéziu. Doteraz vyšli Billy Childish, Yehuda Amichai, Carol Ann Duffyová, Rudolf Jurolek, Erik Jakub Groch a Ra­dovan Sidor.

E. Groch ponúka subjektívnu, emocio­nálne vypätú lyriku, ktorej objektom (ad­resátom) je žena s iniciálkou Em. Jeho zošit obsahuje osemnásť básní, sčasti pripomí­najúcich litánie, elégie. Sú vyrozprávané ­výsostne moderným jazykom, priam nabité poetickými či filozofujúcimi obrazmi („Ak sú ústa východom zo srdca, je dobré, že ­slová doznejú, zatiaľ čo srdce sa obnovuje“, „moje čakanie je jediná možnosť, ako môžeš prísť“).

R. Sidor sa v tejto edícii predstavuje debutom – zrelým. Jeho básnická reflexia sa číta ako putovanie časom a priestorom, vypl­neným zdanlivo všednými udalosťami a príbehmi, ktoré on ako citlivý pozorovateľ, ­talentovaný básnik a „zberateľ úryvkov“ povyšuje do stavu poézie. Vo veršoch „sa fúka na oblohu“, „zhrabúvajú sa listy ku kmeňom stromov, aby im bolo teplo“… A napísané slovo básnikovi hovorí: „Už ma nepíš, už ma je na svete veľa.“

Sú slová, ktorých je na svete a medzi nami stále málo (ak nie ešte menej). Mnohé z nich sa dnes rodia v Slniečkove – v malej krajine malých (čitateľských) zázrakov.

Erik Jakub Groch: Em, Radovan Sidor: Prvá kniha, edícia veršeonline, OZ Slniečkovo, Prešov 2006 resp. 2007, 22 resp. 30 s., náklad neuvedený, cena 29 Sk. –mah–

Knihy

Obsah Listů 5/2007

Související články

Petr Král: Básně a překlady

Jaroslav Kabíček: Básně a překlady

Jitka Herynková: Básně a překlady


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.