Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2008 > Číslo 3 > Jan Novotný: Půvab pomalého čtení

Jan Novotný

Půvab pomalého čtení

V parlamentní debatě o restitucích řekl Petr Pleva, že i díky jezuitům dnes mluvíme česky. Nato Jiří Paroubek připomněl pálení knih z Jiráskova Temna a zdůraznil, že Jirásek nebyl žádný komunista. Bohumil Doležal k tomu ve svých Událostech poznamenal, že nebyl-li Jirásek komunista, pořád ještě mohl být pitomec. Všechno zlé je k něčemu dobré: napadlo mi, že bych si mohl přečíst Temno, z něhož si z dětských let nepamatuji o mnoho víc než knihy metané do plamenů za zpěvu „Hořiž, hořiž, Jene Huse…“

I když mé rané matné vzpomínky nejsou nepříjemné (díky nenásilné péči rodičů jsem přečetl většinu knih dříve, než mě k tomu mohla donutit povinná školní četba), přece jsem překvapen, jak dobrý je to román. Uznával to i přísný Arne Novák, který vytýkal Jiráskovým románům „pohodlnou kompozici“; příběh Temna však označil za úchvatný. Je to především příběh lásky, která se nestačí rozvinout – je v zárodku udušena dobou a jejími lidmi. I když autorovy sympatie patří pronásledovaným protestantům, je patrno, že katolický Jiřík by si nemohl vzít evangelickou Helenku v Žitavě právě tak jako v Praze.

Dopřávám si potěšení pozvolna pročítat odstavce a kapitoly, které jsem zřejmě jako kluk nelítostně přeskakoval. Co mohlo být pro mě poutavého na rozpravách bodrých Pražánků u piva? Teprve nyní vidím, jak v nich autor důmyslně a na základě pečlivého studia pramenů dotváří pozadí příběhu: z hospodského tlachání poznáváme černou kroniku doby, dovídáme se, za co a jak se trestalo, vnímáme dusivost horizontů, do nichž bylo myšlení běžného občánka uzavřeno.

Až dnes také mohu ocenit nadčasové rysy Jiráskova díla. Vždyť i já jsem v nějaké míře zažil „temno“, které vytváří směs fanatismu, policajtství a omezenosti. A přemítal jsem nad tím, kde je hranice, na níž se oddanost ideji láme ve fanatismus, zájem o veřejné blaho v policajtství, důvěra v hodnoty vštěpované výchovou v omezenost…

Paprsek světla prosvěcuje temno tam, kde se věrnost vlastnímu přesvědčení pojí se zdravým rozumem a solidaritou překra­čující hra­nice věr. Teprve nyní chápu význam toho, že výměnu zpráv mezi otcem exu­lantem a jeho dětmi uvázlými v Praze umožňuje Žid. (Připomínám si, že je to ­Jirásek, kdo vřazuje do českých tradic židovské pověsti a nezamlčuje snad nejohavnější čin Čechů – pražský pogrom za Václava IV.) Velké Ji­ráskovo srdce prozrazuje nenápadný od­staveček: odvážena do pražského vyhnanství zachvěje se Helenka Machovcová „pohledem na cikána a na cikánku, nesoucí na zádech dítě do temna osmahlé, černých kudrnatých vlasů. Cikán i cikánka měli přes uši plátěný, krví prosáklý obvaz.“ Jak vysvětluje Helence její strážce, „uřízli jim ucho, aby měli cejch“, ale měli je raději hned pověsit. „S hrůzou i dojata ohlížela se Helenka za nešťastnými kočovníky, jež štvali jako lovnou zvěř.“

Po čase většina čtenářských zážitků zapadne. Jeden ale určitě nevymizí: když Helenčin bratr Tomáš prchá za otcem do Žitavy, nese si s sebou kromě knížky modliteb i lesní roh. Čekaje v lesní samotě na svého průvodce, ­myslivcův syn okouzlen náhlým zjevem stáda srn zapomíná, že i les má uši: „Nevěda při­tiskl lesní roh ke rtům, zadul do něho, nejprve tlumeně, pak, stržen, plněji a hlasně zahrál radostnou fanfáru. Překvapené srny okamžitě naslouchaly, stará náhle zadupala a pryč. Ostatní letěly za ní. Dlouhými skoky tratily se mezi kmeny, ještě jejich hvězdy se bělaly, až zmizela tlupa v lesním šeru. Za plachými srnami letěly lahodné zvuky lesního rohu.“

Jan Novotný

Obsah Listů 3/2008
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.