Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2007 > Číslo 6 > Vlasta Chramostová: … ještě po třiceti letech. Díl VI. – A šmytec?!

Vlasta Chramostová

… ještě po třiceti letech. Díl VI. – A šmytec?!

Nejvýznamnější vzpomínkovou událostí jubi­lejního roku Charty 77 byla březnová meziná­rodní vědecká konference. Chtěla jsem se účastnit všech akcí k výročí. Staré pracující herečce Národního divadla to nemohlo vyjít. Mohla jsem se účastnit pouze zahajovacího dne. Ale už ten dal tušit, že stopy Charty nebu­dou zaváty. Všeobecné mínění současníků vystihl nedávno Tomáš Tichák v Listech: „… převažují tři názory: Podle prvního byla Charta příliš mírná, protože požadovala pouze pl­nění zákonů. A to proto, že byla infiltrována komunisty, kteří později jejím prostřednictvím provedli sametovou revoluci. Podle druhého byla naopak příliš radikální, čímž ­podráždila mocné a způ­sobila utužení re­ži­mu, který by se s tichou podporou pracu­jí­cích brzy rozložil. Navíc byla uzavřená a eli­tářská, takže ony poctivé pracující ­právem odpuzovala. Třetí časté vysvětlení je, že Charta byla utopií o nepolitické politice, jež ­dodnes škodí v podo­bě politické korektnosti a huma­nistického kýče a jejíž nositelé, sdruže­ní do tajného bratr­stva pravdy a lásky, ­plíživě ohrožují demokra­cii.“ Ani výroční rok na tom mnoho ­nezměnil. A přece vystoupení mladých ­historiků, jejich zájem o paměť lze považovat za přínos Charty dnešku. Tentokrát to bouchne, tak se jmenuje publikace, která byla připravena pro účastníky konference. Když tato slova Jan Patočka v roce 1977 vyslo­vil, prý nemyslel jen očekávaný ohlas, ale i represi.

Končí jubilejní rok 2007, končí i mé psaní „po třiceti letech“. Čtenářům mých fejetonů i Listů vůbec přeju do nového roku všecko nejlepší A že jsem tentokrát tak stručná, po­sílám jako omluvenku něco z toho, co jsem napsala do prosincového čísla časopisu Národního divadla:

„Staré byty jsou jako muzeum majitelů. Obrazy, sochy, předměty cenné i bezcenné. Drahé jsou vzpomínkami na osoby, události, na prošlý čas… Boženu Němcovou mám v několika výtvarných provedeních. Dva ­odlitky Pokorného, Kolářovu koláž, krásnou hlavu Makovského, darovanou ještě autorem. A posmrtnou masku v bron­zu. Ne, ne­existuje písemný doklad, že by byla sňata, řekli odborníci. Nicméně odli­tek pro Národní muzeum pořídili. Je ­krásná! Prý na ni nepochybně sáhla schopná ruka sochaře té doby. Hledím na ni denně a  vidím i tu Halasovu smutnou slzu v jejím provždy zavřeném oku: ,Slza je voda, co je sama…‘

,Režisér Pitínský tě chce na Babičku ­Boženy Němcové do Zlaté kapličky… A já si taky přeju, abys to hrála. Tvoji odpověď ale potřebuju znát ještě před prázdninami, tedy hned. Zkoušet se začíná v říjnu, premiéra je v prosinci.‘ To mi řekl dva dny před závěrečným aktivem sezóny 2007–2008 šéf činohry. Text mi ale dát nemohou, teprve se na dramatizaci pracuje. Musela jsem se zhluboka nadechnout. Když jsme za normalizace s Františkem Pavlíčkem domlouvali, co napsat pro Bytové divadlo – zvítězila Božena Němcová. Že budu jednou v Národním hrát Babičku, mě nenapadlo. Michal se usmál: ,Já vím, končíš, ­jenomže to říkáš už nejmíň dva roky! A se Zdeňkem jsi už dělala Durychovo Bloudění i Lízalku v Maryši.‘ Ano, už pár let se verbálně loučím. Vyhrožuju si, abych si na tu myšlenku zvykla. Říkám, že odejít včas je věc inteligence, a to už jsem propásla… Omluvně žertuju, že se nevnucuju… nové generace mě chtějí… A pyšně uzavírám: Asi to tak má být.

S poválečným rozjezdem, léty Vinohrad, disentu i léty Národního to dělá 65 let. S posledním desetiletím, pokud mi bude dopřáno dožít a dohrát představení, která mám na repertoáru. A udělat Babičku! Divadelní Bůh mi nabídl přesně tolik, o kolik jsem přišla. A dal v úvahu vyčerpání do dna, doposledka, do konce…“

Vlasta Chramostová

Obsah Listů 6/2007
Archiv Listů
Autoři Listů
Předplatné Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.