Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2008 > Číslo 2 > Jan Novotný: Můj prezident

Jan Novotný

Můj prezident

Panuje všeobecná shoda, že průběh pre­zidentské volby byl trapný. Ale proč? Politika vede ke klopotnému a leckdy obmyslnému dohadování se stejnou nutností jako chov králíků k produkci bobků – nad obojím je hloupé ohrnovat nos. Někteří komentátoři postřehli, že trapné bylo začít se dohadovat ve chvíli, kdy už byli kandidáti připraveni k souboji: jako bychom se začali přít o pravidlech ve chvíli, kdy už soupeři napjatě čekají na hvizd rozhodčího. Jistě bylo možno domluvit se o proceduře pár dní dříve, myslím však, že podstatná příčina trapnosti by se tím neodstranila. Těžko může být důstojná debata o pravidlech, v níž jde oběma stranám o to ušít je na míru vlastnímu borci.

Je pochopitelné, že si nezvolily bezostyšnou upřímnost. A: Doufáte ve zradu několika našich volitelů, kteří se při tajné volbě nebudou mít čeho obávat, proto nám nezbývá než prosazovat veřejnou volbu. B: Samozřejmě se nemýlíte, a právě proto trváme na volbě tajné.

Půvabná by mi připadala bezostyšná neupřímnost. A: Tušíme, že někteří vaši volitelé se spoléhají na tajnost volby a zradí vašeho kandidáta, my však nestojíme o hlasy přeběhlíků, a proto požadujeme veřejnou volbu. B: Vážíme si vaší šlechetné nabídky, ale nemůžeme na ni přistoupit, svoboda svědomí je nám nade vše.

Nepatřím k těm, kdo litují svého dávného členství v komunistické straně – hodně jsem se tak dověděl o lidech a o politice. Zažil jsem tam i zajímavou debatu o způsobu voleb, která ke svému prospěchu nesouvisela s žádnými konkrétními kandidáty – diskutovalo se patrně o návrhu nových stanov. Proti stanovisku, že v obrozující se straně nebude důvod svůj názor skrývat, vystoupil jeden kolega se zajímavou námitkou. „Dejme tomu,“ řekl, „že jsem byl kdysi dávno svědkem ustrašeného či panovačného chování uchazeče o funkci. Nikdy už k němu nebudu mít důvěru, ale nemohu nic dokázat a dokonce ani nechci jeho dávný poklesek připomínat. Ostatně možná nejde ani o zřejmý poklesek, jen o můj neur­čitý, ale přesto hluboký pocit. Nemohu s dobrým svědomím soudruha volit, ale zároveň se necítím povolán ho soudit před veřejností. Možná že by tajnost voleb v minulosti dokázala i něčemu zabránit nebo by jejich výsledek byl aspoň výstrahou.“

Souhlasím s tímto dávným míněním, a zvláště pokud jde o volbu prezidenta. Někteří říkají, že tento úřad je spíše přežitkem, pro který nejsou žádné politické důvody. Já bych ale chtěl mít prezidenta, který je pojistkou proti totálnímu pohlcení života politikou i proti mánii totálního zveřejňování. Který v klidných dobách spíše brzdí a varuje než „vede vpřed“, ale na něhož je možno se spoléhat v těžkých časech, kdy, jak víme z dějin minulého století, rozhodnutí několikrát padlo na jediná bedra. Můj prezident by měl mít kvality, o nichž se ostýchám a ani necítím povolán kázat na veřejnosti – například věrnost i v osobním životě. Mělo by mu například záležet na ochraně temnoty nočního nebe, ale neměl by věřit na horoskopy. Mělo by mu vadit, že ubývá zajíců a vrabců, že jsou ročně na vozovkách zabíjeny stovky chodců a že země se zvláště v okolí měst mění v obrovské smetiště. Nechtěl bych ale vybízet kandidáta, aby se k těmto věcem pod nátlakem vyjadřoval.

Mám porozumění pro poslance, který přikládal tajnosti volby takovou hodnotou, že se volby veřejné odmítl zúčastnit. Já bych se na jeho místě cítil povinen – byť nerad – volit veřejně, ale nikoliv sdělovat své důvody. Co bych řekl naléhajícím médiím, kdybych byl nucen hlasovat proti očekávání? Že důvody, pro něž nedostal můj hlas, povím odmítnutému kandidátovi, bude-li o to stát.

Jan Novotný

Obsah Listů 2/2008
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.