Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2008 > Číslo 2 > Pavel Švanda: Dobrý duch

Pavel Švanda

Dobrý duch

V lesích na sever od Brna, na okraji Moravského krasu, panuje řád přírodní re­zervace, což znamená, že se tu příliš ne­těží. Zato se tu asi občas krade. Sem tam pod některou zapadlou strání zničehonic objevíte osobní auto s přívěsem plným kulatiny. Okolo se potloukají dva, tři muži ­neurčitého oblečení a neurčitých úsměvů. Aby řeč nestála, ptají se třeba, kam přijedou touto nebo jinou cestou. Případně se hlasitě zajímají, jestli už rostou houby. Co jim má člověk říct? Mlčím a dávám si pozor na nohy.

V netěžených lesích na kopcích, vydaných silným větrům, poměrně dost často padají uschlé kmeny, některé i přes lesní cesty. Chodci a cyklisti je pak překračují porostem a sněhem. Čeká se trpělivě, až hajný povolá dřevaře s motorovou pilou. Lesní správa má ale zjevně monumentálnější starosti. Může se stát, že kmeny leží napříč chůze rok a třeba i déle. Naštěstí na scénu přichází jakýsi duch našich kopců. Je očividně dobrý, a protože k dobrotě patří aktivita, neuplatňuje se jen spirituálním vlivem, nýbrž zcela prakticky materiálně.Vypadá jako muž vyššího věku, řekněme jako čerstvý, dosud víceméně zdravý důchodce. V ruce třímá ruční pilku zvanou ocaska, jíž rozvážně a vytrvale řeže překážející kmeny. Má zřejmě času dost, což je v dnešní době výjimka dobrých duchů. Kolikrát musí ten dobrým duchem prodchnutý jedinec táhnout ostřím v jediném kusu dřeva. S mo­torovou pilou by byl hotov jedna dvě. Ale jej možná ruční práce baví. Pak si najde hever a přeřezaný strom odkutálí z cesty. Už jsem ho viděl při díle v zimě i v létě. Nemohu však říct, že by se zjevoval pravidelně. Přichází, když je ho třeba. Jinak se drží stranou. Kéž by se to dalo říct o většině z nás.

Přemýšlím o tom, jestli by duch, který má potřebu odstraňovat překážky, mohl být přičítán k některé části politického spektra. Jako o reklamu by o něj asi stáli všichni. Jistě by se o něj hlásila socialistická levice: duch jedná netržně. Ale přece se tu realizuje jistý zájem: totiž individuální lidská touha po volné chůzi, po odstranění zbytečných komplikací. To by ukazovalo k liberální pravici. A taky ten soukromý spiritus dělá práci za státní správu rezervace, která určitě má sto důvodů, proč se nemůže ohlížet za každým spadlým dřevem.

Dobrý duch s ocaskou tedy patří k občan­ské společnosti, stavějící se kriticky k státním institucím a politickým stranám? Je výrazem občanské samosprávy? Možná by oponovali zelení. Neboť on svévolně zasahuje do dění, zatímco podle radikálních ideálů by měl nechat přírodu růst, jak to dříví v lese.

Aby byl pouhý soukromník hoden zapojení do veřejného spektra, musel by přece jen projít institucionalizací. Aby měl někoho nad sebou, kdo by ho komandoval a tím ospravedlňoval. Možná by měl mít někoho i s sebou. Aby ho například uznaly feministky, měl by si vodit ženu: jen tak chlapisko s pilou je vlastně macho. Nežádejme však po něm to ani ono. Aby nepřestal být dobrým duchem a nezmutoval nám v ne­tečného, sebou samým mírně přiotráveného smrtelníka. Neměli bychom ani tvrdit, že každý, kdo chce prostě udělat něco pro proklestění zavalených lidských cest, musí nutně jednat mimo zavedená měřítka, pokud ovšem nejsme romantiky, jimž je individualita drahá nade vše. Pán s ocaskou je možná individualistický Robinson, ale možná jedná pragmaticky z touhy po pohybu. Musíme ho nechat na pokoji v hájemství osamělých, neinstitucionalizovaných jevů. Tak jako necháváme v klidu i ty občasné místní zloděje. Neboť žádný hajný všechno neuhlídá.

Pavel Švanda

Obsah Listů 2/2008
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.