Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2008 > Číslo 2 > Anketa: Hlasy nad prezidentskou volbou

Anketa: Hlasy nad prezidentskou volbou

Jak dopadla volba prezidenta, víme, ale některé otázky zůstávají. Třeba takové: Byli jsme svědky drsného, ale přece jen v zásadě běžného politického boje? Co si lze v parlamentu dovolit a co už může vést k znevážení demokracie? Co lze udělal pro volbu spravedlivou, ale efektivnější či – jak se často říká – důstojnější? Dnes se k těmto otázkám vyjadřují předseda Poslanecké sněmovny Miloslav Vlček a šéfredaktor Listů Václav Žák. Velmi bychom byli vděčni za další hlasy, které otiskneme v následujících číslech.

Miloslav Vlček: Prezidentská volba skončila. Zapomeňme?

Od volby prezidenta republiky už uplynul jistý čas. I přesto stojí za to se ohlédnout zpět. A nejen si připomenout tři únorové dny na Pražském hradě, ale především zamyslet se nad některými okolnostmi, jež volbu provázely a které v mnohém vypovídají o stavu české politické scény.

Z neobyčejně rušné všeobecné diskuse o nerozhodné či nezdařené volbě prezidenta následující po obou aktech jako by převládaly emoce. Moralizování, silná slova, rozhořčené odsudky v médiích, pózy jakéhosi blahorodného hněvu nad pošlapanou důstojností, ale i rozčarování a pocity sklíčenosti mnoha občanů.

Posuneme-li se více do objektivní roviny, pak je s podivem, že různí mediální aktivisté – naštěstí zdaleka ne všichni – a nejen oni, volbu komentovali, jako by spadli z čistého nebe. Jako by nevěděli, že naše politická scéna je hluboce rozpolcena a ostře polarizována. Vždyť je přece zřejmé, že voliči takříkajíc rozdali karty „sto na sto“. Že pak došlo k některým koaličním i osobním přesunům, to na věci v podstatě nic nezměnilo. To je fakt! A na tomto jako břitva ostrém politickém rozhraní se v parlamentu projednávají a schvalují například zásadní změny daní, ­všeobecné zdravotní péče, důchodového zabezpečení apod. To vyvolává neobyčejně silnou odezvu a polarizuje celé veřejné mínění. Tento ­rozpor a napětí pak zostřují nové tendence, jež ­podle průzkumů veřejného mínění naznačují výrazné posílení opozice proti vládní koalici.

Důležité však je, že i za tohoto stavu parlamentní mechanismus funguje, řádně projednává nové zákony, ale i tak důležité body, jakými je třeba vyslovení důvěry vládě. Taková je reálná demokracie. A tuto skutečnou demokracii nade všechny pochyby u nás máme. Připomínám (a připomínal jsem) Churchillova slova, že „demokracie je nejméně špatný způsob vládnutí“. Prostě nejde to bez polemik, střetů, tlaků i nervózních zkratů, vyjednávání, zdařilých či nepodařených kompromisů. Vždyť demokracie je postavena na pluralitě názorů. Spočívá rovněž na diskusi. A ta může být někdy ostrá.

Při volbě prezidenta rovněž působil zvláštní, řekněme současný „český paradox“. Ačkoliv prezident má být nadstranickým, pozice obou kandidátů byly zpolitizovány na nejvyšší míru. Pro žádného z obou kandidátů ani jeho voličů určitě nebylo příjemné v rozpravě poslouchat, jak jej druhá polovina klasifikuje jako politicky naprosto nepřijatelného, dokonce škodlivého.

Volbu prezidenta už „tradičně“ provázela diskuse a prohlášení politiků, že těch příštích by se měli ujmout všichni občané. Tuto myšlenku podporuji. Vyjádřil jsem to naprosto jednoznačně i v jednom z diskusních televizních pořadů. Jen se obávám, aby opět nezůstalo jen u slibů, abychom za dalších pět let znovu neotevírali – pokolikáté už – téma přímé volby prezidenta. Na podzim roku 2007 se představitelé parlamentních politických stran shodli, že přímá volba je na pořadu dne. Jak se však vzdalujeme od poslední volby, i toto předsevzetí jako by bralo za své. A tato skutečnost svým způsobem potvrzuje názor některých politologů i médií, že poslanci, senátoři a potažmo ­politické strany nemohou být pro přímou volbu, protože by tím ztratili de facto i de iure přímý vliv na to, kdo bude zvolen hlavou státu.

