Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2008 > Číslo 3 > Tomáš Tichák: O Lojzovi

Tomáš Tichák

O Lojzovi

Výchova dětí je obtížná věc. Tedy v praxi, teoreticky to mám dávno promyšlené: vlídná přísnost, odměňování, trestání jen v krajním případě a už vůbec ne tělesné. A především důslednost. Několikrát jsem to vyzkoušel a vždy neúspěšně. Dítě není totiž pavlovovský pes, uplatňuje neméně rafinované obranné strategie, jejichž cílem je vyvést rodiče z (výchovného) konceptu. A to se jim nakonec vždy podaří. Zavedli jsme tedy nedávno zcela novou výchovnou metodu: jestliže náš tříletý syn zlobí, proměňuje se ve zlého Lojzu. „Tak nám toho hodného chlapečka zase vyměnili, že Lojzíku?“ říkáme mu a ho to, k naší vychovatelské spokojenosti, velice zlobí. Postupem času jsme lojzovství propracovali do jemných nuancí, tak třeba: „Nechceš papat? Nevadí, zavoláme Lojzíka!“ A hned je talíř prázdný. Nebo: „Jak jsem šel domů, zdálo se mi, že jde někdo po schodech, že by to byl…?“ No prostě zabírá to dokonale.

Těsně předtím, než jsem před dvanácti lety opustil místní deník, vytkl mi ředitel, dosazený majiteli nového vydavatelství, že „naše noviny jsou příliš chytré, měly by být trochu hloupější a hlavně – neměly by čtenáře vychovávat“. S jeho hodnocením jsem rozhodně nesouhlasil, a když mi přidělil dohližitele na snižování inteligence, změnil jsem zaměstnání. Přesto mě od té doby v hloubi duše trápí, nejsem-li opravdu poněkud přechytralý, a hlavně jestli povýšeně nementoruji. Souhlasím s tím, že dospělí lidé se nemají poučovat. (Otázku, je-li správné je ohlupovat, nechávám teď stranou.) Je třeba jim pouze předkládat věcné informace, které umožňují rozumnou, svobodnou volbu. ­Vlastně to platí také o dětech: Dostaneš zmrzlinu, jestli si uklidíš hračky, necháš-li nepo­řádek, nepůjdeš na koupaliště. Jenže důležitý je způsob, jakým jsou ony výchozí podmínky sdělovány. Pokud bychom třeba řekli, že „podle dvou na sobě nezávislých zdrojů bude zmrzlina, jen když nebude nepořádek“, bylo by to rozhodně mnohem demokratičtější.

A právě vůbec nejlepší nezávislou autoritou je Lojza. Ten není produktem vychovatelské povýšenosti, je pouze věcným popisem stavu. A ví to už i čeští novináři, i oni se léty praxe k lojzovství dopracovali. Zástupce šéfredaktora Mladé fronty Dnes zrovna peskuje bývalého prezidenta za to, že vyzval Pražany, aby nevolili zde vládnoucí stranu kvůli jejímu postoji k financování kultury. „Směšné jsou výzvy ,nadstranického’ dramatika Havla k vo­ličům,“ píše. Viliam Buchert nás nejprve ­uvádí do problému takto: „Václav Havel i jeho souputníci žijí se svou rukou nataženou ke státu v minulém století. Jsou přece země, kde je i bohatší kulturní aktivita než u nás, a přesto tam lidé nečekají na ,almužny‘ z eráru.“ Potom následuje předestření si­tuace: „Havlovy sobotní výzvy ke svržení ODS v hlavním městě jsou zcela mimo mísu… Kohopak by vlastně chtěl vidět vládnout na pražském magistrátu?“

Dosaďte si sami, není to těžké.

Před několika dny se stala podivná věc. Sedli jsme si u řeky Bystřičky, chlapeček ukázněně rýpal klacíkem v zemi, když ze stromu slezl jakýsi divoký kluk, trochu zanedbaný, odtáhl syna za ruku a začal navádět, aby spolu přelezli zábradlí kolem vody. Jeho otec, na ­pohled nesympatický chlap popíjející z láhve na protější lavičce, ho vulgárně okřikl. Když hoch přišel blíž, zeptali jsme se, kolik je mu let. Odpověděl, že sedm, a  dodal, že ještě chodí do školky. „A jak se jmenuješ?“ Zachichotal se a vykřikl: „Lojza!“ Zesinali jsme a sborem vyhrkli: „To je on!“ Ze synka jako by v tu chvíli spadl kámen. S hurónským pokřikem se vrhl za Lojzíkem a my jsme horečně přemýšleli, jak ho teď dostat domů. Teď už nepomohlo nic.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 3/2008
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.