Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2007 > Číslo 6 > Tomáš Tichák: Poměry

Tomáš Tichák

Poměry

Sklon přirovnávat zřejmě plyne z lidské přirozenosti, nejčastěji ovšem z pohodlí, které skýtá nahrazování popisu opisem. Jsou ovšem i přirovnání vedená pohnutkami vznešenými, třeba ta básnická, která rozechvívají struny napjaté mezi srovnávanými jevy. Ilustrovaný encyklopedický slovník z roku 1982 to ilustruje citátem z Jiřího Wolkra „Mozoly obrůstám jako strom ovocem.“ Ale jsou také srovnání poučná, vedená snahou vědeckého popularizátora přiblížit předmět zkušenosti prostého čtenáře. Ta bývají ještě rozvitější a květnatější. Už v dětství mne třeba ohromovala informace z kapesního atlasu hub Alberta Piláta a Otty Ušáka (1968), podle které nepatrné množství jedu muchomůrky nabrané na špičku nože „usmrtilo by 100 000 myší, které seřazeny za sebou, tvořily by řadu 18 km dlouhou, podle níž bychom vykračovali 4 a půl hodiny vojenským krokem.“ Horu didaktických příměrů použil Vojtěch Zamarovský při putování Za sedmi divy světa (1979), když popisoval Chufevovu pyramidu: „Plocha základny měří 5,4 hektaru. Pět hektarů bývala výměra nikoli nejmenšího zemědělského hospodářství za předmnichovské republiky. Na tuto plochu by se vešlo přes tisíc třípokojových bytů s úplným příslušenstvím, jaké se u nás stavějí v rámci státní bytové výstavby.“ Atd.

Přirovnávání a srovnávání mají ale obecnější důvod: měřítka jsou prostě k životu nezbytná, ostatně proto se vyvinuly peníze a mezinárodní metr. Potřeba je to natolik silná, že vede lidstvo k neustálému vytváření měřítek nových, například k sesta­vování žebříčků nejlepších pěvců v zemi, nejlepších fotbalistů na Z*emi nebo krásek všehomíra. A i když už je vše zdánlivě srovnáno a změřeno, úpěnlivě se rozhlíží po úkazech jedinečných a bezpříkladných, aby je mohlo včlenit do příštích hitparád.

Zvláštní kapitolou jsou porovnávání ­časová. Lidé se odjakživa dělí na staré časy velebící a na ty, kteří vyčítají mladým, že si dost neváží výdobytků, o nichž oni mohli jen snívat. Těch je podstatně mé­ně. Zcela výjimečně se ale vyskytují i váhavci, kteří soudí, že chleba je vždy o dvou kůrkách. Každý jistě zná i poměřování ra­finovanější, třeba jak starý byl dědeček v jeho věku. Já třeba jsem chtěl být od raného věku hudebním skla­datelem a pravidelně jsem bilancoval, kolik toho budu muset složit, abych se ještě mohl měřit s Mozartem. Až do svých pětatřiceti let.

Nutkání srovnávat je nejsilnější samozřejmě po převratných historických změnách. Výsledné veřejné mínění pak oblíbeným tématem statistických a politologických srovnávacích výzkumů. Před Vánocemi jedna taková proměna nastane: hranice se ze dne na den zprůchodní a leckterý procházející možná vzpomene na staré časy, kdy zde mohl být zastřelen – nejenže beztrestně, ale s odměnou střílejícímu. Výsledek historického srovnání v tomto případě ale komplikuje poměřování jiné, které už zdaleka tolik v oblibě není – poměřování se se svými sousedy a cizáky vůbec. Představa, že můžeme-li volně procházet ven, mohou stejně tak oni dovnitř, budí úzkost. Marně média ujišťují, že tak jednoduché to nebude, že kontroly budou, sice nikoli na hranicích, ale zato kdekoli jinde a mnohem, mnohem přísnější. Veškeré investice na vybudování celnic, závor a jiných zátarasů, jež nás chránily, to vše prostě přichází rázem vniveč. Všechna bolestná srovnávání se s jinými národy pod jednou střechou se zdála de­finitivně zažehnána, konečně jsme mohli být sami. Vždyť co jsme se například ­natrápili se Slováky, zatímco dnes, pohlédnu-li do českého internetu, nenacházím už skoro nic. A jenom dvě přirovnání: „smělý jako tatranská veverka“ a „hmla ako na Tehelnom poli.“

Tomáš Tichák

Obsah Listů 6/2007
Archiv Listů
Autoři Listů
Předplatné Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.