Diskuse týkající se přímé volby začaly před prezidentskou volbou a zesílily v jejím průběhu a bezprostředně po ní. Příčinou byl mimo jiné tvrdý a nekompromisní souboj o způsob volby. Jakkoliv byly názory na veřejnou a tajnou volbu z různých příčin diametrálně odlišné, druhá volba ukázala jedno – veřejné hlasování nemusí být až tak nedůstojné. Nicméně – dalo by se mu předejít, pokud by existoval tzv. stykový zákon, upravující vztahy mezi Senátem a Poslaneckou sněmovnou. I když ani ten by nemusel být řešením… Vůbec by mi pak nebyl proti mysli například speciální zákon o volbě prezidenta, jaký fungoval za první republiky.

S volbou Václava Klause do funkce pre­zidenta mnozí z nás nejsou spokojeni. Je ale naší povinností ho jako prezidenta respektovat.

Václav Žák: Jak (ne)chytat vítr do sítí

Obecnou reakcí na volbu prezidenta bylo znechucení. Sledoval jsem média poměrně podrobně a vlastně pouze v jediném pořadu, a to na ČT24, si zástupci fan klubů Václava Klause a Jana Švejnara pochvalovali, že měli možnost zhlédnout regulérní parlamentní bitvu o proceduru.

To je nepochybně pravda, ovšem kupodivu ostatní občané a dokonce ani profesionálové nejásali na tím, co se na Pražském hradě odehrávalo. Ve studiu se tu a tam nějaký politolog odvážil naznačit, že to divadlo, které jsme všichni v přímém přenosu sledovali, je tváří demokratické politiky.

Je to jenom český problém? Nemyslím. Ke středoevropské kultuře patří potřeba mít respekt k hlavě státu. Proto odsudky „ponižujícího divadla“, které jsou z hlediska „čistého“ fungování demokratických institucí účelovým mlžením, jsou v případě volby prezidenta na místě.

Podívejme se, jak se s podobnou situací vyrovnávají naši sousedé v Německu. Tam úcta k hlavě státu také patří k tradici. Na rozdíl od nás však pro to něco udělali. Prezident se v Německu volí nepřímo, jako u nás. Ale volí se bez rozpravy. Opakuji, bez rozpravy. Vzpomeňme na úděsná vystou­pení Sládkových republikánů při volbě Václava Havla. V Německu je taková věc nemožná. Už to je obrovským příspěvkem k důstojnosti průběhu volby. A pokud se rozprava nekoná, přichází tím „demokracie“ o něco? Vždyť prezidentem se nevolí nýmand, ale osobnost veřejně známá, tak jakou má rozprava smysl? Co se občané republiky dověděli podstatného ze všech rozprav, které se v českém parlamentu při volbách prezidentů vedly? Obávám se, že nic.

Druhým rozdílem je navržená volební procedura. Česká ústava vyžaduje ke zvolení prezidenta kvórum, které se sice v jednot­livých kolech snižuje, ale zůstává. Jinými slovy, prezidenta je možné nezvolit. Tato procedura vychází z (podle mne falešné) představy, že si takovým způsobem lze vynutit nalezení kompromisního kandidáta. Nemohou-li politické strany prosadit svého kandidáta, shodnou se na kandidátovi kompromisním.

Jenže v hluboce polarizované společnosti, jakou naše je, taková logika neplatí. Pokud strany nemohou prosadit svého kandidáta politickými prostředky, sáhnou k obchod­ním. Že to společnost demoralizuje a důstojnosti volby skutečně nepřidá, o tom už není třeba diskutovat.

Jak to dělají v Německu? Jednoduše. Ve třetím kole žádné kvórum není. Prezidentem se stává ten, kdo získá prostou většinu. Jinými slovy, v Německu volby zablokovat nejde. Navíc strana, která má většinu, nemá motivaci sahat k nestandardním praktikám.

Není to slušný příspěvek ke kultuře volby prezidenta? Aby se ústava opravila na německý model, stačí v ní upravit pár vět. Představa, že kvůli důstojnosti volby se má sahat k přímé volbě prezidenta, je z jiného světa. Přímá volba, pochopitelně doprovázená masivní mediální kampaní, může společnost otrávit a polarizovat ještě víc než naše dosavadní upachtěné nepřímé volby.

Václav Žák (1927) je ekonom.

Jiří Koubek: Přehlídka ctností a neřestí (Hlasy nad prezidentskou volbou II)

Obsah Listů 2/2008
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.